Říše her

Vše o deskových hrách na jednom místě…. to je říše her

Co by redaktoři koupili dětem pod stromeček

Svátky vánočního klidu se nezadržitelně blíží a již za pár dní v mnoha domácnostech zazvoní zvonek, rozsvítí se stromek a pod ním hromada dárků. Krom řady “měkoušů” s oblečením vaše ratolesti určitě najdou třeba i nějakou tu deskovou hru. Jestli přemýšlíte, která by se jim mohla líbit nebo, která by pro ně mohla být vhodná, přinášíme vám pár nápadů od našich redaktorů hrami protřelých.

Timo Hoeke

Na první dobrou mě napadají Příšerky ze skříně, které jednoduše kombinují element pexesa s jednoduchým příběhem a malé děti od 3 let učí deskoherním základům – střídání se na tahu, paměť a zábava. Zároveň ale nelze nezmínit Ovocný sad od německého výrobce HABA, který přináší jednoduchou kooperativní hru, jež je asi skutečnou branou do světa deskovek a hratelná i s dětmi od 2 let.

Z trochu jiného soudku je Barevná příšerka, což je a není deskovka. Jednoduchým konceptem a střídáním se na tahu se děti učí poznávat své pocity. Právě díky přesahu do vzdělávací úrovně je tato hra jiná, ale zároveň neopomenutelná. S každou z těchto tří her určitě nešlápnete vedle a vyrazíte se svými ratolestmi na dlouhou cestu ke komplexním hrám. (Otestováno.)

Matej Čaščevoj

U našich dětí je nejoblíbenější asi Kdo to byl?, a jako dospělý jí můžu doporučit také. Zvládá jí i má tří letá dcera (byť občas s drobnou pomocí) a zabavíme se u ní úplně všichni a to i při opakovaných partiích, což je u dětských her vcelku nevídané. Vybízí ke komunikaci, je živá, je srandovní a taky napínavá. Herní doba se dá hezky škálovat a neztratí se ani na nějaké dospělácké párty. Navíc je i dobře dostupná a levná.

Michal Roučka

Nejspíš bych rodičům doporučil hru s krtečkem od Dina, která se jmenuje Moje první hra. Malí hráči ji pochopí a vzhledem k pohybu a kvílení u ní je i baví. Docela u nás měla úspěch i hra od Piatniku s názvem Mouse in the House. V ní mají hráči k dispozici tyčku, kterou šťourají v myších dírách. Pokud tyčkou najdou myšku (pískací balónek) vyhrávají. Počítal jsem s věkem dítěte kolem tří let, což je přesně můj syn. S jiným doporučeným věkem by se můj výběr jistě změnil.

Vlasta Čuprová

Pro nejmenší hráče bych rodičům doporučila hru Chyť Draka od Loris Games. Jde totiž o hru, která má snadná pravidla a není u ní zapotřebí umět číst či počítat. Je tak vhodná pro malé a nezkušené hráče, kteří se díky ní naučí základům taktického uvažování. Hra je vhodná i na cesty díky malé krabičce, ve které najdete karty draků a pomůcek, dračích úkolů a 1 ovocnou kostku.

Jak už jsem zmínila, tak hra Chyť Draka je založena na jednoduchých pravidlech, kde hráči hází speciální kostkou s ovocem a snaží se lovit draky. Prvním krokem je získat potřebné vybavení k lovu malých dráčků, ti nám pak pomáhají s lovem draků teenagerů a díky nim následně hráči chytají dospělé draky. Ten, kdo jako první uloví 3 dospěláky, vyhrává. My jsme tuto hru zvolili jako jednu z prvních pro našeho syna, bylo mu tehdy 3 a půl roku a úplně v pohodě ji zvládal. Herní doba se pohybuje kolem 20 minut, takže u ní neměl problém udržet pozornost. Hra je moc pěkně ilustrovaná, takže i tímto malého kluka zaujala.

Martin Janota

Doma nás nadchnul Kulišák. Mě i syna (tři a půl roku). Je to chytře udělaná hra pro děti, která má v rámci možností hezky vymyšlené mechanismy. A navíc moc dobře vypadá. Děti vede k dedukčnímu myšlení, je napínavá a zábavné je i samo obsluhování „dekodéru“. Mně jako rodiče se navíc hrozně líbí sledovat syna, když se snaží vymyslet, kdo to s tím koláčem vlastně utekl.

Michal Dorazil

Moje malá čtyřletá dcera a můj statečný šestiletý syn se rádi pouští do hraní všeho možného i nemožného. Za poslední rok jsme doma vyzkoušeli opravdu velkou řádku her, nicméně, co si velmi oblíbili a velmi často ke stolu přinesou jako první je Safari Bar, a to i navzdory tomu, že jde o hru s doporučeným věkem od osmi let a je výrazně škodící. Nicméně dětem se hrozně líbí grafické ztvárnění karet se zvířátky, které se chtějí dostat do báru. Děti nadchla dynamičnost hry, schopnostmi zvířat a krátká partie pohybující se okolo 15 minut.

Pokud si chceme zahrát něco při deštivém odpoledni, určitě sáhneme po Karaku, který dopřeje celé rodině, ať už malým nebo velkým, napětí ze soubojů, radost ze získání pokladů a hlavně možnost porazit draka. Navíc si mrňousové mohou procvičit počítání. .

Qadim Raszka

Nejmladší hráče jsem měl ještě donedávna doma, takže vyjdu z vlastní zkušenosti. Menší děti většinou ještě neumějí prohrávat. Prohra s rodičem někdy jakž takž projde, ale v případě sourozence už jde o kolosální tragédii. Neúspěch může mrňousky odradit od dalšího hraní, což by byla velká škoda. Hry, které u nás fungovaly nejlépe, jsou proto z kategorie kooperativek, kdy buď vyhrají všichni nebo nikdo. Pro tříleťáky doporučím Dračí poklad. Stavění cesty pomoci dílků, sbírání klíčů do dračí jeskyně je krásně pohádkové, zábavné a herně zvládnutelné do deseti minut, což je pro tento věk tak akorát. Nepřítelem je drak, který se postupně probouzí. Pokud se zcela probudí dříve, než hráči dorazí k pokladu, hra končí. Probouzení jde zpomalit pomoci pamlsků nebo odebráním několika dílků s drakem (ten se pak probouzí pomaleji a hru téměř nelze prohrát).

Od šesti let výše u nás byla a dosud je nejoblíbenější dvojice her Zombie Kidz/Teenz Evoluce. Oba kousky jde v pohodě hrát i s mladšími dětmi, ale protože významnou kulisu hry představuje škola, mají k ní šestileťáci o kousek blíž. Hry patří do kategorie legacy, tj. her, které se vyvíjejí. Začínají jako velice snadné kousky, ale postupně se příběh rozvíjí a pravidla komplikují. Za každou odehranou hru, ať už vítěznou nebo ne, si děti do přiloženého deníčku lepí samolepky, za odehrané partie a za splněné mise pak mohou otevírat zalepené obálky, se kterými přicházejí nové herní mechaniky. Právě zalepené obálky jsou jakýmsi kouzelným magnetem, proč děti touží hrát další a další partii, aby mohly zjistit, jaké překvapení se v nich skrývá. Na konci jsou už obě hry pěkně komplexní, což ale nebrání tomu ze hry těžké prvky odebrat a s návštěvou si zahrát jen základní hru.

Pavel Axman

S dcerami (6 a 8 let) jsme si moc užili hraní Ponožkožroutů od ADC Blackfiru. To je typická dětská hra, která využívá prvky z pexesa – odkrývání dílků a pamatování si správných pozic, sbírání ponožek rozházených po domě, ale zároveň na plánu běhají strašidelní ponožkožrouti (mimochodem moc mile zpracovaní), kteří nám berou těžce získané ponožky. Kromě hry samotné však děti lepí do krabice nálepky ponožek, jenž postupně směřují ke čtyřem uzamčeným boxům – místnostem, hra tedy má i tajemství, které děti milují. Navíc v každé nové místnosti se hra hraje malinko jinak a za vítězství se nalepují do krabice barevné části právě uklizené místnosti. Krabice tak postupně barevně rozkvétá. Hru jsme museli s holkami hrát pořád znovu a znovu, protože jim zvědavost nedovolila přestat.

Ale holkám se moc líbila i jiná hra od Blackfiru – Pohádkáři. Hra dětem postupně vypráví pohádku a v jejím průběhu volí děti zvířecí hrdiny do jednotlivých rolí. Je to vlastně takový milý dětský Dixit. Ve hře je deset pohádek a věřte, že jsme je prolétli během dvou dní. Ale neskončilo jen u jednoho kola, díky volbě zvířátek vyznívá příběh pokaždé jinak a bylo zábavné vybírat podle nastíněných vlastností, které zvířátko se kam hodí.

Petr Saturnin

Vždy jsem opatrný s nějakými tipy, zvlášť, když nevím, komu konkrétně hru doporučuji, jaké jsou preference a v tomto případě i věk a schopnosti dětí. Myslím, že Aquarius by nemusela být nejhorší volba – je to takové karetní domino s hezkými barevnými ilustracemi. U bratrů ve věku 10 a 8 let slavil velký úspěch Revolver, ve kterém se kluci mohli dosyta „vyblbbnout“ nejen hrou na šerifa a desperáda, ale i tvořením vlastních „house-rules“.

Renata Landgrafová

Pro hraní se staršími dětmi (u nás 11 a 16 let) doporučuji Ostrov koček. Hra je nejen hezká a roztomilá (sbíráte v ní kočky různých tvarů a barev), ale herně baví i dospělé. Díky chytrému a funkčnímu spojení mechanismů draftu karet a skládání „tetrisových“ dílků koček na vlastní loď vám hra připraví nejedno dilema, děti pak vyloženě baví téma záchrany koček před krvelačným kapitánem, jehož loď odměřuje zbývající kola. Hra má navíc i rodinný režim, který hru výrazně zjednodušuje a umožňuje hrát i s menšími dětmi.

Druhá hra, která má u nás velký úspěch, nevyšla v češtině, ale je jazykově nezávislá a dá se sehnat: Dice hospital. Ta neotřele pracuje s kostkami, které představují „pacienty“ v různém zdravotním stavu (1 je velmi nemocný pacient, 6 téměř uzdravený). Ve hře budujete svou nemocnici, nabíráte personál a přitom vám sanitky neustále vozí nové pacienty, o které se musíte postarat. Hra baví děti i nás a je to jedna z mála her (nepočítám-li hry čistě o náhodě), ve které nás také oba dokážou porazit.

Tags:

One Reply to “Co by redaktoři koupili dětem pod stromeček”

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Mohlo by Vás zajímat také: