Panstvo, račte dál.
Uvidíte, co jste ještě neviděli!

• 

• 

• 

Tramtadadá!

Cirkus je další počin od japonských Oink Games, který vyrazil na štaci po zemích českých díky zdejším promotérům 4 Kavky. Principálem není nikdo jiný než Kei Kajino, kterému letos u Ninja Star Games vychází hra Reputation recyklující hru Bidders.

Cirkus spatřil světlo světa již v roce 2019, alespoň podle Board Game Geek databáze. Dle hlavičky pravidel vyšel až v roce 2021. Nu, a letos málem vyhrál Spiel des Jahres 2022. Hodně neštymujících čísel? Však jich bude ještě víc! Počkejte si na karty.

Vstupenky prosím! Máte?

V krabičce na vás čeká velká hromada kartonových žetonů – 30 bodovacích, 23 malých bankovek pro akci Ber, 5 žetonů jednorázové akce Ber a vylož, pětistěnný žeton začínajícího hráče a 45 karet cirkusových umělců. Navíc tu najdete dva žetony z 3D tiskárny – slona a cirkusový stan.

Karty představují umělce, které je třeba najmout, získat je do ansámblu pro svou cirkusovou show. Jelikož je potřeba v cirkuse zastat hodně práce, tak každý umělec oplývá dvěma talenty – zastane dvě práce. Proto jsou karty téměř diagonálně děleny. Každý talent dosahuje jiné úrovně, tedy karta obsahuje dvě různá čísla na svém líci. (Proto nelze filištínsky použít žolíkových karet.) Příkladem budiž Charles, který je mizerný klaun (1), ale lehce nadprůměrný jezdec na jednokolce (6).

Dá se na to dívat i jinak, třeba že čísla od 1 do 10 číslují pořadí vystoupení, neboť všichni klauni mají číslo 1 a jezdci na jednokolce číslo 6. Představení uvede klaun (1) a skončí to výstřelem z děla (10). Můžete si v mysli hrát s významem ikonek, ale pro hru to je irelevantní.

Ze strany rubu karty fungují jako další bankovky (vedle malých žetonů Ber). Kdo zná Port Royals, už ví, která bije. Hra je hrána na kola/partie, dle počtu hráčů. Na konci každého kola, po vyčerpání všech karet, anebo předčasném ukončení proběhne bodování, tedy směna bankovek za body. Kdo bude mít po odehrání všech kol nejvíce bodů, stává se nejúspěšnějším principálem s hvězdným týmem artistů, komediantů a krotitelů.

Ve hře není dobírací či odhazovací balíček. Všechny karty jsou rozdány. Princip hry tkví ve vykládání postupek či setů karet o stejné hodnotě. Od všech Žolíků a Canast odlišuje Cirkus veliká záludnost. Nemožnost přeskupovat, přesouvat či otáčet karty. Tak, jak si karty na začátku hry dáte do ruky, tak vám v ní zůstanou! Ve svém tahu se pak rozhodujete, zda nějakou kartu či kombinaci karet vyložíte na stůl, anebo si naopak kartu ze stolu doberete. Vyložit můžete i pouze jednu či dvě karty, zejména proto, abyste se jich zbavili z ruky a díky tomu se vám do větší kombinace srazily dosud karty nesousedící. Musíte přitom však dodržet pravidlo, že svou vykládanou kombinací přebijete sestavu právě na stole ležící. Pokud vykládat nechcete či nemůžete, musíte si kartu dobrat ze stávající sestavy na stole a tím sestavu oslabit. No a kde se berou ty body a peníze? Pokud chcete vědět to a ještě více, podívejte se na videonávod, který Kavkovi připravili. Dozvíte se tam také, k čemu slouží žeton slona a cirkusového stanu.

Tak co vo tom představení soudíte, vašnosto?

Cirkus je hra, která mi nedá spát. Mísí se v ní pro mě mnoho protikladů.

Herně stále nevím, jak ke hře přistoupit, kdy a co hrát, aby mi to zaručilo vítězství. Zákaz přeskupovat a otáčet karty je osvěžující novotou, která vám ale zároveň vytyčuje směr, jakým tahem se dál ubírat. Stále je nad čím dumat a nikdy nevím, zda za prohru „štychu“ či celé partie může má neschopnost, anebo náhoda sdružení karet a pořadí hráčů. (Hra není štychovka, nicméně při vyložení sestavy se snažíte o to, aby na stole co nejdéle vydržela. Pokud ji tedy někdo hned po vyložení sejme a promění ji ve svůj zisk, vnímám to jako ztracený štych).

Doporučit, či nedoporučit? Těžko soudit. Z herního hlediska ji lze určitě doporučit každému (nejen karetnímu) hráči hledajícímu nevšední zážitek. Sami se pak musíte rozhodnout, zda vám hra sedne natolik, že si ji ponecháte a budete ji všude s sebou nosit. Jakékoliv doporučení na základě vašich herních preferencí a běžně vyhledávaných her bude u Cirkusu nedostačující. Ta hra nemá sobě rovné. Já osobně si ji rád ponechám a čas od času se nechám potrápit druhými v sabotování mého vlastního cirkusového souboru. Tolik pocity ke hře dvou hráčů dle pravidel pro dva.

Hra ve třech hráčích až pěti je teprve zábava. To už se dá žonglovat s více míčky. Pokud jste se podívali na návod, tak již víte, že hra končí tehdy, když se jeden hráč zbaví karet v ruce, anebo pokud vyloží sestavu, kterou ostatní nepřebijí. V ten moment, kdy se na tah dostane majitel vyložené sestavy, je čas vyhnat obecenstvo a spočítat kasu. Tedy nabízí se tu krátká spojenectví v rozebírání sestavy a v nouzi užití auta, tedy možnosti brát i vykládat, aby sestava byla přebita dříve, než bude předčasně hra ukončena.

Další protiklady se pojí se vzhledem hry. Karty jsou opravdu pěkně barevné, nicméně jména a povolání umělců jsou často špatně vidět. Mohly by být mnohem větší. Sice to ve hře k ničemu neslouží, ale nevím, proč zůstávat na půli cesty. Ať jsou viditelné, anebo tam nejsou vůbec; kartu vedle dvou čísel v protilehlých rozích stejně plní jen prázdno. Při prohlížení všech těch malých obrázků/ikon mě nejednou zamrzí, že nemají ve hře využití. A to se prosím na grafice této čiré abstraktní hry podíleli tři ilustrátoři – Rie Komatsuzaki, Jun Sasaki a Sinc.

Dál vyhlížím hru, která cirkusové téma opravdu pěkně zpracuje a zároveň se dostane i na český trh. V posledních třech letech se tu objevila pouze potemnělá magická krabice The Magnificent. Ta ovšem skrývala také pouhou abstrakci, a nikoliv propojení tématu s mechanismy.

Žetonová vychytávka slona a cirkusového stanu, kterou si Kavkovi nechali udělat v Myším doupěti, opravdu hře prospívá. Je hezké vidět, že hru český vydavatel vylepšil dle vlastních zkušeností s jejím hraním. Nicméně v tištěných pravidlech se o žetonech nic nedozvíte. Celou dobu čekáte, až vám někdo prozradí, k čemu ty dva fešné žetony jsou a proč jsou z jiného materiálu než zbytek. Ale pravidla mlčí. Nejsou ani součástí výčtu komponent.

Osobně jsem zvědav, jak moc bude pozměněn očekávaný zářijový dotisk Cirkusu.

—–

Zbývá zmínit zásadní pochvalu a zásadní výtku napříč lokalizovanými hrami od Oink Games. Positivem jest solidnost všech komponent karetních, kartonových případně i dřevěných. Negativem jsou pak nedotažená česká pravidla. České herní verze disponují hezkými ilustrovanými pravidly v angličtině, jejichž negativem je drobné písmo. Pravidla v češtině jsou psána velikostí normální, ovšem jedná se o pouhý text bez ukázkových obrazových příkladů a těžko se tak v hrách orientuje v rozložení hry či občas ve slovníku hry. Je hezké, že Kavkovi točí video návody, nicméně to papírovým pravidlům a hráčům u stolu bez internetového připojení nepomůže. Pokud tedy lidé u stolu neovládají angličtinu, aby studovali oba návody souběžně, či se spolehli pouze na ten anglický, tak pak jsou odsouzeni k tomu tápat a domýšlet si. V případě Cirkusu jsou dle českých pravidel (pojmenování akcí) mechaniky jasné, ale zase se ztrácí ta atmosféra hry. Zkrátka nábor artistů a večerní představení by znělo lépe a do závorky mohla být dopsána funkce akce, aby se český hráč vyznal a zároveň nebyl ochuzen o téma hry.
Osobně se mi nelíbí ani to, že v těchto malých Oink Games hrách je vše nacpáno v malé krabičce. Rozsypání sice zabraňují pro deskovky na míru dělané stahovací gumy, nicméně je nepříjemné z krabičky vždy vše vysypat na stůl a dát se do třídění. Ne, že by byl nutný insert, nicméně krabička je tak malá, že obvykle znemožňuje uskladnění žetonů i v pytlíkové formě. U Cirkusu je toto nejpalčivější ze všech dosud lokalizovaných Oink Games titulů. V době psaní této recenze však Kavkovi na svém facebooku přislíbili dokoupitelný insert. Tak volejte sláva, do města přijel cirkus!

• 

• 

Cirkus získává od Říše her ocenění:

Poděkování

Za poskytnutí hry na recenzi děkujeme společnosti 4 Kavky.

Hra je dočasně vyprodaná, nicméně se můžete těšit na zářijový dotisk.
Cirkus i insert do něj pak naleznete zde.