Chlupatí zabijáci

Interaktivní mela pro nenáročné hráče.

Oznámení hry Chlupatí zabijáci v českém jazyce jsem zaznamenal dávno před tím, než byl na cestě můj vzorek určený k recenzi. O hře jsem měl základní povědomí, stejně jako o jejím mladším bratrovi, kterým je hra Labilní jednorožci, což je zase něco podobného jako Výbušná koťátka. A to jsou přesně hry, kterým se ve svém deskovkářském životě vyhýbám. Přesto jsem si řekl, že hru vyzkouším a zjistím, jestli jsem žil v omylu, nebo byl můj názor na podobné hry správný. Hned v úvodu můžu říct, že pravda je někde uprostřed a hra od autora se jménem Ramy Badie si jistě najde své příznivce i odpůrce. Co si dovolím ale tvrdit již nyní, že ani jedné ze skupin se do paměti příliš nevryje.

Chlupatí zabijáci jsou malou krabičkou s jednoduchým obsahem. Najdete zde větší množství karet, které využíváte při samotné hře, dále větších karet, ze kterých si vyberete svého vůdce, který vám po celou hru dává nějakou specifickou schopnost. Ještě jedny velké karty nestvůr, které musíte ve hře porážet, pak list s pravidly (opravdu jen složený list, pravidla jsou velmi jednoduchá) a dvě kostky.

Zde musím tvůrce pochválit. Karty mají povrchovou úpravu, která je na hmat velmi příjemná a slušnou kvalitu papíru. Stejně tak se povedl insert, který sice nepojme obalené karty, ale myslím, že lidé, kteří si tuto hru koupí, mezi obalovače rozhodně patřit nebudou. Drobným mínusem v produkčním zpracování tak může být návod, který je formou složeného listu, což nemusí vyhovovat úplně každému. Naštěstí jsou pravidla velmi jednoduchá a navíc prakticky vše podstatné najdete na nápovědní kartě, kterou má každý z hráčů k dispozici. A těch hráčů může být dva až šest, což zní jako rozsah, který je podle mého spíš marketingovým tahem a vzhledem k podstatě hry v méně než takových čtyřech hráčích chtít hrát nebudete. Hru dohrajete právě podle počtu hráčů kolem třiceti až čtyřiceti pěti minut. My jsme hráli nejčastěji ve čtyřech hráčích a prakticky vždy se vešli do třiceti minut.

Ono totiž není moc nad čím přemýšlet. Hra je upečená podle známého receptu lízání karet, vykládání družiny, škození a nějakého toho souboje. Ve svém tahu máte tři akční body a ty můžete využít na dobrání karty, odhození karet a dobrání pěti nových, souboj s monstrem a nebo vyložení karty, či spuštění schopnosti svého hrdiny. Zastavím se u vyložení karet. Mezi těmi najdete právě hrdiny. Dále jsou to jednorázová kouzla, předměty, modifikátory, které umožní změnit hodnotu na vašich nebo soupeřových kostkách a pak výzvy, což je vlastně kostkový souboj, který když vyhrajete, zmaříte soupeřovu snahu o vyložení karty. Úplně vše se zde vyhodnocuje kostkově, ať už se jedná o souboje, výzvy, nebo aktivace schopnosti hrdinů. Musíte vždy hodit určitou hodnotu na dvou kostkách, abyste schopnost spustili. U souboje s monstry ale nesmíte hodit příliš málo, jinak se vám na oplátku stane něco negativního. Hlavní je ale vykládat hrdiny. Ti mají různé barvy/povolání, a právě mít kompletní družinu, složenou ze všech povolání, je jednou z podmínek vítězství. Druhou je pak poražení tří monster. Ale abyste s monstrem mohli vůbec bojovat a pokusit se ho porazit, musíte mít v družině hrdiny daných povolání, nebo předepsaný počet hrdinů. To je celé.

Po přečtení herních mechanismů je jasné, že zde nic originálního nenajdeme, celé jádro této hry je ve vysoké interakci mezi hráči. Můžete si navzájem krást hrdiny, snižovat soupeřům hody kostkou při důležitém souboji s monstrem, nebo jejich hrdinům dávat předměty, které negativně ovlivní jejich schopnosti. S interakcí samozřejmě narůstá i zábava. Právě proto doporučuji hrát alespoň ve čtyřech hráčích, i když už od tří to docela jde. Ve dvou bych hru ale hrát nechtěl. Právě v interakci, zařezávání soupeřů a vzájemném ovlivňování tahů je veškerá zábava této hry. Pro někoho ji navíc doplňuje styl kreseb a případně i český překlad hrdinů. Do mého vkusu se ilustrátor bohužel příliš netrefil, i když k dané kategorii her tento styl celkem sedí.

Největší problém vidím ve dvou věcech. Tou první je náhoda. Nejen v kostkách, ale i v tom, co udělají vaši soupeři ve vašem tahu. Nemůžete si vůbec nic plánovat, protože protihráči mají při vhodné konstelaci kostek možnost překazit vaše jakékoliv plány. U párty hry by to asi nebyl problém, ale pak mi vadí druhá věc, a to je hodně věcí na sledování. Nejen, že u každé z karet hrdinů si musíte přečíst text, abyste věděli, co můžete vlastně dělat, ale představte si, že hrdinů máte už pět, do toho máte svého vůdce, který má další schopnost. Zabité jedno monstrum, které má také nějakou schopnost, do toho u dvou hrdinů předměty, které zase vše ovlivňují. Prakticky pořád se nám stávalo, že jsme na nějakou schopnost zapomínali. Ano, pomohlo by protáhnout tahy a více se zamyslet, pak by se ale vytratila veškerá zábavnost. Navíc je pro větší šanci na výhru dobré znát vše i u protihráčů. Schopnosti jsou také velmi individuální, nejsou podpořené ikonografií a často spolu navzájem souvisí. Například můžete využít schopnosti jednoho hrdiny a pokud hodíte na kostkách určitý součet, můžete pro úspěch v boji s monstrem hodit o dva body méně a podobně. Prostě je v tom dost guláš. Trochu pomůže, když hru více nahrajete a schopnosti jednotlivých hrdinů si více zapamatujete, ale za mě toto není kategorie her, do které chci pronikat. Trochu mi v tomto Chlupatí zabijáci připomínají Munchkina. Já si obdobné hry chci užít se začínajícími hráči, či nehráči hned první večer, a to se zde ale bohužel příliš nestalo. Nechápejte mě ale tak, že by se jednalo o vyloženě špatnou hru. Všechny partie nás v nějaké míře bavily a nikdy jsme si neřekli, že se jedná o ztracený čas.

Verdikt:

Chlupatí zabijáci jsou pro mě zcela průměrnou hrou, která nenabízí vůbec nic nového ani zajímavého. Přesto potěší ty, kteří ocení vysokou míru interakce a velmi přístupná pravidla. Naopak by se jí měli vyhnout všichni, kteří hrají hry především na výsledek, protože zde často vítěze určí klidně i poslední hráč tím, že jiného hráče zařízne, nebo nezařízne. Svůj vliv hraje i velká porce náhody. Novinka od nakladatelství Blackfire to má na dnešním trhu těžké, protože her je opravdu velká spousta a Chlupatí zabijáci za mě nenabízí nic, čím by se v této velké konkurenci prosadili. Když budu chtít vyloženě párty hru nebo rychlou karetní hru, vždy asi najdu ve své knihovně lepší volbu. Přesto si myslím, že začínající nebo méně náročné hráče, může hra bavit a svůj účel splnit. Na závěr si dovolím srovnání s českými filmovými komediemi poslední doby. Všechny mají podobný děj, jen se u nich mění kulisa, mezi kritiky se příliš pochval nedočkají a přesto kinosály často zaplní mnoho lidí, kteří si prostě chtějí dát popcorn a jen se nenáročně bavit, i když druhý den prakticky nebudou vědět, o čem film je. A takový jsou Chlupatí zabijáci. Je to takový deskovkový Špindl.

Chlupatí zabijáci získává od Říše her ocenění:

Poděkování

Za poskytnutí hry na recenzi děkujeme společnosti ADC Blackfire

Tento obrázek nemá vyplněný atribut alt; název souboru je Blackfire-1024x418.png.

Hru můžete zakoupit přímo zde.

Tags:

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Mohlo by Vás zajímat také: