Cesta za štěstím

Jakou si zvolíš cestu životem?

Úvod

„Každý z nás touží po štěstí. Celý život hledáme štěstí a stanovujeme si cíle, které nás mají učinit šťastnými. Když se však svému cíli přiblížíme, zjistíme, že štěstí může spočívat i v cestě samotné. Cesta za štěstím je hra, v níž budete prožívat život své postavy podle vlastních představ. Budete realizovat své plány, kupovat si věci, které jste si vždycky přáli, budete navazovat vztahy a zakládat rodinu. Možností je nespočet. Jde o vaše štěstí. Je na vás, kterou cestou se vydáte.“

Cesta za štěstím je život simulující hra. Od mládí přes dospělácký produktivní věk až po staří a smrt se hráči snaží efektivně získávat a využívat své zdroje v podobě znalostí, tvořivosti, výřečnosti a peněz. Co prožijete, co si koupíte, zda si namluvíte a udržíte partnera, zda s ním vychováte děti či dosáhnete na povýšení v práci, to vše si můžete rozhodnout a prožít.

Za The Pursuit of Happiness z roku 2015 stojí řecké vydavatelství Artipia Games. Hru s ilustracemi Panayiotisa Lyrise vytvořil Adrian Abela a David Chircop, kterého můžete znát jako autora Petrichoru či nové hry Hamlet, kterou chystají REXhry. Ostatně ty právě v roce 2019 vydaly i českou lokalizaci Cesta za štěstím.

Komponenty a principy

Pod víkem společně s velkým čtvercovým plánem a dvěma platy kartonu najdete hromadu pevných karet a dřevěných kostiček. Mezi komponenty však vynikají dřevěné přesýpací hodiny, jichž je v každé ze čtyř barev devět kusů. Ty slouží jako pracovníci pro klasický worker-placement. Hráč dle možností může hodiny umisťovat na lokace na herním plánu i na karty samotné. Zatímco na herním plánu je radno každou akci v každém kole vykonat pouze jednou, neboť umístění dalších hodin přináší stres (vyjma akce Odpočívat). Hrání vícero akcí na jedné kartě je bez postihu.

Na herním plánu se kromě slotů pro otevřenou nabídku karet k nákupu nachází jedenáct lokací a tři stupnice. Po obvodu herního plánu běží počítadlo bodů, které v místním žargonu jsou body dlouhodobého štěstí. Vpravo dole se pak nachází stupnice stresu a stupnice krátkodobého štěstí. Přebytek či nedostatek krátkodobého štěstí vám přináší slevu či naopak mimořádné náklady při jakékoliv platbě v daném kole. Na konci kola se vrací ukazatel na střed stupnice.

Na stupnici stresu vám přebytek bere pracovníky, tedy čas, naopak nízká hladina stresu vám přidává figurky hodin pro vaše akce. Jakmile se člověk posune při nárůstu stresu z jedné barevné sekce do druhé, nelze se snadno již stresu zbavit odpočinkem či relaxací, pouze nabytím zdraví (symbol srdce). Odpočinek či relaxace člověku uleví pouze v rámci stejné barevné sekce. Nejedná se tak o stres momentální, ale skvělý simulátor stresu chronického. V pravém horním rohu herního plánu najdete počítadlo kol, kterých je možno odehrát až osm. Jejich počet není pevně stanoven a každý hráč skončí, tedy umře, jindy dle přemíry stresu.

Vítězem se stává ten, který nasbírá nejvíce bodů dlouhodobého štěstí, ale samotným cílem hry je spíše prožít zajímavý životní příběh. Nečekejte však otextované příběhové karty. Vše se odehrává v platbě tematicky odpovídajících zdrojů za zisk karet či postup na kartách samotných.

Nástin pravidel

Jak již bylo řečeno, ve hře je jedenáct lokací. Ty lze rozdělit na ty, které vám dají tři kusy zobrazeného zdroje, ty, jež vám umožní získat kartu z nabídky (s nutností platby), a zbylé tři vybočující. Těmi jsou akce Pracovat přes čas, která vám dá momentálně dvoje hodiny/pracovníky navíc, ale také dva stresy, akce Odpočívat, jež vám sníží stres v rámci dané barevné sekce, a Strávený čas, kam umisťujete pracovníky/hodiny tehdy, usilujete-li o povýšení v práci.

Hru hráči začnou v stádiu mládí, kdy si nemohou hledat partnery či práci. Zato však si pro svou partii vybere každý z hráčů jednu ze dvou karet dětských vlastností, která mu dává nějakou výhodu po zbytek hry a zdroje do začátku. V dospělosti smí člověk vše a ve stáří jen dostává větší a větší množství stresu automaticky, až jsou všichni hráči spokojeně dlící na márách. Extra body mohou hráči získat, pokud splní podmínku z některých vylosovaných životních cílů.

Karty z nabídky jsou čtyř druhů. Plány, věci a činnosti, práce a partneři. Tyto karty jsou vždy nově vyloženy na začátku každého kola a naopak sklizeny na konci kola. Hráč může mít před sebou bez postihu stresu vyloženy maximálně tří karty plánů, partnerů a práce, přičemž práci smí vždy vykonávat pouze jednu. Zatímco zelená karta věci a činnosti umožňuje si zakoupit jakýkoliv stupeň karty, třeba u auta vrak/běžné auto/bourák, na ostatních druzích karet je nutno postupovat od prvního stupně až po ten poslední. U modrého plánu začínáte jako herec štěkem a končíte jako světová hvězda, od schůzky s růžovou partnerkou či modrým partnerem se přes vztah posunete až k dětem a u žluté práce můžete zažádat o povýšení, je-li ve stejném oboru dostupná karta vyšší úrovně. Z této vyšší pozice je možno odejít do důchodu a pobírat rentu. K označení stupně na kartě slouží (posouvající se) černé kostičky.

U partnerů, práce a některých dražších věcí a činností je nutno platit i udržovací nálady po dobu vlastnění karty, jinak o ni přijdete. Plány pak mohou být krátkodobé, dlouhodobé a společné – v nich můžete kupříkladu zaujmout pozici v redakci, a pokud se jiní hráči přidají a ujmou se dalších dostupných pozic, redakce prosperuje a každému z vás přinese navíc další bonusové zdroje.

Zhodnocení

Cesta za štěstím je přímočarou hrou, která nenabízí žádný originální zvrat, ale tematicky pěkně a výstižně zpracovává život sám. Nenajdete tu násilí, duchovno, metafyziku či bídu, ale zjednodušený simulátor průběhu života v civilizované kapitalistické společnosti. Pořizujete si auta a domy a věci do sbírky, chodíte na koncerty a do kina, snažíte si udržet partnera, rozvinout talenty a najít si co nejvýnosnější práci a dosáhnout v ní případně i na povýšení a posléze rentu.

Komponenty jsou kvalitní, popisky a efekty přehledné, pravidla dobře napsaná.

Líbí se mi, jak promyšleně rozdílně fungují rozličné druhy karet, jak byla pestrost života vtisknuta do mnoha přítomných aktivit, za které se dá platit zjednodušeně pouze čtyři typy zdrojů. Mechanicky originální a dodávající špetku svěžesti jsou stupnice stresu a stupnice krátkodobého štěstí.

Hru lze doporučit jako mezigenerační rodinou i jako výchovnou i jako oddechovou pro malé a mladé vrstevníky, kteří si mohou vyzkoušet v partě kamarádů načrtnout svůj život. Ve hře mechanicky děláte stále to samé dokola, a proto se někdy může zdát, obzvláště daří-li se vám od samého začátku, že v průběhu druhého kola či na počátku kola třetího se ptáte: „A to je všechno? Má smysl hrát na pět až osm kol?“. Někdy lze hru skutečně zkrátit, ale také si stačí užít to, jak se postupně před vámi otvírá a na jejím konci si uspokojivě projít balíček svých zážitků a úspěchů.

Přeci jen člověk se rodí a umírá sám, a má-li se za čím dobrým na konci téhle životní partie ohlédnout, odchází se mu radostněji a snáze. Že čas nepromrhal, sebe nezklamal a druhé nezradil.

Škoda, že Rexové nelokalizovali i nějaká rozšíření. Nicméně v angličtině vyšla, a tak pokud vás hra hodně zaujala, můžete se porozhlédnut i po nich.

Cesta za štěstím získává od Říše her ocenění:

Poděkování

Za poskytnutí hry na recenzi děkujeme společnosti REXhry.

Tento obrázek nemá vyplněný atribut alt; název souboru je Rexhry.jpg.

Hru můžete zakoupit přímo zde.

Tags:

One Reply to “Cesta za štěstím”

  1. Pingback: Vesnička –

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Mohlo by Vás zajímat také: