Po milión šestý a zase jinak!

• 

• 

• 

Existují deskovky, které by se daly označovat přízvisky jako „matky zakladatelky“, „klasika žánru“, „nesmrtelná legenda“ nebo i „najdete ve svém oblíbeném hypermarketu“. Jde zkrátka o tituly, které nějakým zásadním způsobem definovaly žánr moderních deskových  her  (teď mluvím o  těch evropských)  a získaly tak  neuvěřitelnou  popularitu  (i mezi deskoherními „mudly“), že si jejich x-té vydání můžeme pořídit i po několika desítkách let od vydání zcela prvního. Takovým titulem je bezesporu jedněmi zbožňované, druhými s pohrdlivým odfrknutím „Pfff, pro děcka…!“ opomíjené Carcassonne. Za ta léta, která je Carcassonne s námi, se už dočkalo téměř desítky nejrůznějších rozšíření  a samostatně hratelných variací  na  základní  hru,  často  v různorodém  tematickém  kabátku: od  pravěkých  Lovců a sběračů, přes pionýrské Mayflower až po (vědecko-)fantastické Star Wars. A do nejnovějšího přírůstku rodiny her Carcassonne s podtitulem Safari a s hlavičkou vydavatelství MindOK se v imaginárním džípu vypravíme v dnešní recenzi. Tak zapnout pásy, nasadit tropické „kloboukohelmy“ a výlet začíná!

Návštěvnické centrum aneb prohlídka před prohlídkou

Tedy ještě než vyrazíme, zastavíme se v návštěvnickém centru na odhození přebytečné zátěže z našich útrob a pořádně si prohlédneme vystavenou mapu celého parku, abychom věděli, co nás čeká. Nuže co nás tedy čeká v Carcassonne: Safari?

Kromě přehledných a srozumitelných pravidel (která navíc obsahují na zadní straně přehled všech destiček) a klasické bodovací tabulky, která obsahuje i nápovědy k bodování, zde najdeme standardních 72 destiček tropické krajiny plné savan, buší a pěšin se svými zvířecími obyvateli. Zajímavě a netradičně je pojatá startovní destička, která tvoří jakýsi konglomerát 3 standardních destiček. Zcela novým komponentem jsou čtvrtkruhové žetony napajedel, kterých ve hře najdeme rovných 50. Dostáváme se k figurkám, pinčlíkům, zkrátka legendárním karkasoňáckým meeplům (z anglického „miniature people“) – najdeme zde 5 barevně odlišených sad po 6 meeplech (vč. “bodovacího slona” pro každého hráče). Nebudeme-li počítat žetonky indikující překročení stupnice počitadla bodů, soubor herních komponent pak uzavírají dva džípy. Prohlídku máme tedy za sebou, džípy jsme našli a můžeme konečně vyrazit.

Prastaří sloni v savaně aneb exkurz do základního Carcassonne

První zvířata, která na naší prohlídce safari potkáváme, jsou tak staří sloni, že si nohama téměř přišlapávají obrovské bílé plnovousy. Pamatují hodně, dokonce tak hodně, že nám připomínají to úplně první Carcassonne, které spatřilo světlo světa v roce 2000 (a jehož památeční vydání ku dvacátým narozeninám se díky MindOKu dočkáme letos i u nás). O co v původním Carcassonne šlo? Hráči postupně přikládali na stůl náhodně vybrané herní destičky tak, aby na sebe stranami vzájemně navazovaly a vznikala tak malebná krajina plná cest, luk (ty jsou v Safari nahrazeny savanou), měst (v Safari buše) a klášterů (v Safari baobaby). Na právě přiloženou kartičku bylo možno postavit figurku (meepla), přičemž záleželo, na jaký typ terénu se umístila.

Jamile se daný typ terénu uzavřel pomocí destiček přikládaných v následujících tazích, došlo k ohodnocení: každý dílek cesty byl po bodu, u města po dvou bodech (jsou zde ale i destičky s erby, který zisk bodů dále zvyšují) a za klášter po bodu za každou s klášterem sousedící kartičku (včetně kláštera samotného). Na konci hry ještě přinášely dodatečné body figurky umístěné na loukách – 3 body za každé uzavřené město sousedící s danou loukou. A to je v zásadě všechno. Fousatí sloni nám tato základní pravidla původní hry moudře připomněli, abychom je mohli lépe srovnávat  s parným Safari.

Opice ve větvích buše aneb novinky v bodování

Šimpanzi na nás dělají dlouhý nos a posuňky nám dávají najevo, že tady žádná stará škola neplatí a bodovat se bude poněkud jinak, než jsme byli doposud zvyklí. Prvním a zcela zásadním poznatkem je, že nerozhoduje délka uzavřené cesty, ani počet dílků, tedy velikost buše. Jsme přece v safari, tedy to, na čem záleží, jsou především zvířata a kolik jich budeme mít možnost zpozorovat. A nejde ani tak o to, kolik jich spatříme co do počtu, nýbrž rozhoduje pestrost. Za každou uzavřenou cestu či buš tedy dostaneme tolik bodů, kolik unikátních druhů zvířat se v dané lokaci nachází. Druhů zvířat v safari je celkem 5 (sloni, lvy, žirafy, opice a sloni) a bodují se zhruba takto: Za 1, 2, 3, 4 či 5 druhů zvířat inkasujeme 1, 3, 6, 10 či 15 bodů s tím, že ptáci kroužící nad buší ještě přidávají další body (abychom si nemuseli bodování pracně pamatovat, je naštěstí naznačeno na bodovací tabulce). Má-li hráč k dispozici nějaký žeton napajedla se zvířetem, které se na právě uzavřeném typu terénu nenachází, může takový žeton odhodit a počet zvířat tak virtuálně navýšit, čímž zcela nevirtuálně a mnohdy i zcela nezanedbatelně navýší počet inkasovaných bodů.

Poněkud odlišně také fungují baobaby mající pravzor v klášterech z původního Carcassonne. Za umístění figurky na baobab hráč získává dva náhodné žetony napajedel a po „uzavření“ baobabu (tedy jeho obklopením ze všech stran dalšími osmi destičkami) hráč získává další dva náhodně vytažené žetony napajedel – bohužel však žádné body. Žetony napajedel mají však kromě virtuálního navyšování druhů zvířat v buších a cestách i další využití, o kterém ještě bude řeč.

Závada na džípu aneb co s tou kraksnou?!

Než jsme se stihli přesunout na další pozorovací stanoviště, náš džíp vypověděl službu a my tak bezradně trčíme uprostřed savany pod zlověstně kroužícími supy. Co s tou kraksnou dělat? Džípy plní zajímavou funkci „motivátoru přikládání“. Na konci svého tahu můžete vždy jeden ze dvou džípů ve hře přesunout tak, aby sousedil se stranou nějaké vyložené destičky. Pokud na místo s takto parkujícím džípem přiloží hráč novou destičku tak, že džíp překryje, okamžitě inkasuje 3 body a může na konci svého tahu džíp přemístit jinam (takový přesun může udělat ostatně kterýkoliv hráč na konci svého tahu).

Džípy se tak stávají malým, ale zajímavým mechanismem, který při chytrém použití může nejen přinést nějaké ty bodíky navíc, ale i motivovat ostatní hráče k přiložení destičky na místo, které vám může zajistit včasnější zkompletování nějakého terénu.

Legračně pijící žirafy aneb napajedla

Jelikož jsme v předchozím odstavci zjistili, že džípy jsou k dispozici dva, přesedáme z rozbitého do pojízdného, který nás přibližuje k napajedlu, kde právě hasí žízeň několik komicky rozkročených žiraf. Napajedla jsou totiž fajn (a teď nemluvím jen o těch pivních, nýbrž carcassonních). Kromě klasického přiložení figurky na právě přiloženou kartu totiž na to můžeme jít v Safari od lesa (resp. buše) a založit napajedlo – tj. umístit jeden čtvrtkruhový žeton, a to poměrně netradičně na libovolnou destičku savany (nikoliv buše), tedy i na takovou, která byla přiložena již v předchozích kolech. Figurku pak pokládáme na právě založené napajedlo. A k čemu je to dobré, kromě zážitku pozorování sosajících žiraf? Za založení napajedla inkasujeme 3 body, za každý další přiložený dílek (který musí pokaždé obsahovat jiné zvíře) pak o bod více. Za uzavření napajedla inkasujeme další 3 body, tedy za předpokladu, že napajedlo založíme, rozšíříme       i dokončíme svépomocí (přikládat dílky do vámi založeného napajedla mohou i soupeři), inkasujeme celkem 3 + 4 + 5 + 6 + 3 = 21 bodů, což je téměř polovina celé bodovací stupnice, tedy velmi slušná sumička.

Souboj lvích samců ve stínu buše aneb konflikty

Jsme sice v safari, ale také v Carcassonne, takže než aby se svárliví alfa-samci roztrhali kvůli svůdné Elze na cáry, raději se  nakonec  lvi  domluvili, kdo  si vezme  liché a kdo sudé  dny. Nejinak je tomu s konflikty ve hře.  I zde platí  to, co   v základním Carcassonne: na území, kde se již nachází nějaká figurka, nesmíte umístit tu vlastní. Můžete to ale chytře narafičit tak, že založíte a obsadíte nové území tak (ne-)šikovně, že se nakonec spojí s územím soupeře a namísto bitky se pak s ním o body zkrátka rozdělíte. Pokud ovšem nebudete ještě mazanější a nenarafičíte nových území obsazenými vlastními meeply více. V případě kýženého úspěchu ve formě propojení všech takovýchto území do jednoho celku tak budete mít početní převahu a Elza bude jenom vaše. Je jen na vás, zda půjdete do rizika a nasadíte s cílem přebrat protivníkovi území vícero vlastních meeplů s vidinou nulifikace soupeřových bodů, nebo se raději budete držet při zemi a s meeply strategicky šetřit, abyste toho mohli obodovat více.

Průvodci končí šichta aneb závěrečné vyhodnocení partie

Nedá se nic dělat, i průvodce je jen člověk a nebude s vámi trajdat víc, než mu ukládá pracovní doba. A ani ve hře není herní čas nafukovací a když se dobere poslední destička krajiny, nastává závěrečné vyhodnocení, kde se vypořádáme s neuzavřenými územími. Jak nás soucitně informují pravidla: je to škoda, ale aspoň se dozvíme kdo vyhrál. Za každou neuzavřenou cestu a buš tak ještě inkasujeme po jednom bodu za zvíře (tentokrát ovšem za počet, nikoliv za druh); za neuzavřená napajedla a baobaby neinkasujeme nic. Porovnáme body a jak už to tak bývá, ten nejvíce pobodaný se stává vítězem.

Fotografie a vzpomínky aneb shrnutí a závěr

Safari jsme si pěkně projeli, zvířátka pozorovali a fotografovali a nikomu se nic nestalo (když nebudeme počítat ten Jiříkův incident se sendvičem a mlsnou zebrou). Prohlížíme si fotografie, vzpomínáme a bilancujeme. Jak se moc se nám výlet líbil? Jak moc se lišil od zájezdu do francouzského Carcassonne, kde jsme byli před dvaceti lety? A budeme se chtít do safari vracet (Jiříka nepočítaje)?

Srovnání s klasickým Carcasonne se samozřejmě nelze bránit. Autor recenze má za dlouhá léta odehrány desítky partií základní hry (vč. rozšíření Hostince a katedrály, Kupci a stavitelé a Opatství a starosta) a mnoho partií her Carcassonne: Hrad, Carrcassonne: Lovci a sběrači, Carrcassonne: Mayflower a Carcassonne: Objevitelé. Dlužno dodat, že za těch dvacet let se moderní deskovky hry přeci jen nějak změnily, vyvinuly a posunuly – co bylo před dvaceti lety objevnou hratelností, je dnes už poněkud stará vesta po dědovi. I přesto nás Safari příjemně překvapilo. Inovativní mechanismy v podobně džípů a napajedel jsou velice příjemným zpestřením a ve srovnání s klasickým Carcassonne bez jakýchkoliv rozšíření vychází moderní Safari jako vítěz coby pestřejší a výrazně strategičtější hra. Jenže je to pořád v zásadě „pouze“ Carcassonne, nic naplat.

Hodnocení – 3 z 5

Patříte-li mezi zkušenější hráče či už nějakou carcassonní krabici doma máte, nejspíš se bez Safari v klidu obejdete. Pokud však s deskovkami začínáte nebo hledáte nějaký kousek pro rodinné hraní s dětmi, které nejspíš ocení exotická zvířátka o něco více než francouzské středověké opevnění, může být pro vás Safari příjemnou branou do světa deskovek a/nebo rodinné deskoherní zábavy, kde obohatí děti i rodinu rozhodně zajímavějším a chytřejším herním zážitkem než různá „člobrda“ a podobné vykopávky nepatřící do tohoto století. Tak hezkou projížďku v džípech a nekrmte zvířata!

Poděkování

Za poskytnutí hry na recenzi děkujeme společnosti MindOK.

Hru je možné koupit zde.