Bylo nebylo

Vánoční čas se blíží, je čas pohádek!

Vánoční čas se blíží. Nevím jak vy, ale já se už moc těším na cukroví, Ježíška, ale taktéž na pohádky, které nám veřejnoprávní či komerční televize dodají. Troufám si říct dostatek na celý rok dopředu. Nemyslím to ironicky, ale díky tomu, že jsem už nějaký ten rok táta, a děti stále věří na celé to kouzlo okolo Ježíška, tak je ta atmosféra kouzelná pro celou rodinu. Chápu ale, že tuto recenzi nečtete kvůli tomu, abyste se dozvěděli, jak to v naší rodině chodí na Štědrý den, ale především, abyste se dočetli více o překrásně ilustrované a zpracované pohádkové deskové hře pro celou rodinu, která se hodí přesně do tohoto (a nejen) vánočního období, nesoucí název Bylo nebylo. Na pulty obchodů nám hru před nějakou dobou přineslo vydavatelství Albi.

Autory této hry jsou Matthew Dustan a Brett J. Glibert a o ilustrace se postaral, pro mhohé známý a oblíbený (tedy alespoň u mě) Miguel Coibra, jehož rukopis můžete znát z her jako třeba 7 divů světa, Small World, Městečka na dlani a mnoha dalších. Pro úplnost faktografických údajů zmíním, že hra je pro dva až čtyři hráče s doporučeným věkem od osmi let a jedna partie zabere okolo půl hodinky. Věk osm let je vcelku adekvátní (ačkoliv šikovní malí čtenáři se mohou do Bylo nebylo pustit i o nějaký ten rok, dva dříve), protože vaše dítka by měla umět číst – krátké zadání na kartách. Vnímám to velmi podobně, jako u Karaku, kdy si děti jednoduchou nenásilnou formou osvojovali sčítání dvou a více nízkých číselných hodnot, tak zde si procvičí své čerstvě získané dovednosti čtení z prvních tříd základních škol.

Co nám však tato pohádková země za dlouhými řekami, rozlehlými pláněmi a sedmero řekami přináší? V první řadě je hra nadmíru produkčně vydařená. Plastové figurky jsou k dispozici v dnešní době už v mnoha hrách, ale který titul přináší již nabarvené postavy? A právě Albi v Bylo nebylo přináší hned trojici pohádkových namalovaných bytostí v podobě draka Draxora, rytíře Ulrycha a rusovlasé princezny Flory. Tito protagonisté se budou pohybovat po deskách území, kterých je v balení patnáct (oboustranných). Každá deska území je složena ze tří různých oblastí mající hexový tvar a tato území tvoří jedno velké, společné království sestávající z různých typů oblastí – hrady, lesy, pláně, hory a navíc některé oblasti mohou být rozděleny řekou. Tyto dílky k sobě hráči postupně přikládají podle daných pravidel (v podstatě musí k sobě být přiloženy dvě oblasti a případně navázat řeku) a tvoří tak rozsáhlé pláně (tří oblastí plání vedle sebe), dlouhé řeky (pět oblastí s linoucí se řekou) apod.

No a co by to bylo za pohádkovou deskovou hru bez nějaké té knihy pohádek, jenž je v případě Bylo nebylo reprezentována třiceti šesti kartami stránek. Tyto karty hráčům říkají, co musí v království nastat, aby se mohl „odehrát” děj vámi vyprávěné pohádky, tzn., například se musí potkat princezna s drakem Draxorem v horách nebo princ Ulrich musí být v hradu, ale zároveň musí mít na dohled princeznu Floru apod. Pakliže se tak stane, je pod zadáním úkolu pro hráče doprovodný dějový text a obrázek, skoro jako od Walta Disneyho. A posledními komponenty pod víkem krabice jsou čtyry žetony kouzel a čtyry karty nápověd. To vše je uložené v šikovně navrženém plastovém insertu, tzn., nic po krabičce nelítá – teda za předpokladu, že krabici nebudete všemožně otáčet vzhůru nohama apod., ale to u deskovkářů asi nehrozí, že?

Oproti zmiňovanému Karaku, je příprava hry výrazně rychlejší, stačí každému hráči dát kouzelný žeton, jednu kartu nápovědy a rovným dílem náhodně rozdělit promíchané karty stránek z nichž si hráči vytvoří dobírací balíčky a do ruky si vezmou horní kartu, tak, aby ji nikdo jiný neviděl. Uprostřed stolu se vytvoří ze tří vyznačených desek území pohádková říše na kterou se rozmístí naši tři protagonisté, kteří jsou společní pro všechny hráče. Nejstarší hráč začne svůj tah a posléze se už účastníci partie ve svých tazích střídají ve směru hodinových ručiček. V každém tahu může hráč učinit jednu akci a to buď rozšířit příběh v podobě přidání desky území nebo posunutím jedné z postav po královské říši anebo otočit stránku, což v praxi znamená, že není aktuálně lehce splnitelný hráčův úkol na kartě stránky, a tak jej hráč umístí naspod svého dobíracího balíčku. Vezme si horní kartu stránky do ruky a aktivuje svůj kouzelný žeton, což mu v příštím kole dovoluje provést hned dvě akce.

Vtip a kouzlo celé hry však spočívá v tom, jak jsem již výše naznačil, že postupně se rozšiřující pohádková říše a pohybující se bytosti jsou společné pro všechny hráče. Zatímco karty stránek, tedy úkoly každého hráče, jsou odlišné. Proto bude princezna Flora doslova lítat po království od hor až po pláně na úplně druhé straně říše, jen aby zahlédla tři oblasti lesů za sebou nebo aby se zde setkala se svým zachráncem Ulrychem, který však má namířeno do hor, aby se zde utkal s Draxorem, protože jinému hráči se to zrovna hodí do příběhu. Když už zmiňuji pohyb, každá postava se pohybuje zcela odlišným způsobem. Zatímco rytíř se musí posunout o dvě oblasti, princezna může jen o jednu oblast nebo může využít svých „konexí“ na hradě a přesunout se z jednoho do druhého na úplně jiném území. Drak Draxor je v tomhle ohledu zcela odlišný – přelétá z jedné strany říše na úplně druhý okraj.

Myšlenka odvyprávět pohádku každému hráči z přidělených karet stránek je sice moc hezká, ale v praxi mi přišlo, že to bylo dost nekonzistentní. protože karty stránek jsou promíchány a jednou je princezna ve spárech draka v jeho sluji vysoko v horách a hned na další straně příběhu se dozvídáme, že utíká od svého tatínka, aby byla více nezávislá. Ano, pravdou je, že karty stránek jsou očíslovány a po dohrání by se měly seřadit a posléze si můžete v klidu přečíst celý příběh, což dává i logiku a lze to brát tak, že během hraní sbíráte střípky příběhu a teprve až po dohrání si jej za odměnu lze odvyprávět. S takto vystavěnou premisou je to už snesitelnější, nicméně i tak příběh vítězovi vždy nějak pokulhával, protože měl jen část karet stránek z celého příběhu, protože ostatní hráči měli zbývající karty stránek.¨ Když už jsem u toho vyprávění příběhu a mohl bych si dovolit ještě jednu výtku, byl by to asi fakt, že po brzkém a opakovaném hraní Bylo nebylo jej přestanete úplně sledovat a soustředíte se vysloveně jen na plnění úkolů a příběh je úplně stranou. Ta prvotní atmosféra z něj totiž vyprchá. Nechci však, aby to působilo, že je Bylo nebylo špatnou hrou. To vůbec – ba naopak. Obzvláště, když některý z účastníků dochází do školy prvního stupně a má radost z pohádek. Potom je to naprosto ideální volba. Nejen díky pěkným, a dětskému oku líbivým ilustracím, ale především velmi lehkým herním mechanismům, u kterých je však zapotřebí tu a tam přemýšlet, kam pohnout rytířem apod. Nejednou nastala při hraní úsměvná chvíle, kdy jsem princeznou pohnul o jednu oblast vedle, aby mi ji další hráč vrátil na původní oblast. Jasně dá se tomu zabránit pasováním, resp., využití možnosti kouzelného žetonu a mít tak dvě akce v jednom tahu, ale k tomu je zapotřebí nejdříve „zahodit“ svůj stávající úkol a vzít si nový.

U nás v rodině jsem to měl a mám s hraním Bylo nebylo velmi náročné, protože naše nejmenší recenzentka ještě úplně neovládla čtení (a přitom chtěla být přítomná u každé partie) a syn, který ve druhé třídě už čte bez problémů zase patří k těm dětem, co pohádkové bytosti a fantasy hrdiny úplně nemilují. Jasně, našlo se několik odvážlivců, co se mnou hru vyzkoušeli a byli z ní nadšení. Tematicky a herně jim sedla a byli nadšení i z příběhové stránky věci, kterou jsem jako dospělák mírně výše zkritizoval a když jsem se jim opovážil něco namítnout, tak mi bylo vysvětleno, že to takto v pohádkách chodí a že tomu už jako dospělák nerozumím. Snad tedy i ten příběh je pro cílovou skupinu v pořádku, jen já jsem hnidopich. No a jestli nemáte dětské příznivce zrovna doma a jste milovnici všech pohádek a rádi byste si vyzkoušeli nějakou jednoduchou deskovou hru, myslím si, že Bylo nebylo je ideální volbou, protože herní mechanismy se dají pochopit velmi snadno, čemuž napomáhají dobře napsaná česká pravidla doprovázena řadou příkladů a vysvětlujícími situacemi, které mohou při hraní nastat.

Zazvonil zvonec a pohádky je konec

Bylo nebylo je na pultech obchodů už nějaký ten pátek díky společnosti Albi, přesněji řečeno díky jejich Albi Exclusive. To znamená, že je možné hru zakoupit jen na eshopu Albi (nebo jejich kamenných prodejnách) a je ideální rodinnou hrou (obzvláště, pokud máte doma nějaké ty školáky na prvním stupni) před blížícími se vánočními svátky díky svému výraznému pohádkovému zasazení, primitivními herními mechanismy a krásnými ilustracemi, včetně nabarvených figurek. Jasně, mé hnidopišství mi nedá nezmínit trochu nekonzistentnost vyprávěného příběhu, ale dětské publikum mi v tomhle vždy výrazně oponovalo, že tomu nerozumím, a že tomu tak v pohádkách bývá. Co by se ještě dalo úplně na závěr k Bylo nebylo dodat je edukační „douška” v podobě přirovnání ke Karaku, kde se děti nenásilnou formou osvojili sčítaní pár číselných hodnot a porovnání s hodnotou příšery z katakomb hluboko ukrytých pod hradem, tak v Bylo nebylo si děti procvičují své čerstvě získané zkušenosti ve čtení a porozumění danému textu.

Bylo nebylo získávají od Říše her ocenění:

Poděkování

Za poskytnutí hry na recenzi děkujeme společnosti Albi.

Tento obrázek nemá vyplněný atribut alt; název souboru je Albi.png.

Hru můžete zakoupit přímo zde.

Tags:

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Mohlo by Vás zajímat také: