Bulánci: Důstojnický deník

Nebezpečně nadýchané polštáře opět v akci

Bulánci jsou v naší zemi pojmem, řekla bych až legendou a pro mnohé stále velmi oblíbení „Kdo se vleče, neuteče“. Pro mě samotnou je to nostalgie, hromada krásných vzpomínek a „propařených“ hodin. Původní verzi mám dokonce i na svém PC (v příštím roce by měli být zcela hotoví i Bulánci verze 2.0). Díky hernímu studiu SleepTeam a vydavatelství ADC Blacfire vznikla i karetní hra Bulánci: Speciální jednotky, která je u nás k dostání od července letošního roku. Jedná se o rychlou karetní hru pro dva až čtyři hráče (celou recenzi si můžete přečíst ZDE). S dcerou jsme si tuto karetku oblíbily a svého času jsme ji vytahovaly na stůl skoro denně. A i teď po čase po ní sáhneme a svádíme nelítostné polštářové bitvy.

K našemu velkému překvapení studio SleepTeam vytvořilo pro tuto karetku rozšíření s názvem Důstojnický deník. Jedná se o příběhovou kooperativní kampaň, kdy k jejímu odehrání budete potřebovat základní hru Bulánci: Speciální jednotky. Samotné rozšíření je ve formátu pdf a zdarma ke stažení, např. ZDE na FB stránce, kde jsem jej objevila i já. V tu chvíli byl plán na večer jasný. Dcera také nadšená. Manžel již o poznání méně, protože jeho představa večera obsahovala pokoutné ujídání čerstvě napečených perníčků maskované za pomoc v kuchyni. Ale Bulánci nesnesou odkladu.

Na dva až čtyři hráče čeká čtyřicet úkolů a jeden bonusový. Také tam pak na konci najdete jednu velkou úpravu pravidel, se kterou můžete odehrát celou kampaň znovu úplně jinak.

Pravidla jsou stejná jako v kooperativní variantě základní hry. Pouze jsou pro každý úkol poupraveny.

  • V odstavci „Specialita mise“ najdete zvláštní úpravu pravidel pro konkrétní úkol, která obzvláštňuje hru a také v rámci možností koresponduje s příběhem.
  • V odstavci „Náročnost mise“ uvidíte, kolik musíte nahrát bodů k úspěšnému splnění mise, často odstupňované dle počtu hráčů. Například v jednom úkolu při hře dvou hráčů musíte dohromady nahrát alespoň čtyřicet čtyři bodů.
Vše připraveno k první hře. Omlouvám se za světelné podmínky, ale hrály jsme večer v pokojíčku za lehce stísněných podmínek.
Při druhém úkolu musí každý hráč nasbírat určitý počet bodů, ale nemůže využít hodnotu Sniperů. Takže samozřejmě, když jsem je v prvním úkolu netrpělivě vyhlížela, tak se mi vyhýbali a teď chodili po dvou rovnou při rozdání. Splněno až na třetí pokus.

A nesmím zapomenout na příběh, který se odvíjí díky „úryvkům z deníku“. To hře dodává šmrnc, není to jen plnění nějakých umělých úkolů. Jste na misi a prožíváte spolu s Bulánky jejich strasti i radosti. Prostě chcete hrát další a další hry, abyste se dozvěděli, jak to s nimi dopadne a také, jaké speciality na vás při plnění následujícího úkolu čekají. Takže i když už bylo dost hodin a s dcerou jsme obě svorně slíbily, že „ještě jednu hru a pak už fakt jdeme spát…“, tak u jedné rozhodně nezůstalo. Nechci vám dopředu prozrazovat všechny úkoly, ať nepřijdete o překvapení. A taky je s dcerou nemáme ještě všechny prošlé, byť si hledáme volné chvilky k hraní. Jednak jsem musela péct. Ale také nám ty úkoly dávají zabrat a někdy to chce vícero pokusů, abychom si mohly úkol odškrtnout jako splněný.

Herní dojmy ve zkratce

  • Líbí se mi, že zatím byl každý úkol odlišný a tematický, a že to není jenom procházka růžovým sadem, ale člověk se i zapotí.
  • Jedná se opravdu o kooperativní hru, kdy spolu musíte méně či více spolupracovat. Domlouvat se, taktizovat, odhazovat si karty, měnit si karty (specialita u jedné odehrané mise). Tady jenom trochu pozor na alfa hráče, občas měl můj polštář tendenci se pasovat do role generála a vrchního stratéga.
  • Příběh nás do sebe vtáhl a je hezky doplněn o ilustrace (poděkování – Tomáš Létal).
  • Využily jsme dokonce už i karty misí ze základní hry.
  • Úkoly hrajeme postupně, abychom si užily i příběh, ale dají se hrát samostatně či přeskakovat (z těch co máme zatím za sebou).
  • A ještě jen TIP pro milovníky PC klasiky – během hraní nejen Důstojnického deníku si můžete ZDE pustit staré známe bulánčí songy.

Herní střípky

Jdeme na další úkol a já čtu: „Útěk se sice podařil, ale z dálky slyšíme poplašné sirény. Brzy se za námi vydají pronásledovatelé“. Otočím se na dceru se slovy: „Proč píše deník, když utíkají? A jak to dělá, takhle?“ Usmíváme se a já čtu dál: „Musíme je svést na falešnou stopu a navíc nás hrozně zdržuje psaní tohohle deníku“ a obě se smíchem lámeme v pase. 


Já: „Abychom splnili tuto misi, tak jedna z nás musí mít ve své bojové jednotce nepřítele.“

Dcera: „Takže ty!“

Což bylo o to vtipnější, jelikož mě prostě ty karty nechodí. Takže nepřítel v jednotce mi to bodově srážel na současné venkovní teploty. Ale brzy pochopila, že k vítězství je třeba spolupráce a domluva. A že nezáleží, kdo jej bude mít – byť se tvářila trochu nešťastně, když si jej sama umisťovala do formace.


Po třetím pokusu u jednoho úkolu, kdy dcera vždy prošla, ale mě se vůbec nedařilo: „Mami, mám tě ráda, ale kazíš to!“ Nutno podotknout, na moji obranu, že dcera se nemusí ani snažit a ty dobré karty si ji prostě najdou. Naproti tomu já, no řekněme, že jsem protipól, který udržuje rovnováhu vesmíru.


A jen douška… Ze začátku dcera nebyla moc zvyklá myslet i na mě a pomáhat mi vyhazováním dobrých karet. Ale jak jsem již psala výše, postupem jí došlo, že bez toho se to neobejdeme. A stejně tak, pokud si rodičové vezmou horší vybavení, aby dítko mělo lepší, tak zjistí, že tady to ve většině případů nepůjde. Což osobně se mi to líbí, hra nenadržuje. Pravidla jsou daná, karty rozdané a je na hráčích, jak se s tím poperou a nakombinují.

Závěrem

V základní hře hrajeme nejčastěji kompetitivní variantu – rychlá karetka s velkým podílem náhody a v menší míře i strategie. Kooperativní varianta zde není špatná, ale obsahuje pouze pár karet, které se rychle ohrají a té kooperace tam zase tolik není.

V rozšíření Důstojnický deník je stále hodně náhody, protože záleží, jaké karty se vám dostanou na stůl, ale spousta věcí se dá takticky a hlavně společně zvládnout, pokud pojedete jako tým. A i když zatím nemáme odehráno všechno, tak za nás můžu říct, že je to pecka, která dodá hře úplně jiný rozměr a přinese hodiny bulánčí zábavy.

Bulánci: Důstojnický deník získává od Říše her ocenění:

Tags:

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Mohlo by Vás zajímat také: