Ukončete vikinské nájezdy do Irska… jednou pro vždy!

• 

• 

• 

Brian Boru vás zavede do Irska doby přelomu prvního tisíciletí, kdy někdejší mocenské centrum vikingů v Dýflinnu (dnešním Dublinu) již neexistovalo a seveřané byli nuceni spojovat síly z různými místními vládci a účastnit se bojů po jejich boku. Země byla rozervána na kusy, a tam, kudy se prohnala vojska, neváhali plenit zchudlí vikingové… Teprve Brian Boru byl tím, kdo dokázal roztříštěnou zemi sjednotit jako velkokrál a vikingy definitivně porazit.  

Hru Brian Boru: High King of Ireland vydalo v roce 2021 vydavatelství Osprey Games a v roce 2022 ji pod českým názvem Brian Boru: velkokrál Irska vydali Fox in the Box. Brian Boru je dílem autora Peera Sylvestera, který má na kontě hry jako The King is Dead (česky Král je mrtev, rovněž od Fox in the Box), Wir sind das Volk! (dvojkovku se zajímavým tématem boje mezi východním a západním Německem) nebo The Lost Expedition. Brian Boru je hra o ovládání území využívající mechaniky draftu a štychů a je určena pro 3–5 hráčů od 14 let. Hrát budete kolem hodiny. 

Chystáme se na Briana Boru ve čtyřech, vysvětluji pravidla dvěma novým hráčům. „… oproti štychovým hrám, co znáte, nemusíte ctít barvu …“

„Hele, a co je to ten štych?“

Do pár minut jsme hráli. Obrovskou výhodou Briana Boru jsou jednoduchá a přístupná pravidla, která snadno vysvětíte i nehráčům. Ano, dokonce i těm, co nikdy nehráli Mariáš, Cvik nebo Císař, král, hovno. 

Unboxing aneb co najdete v krabici

Největší herní součást a centrum dění představuje mapa Irska rozdělená na osm území s vyznačenými městy tří barev. Dále zde najdete tři druhy karet: akční karty (červené – bojové, modré – církevní, žluté – karty námluv a bílé – žolíkové), karty sňatků (světle žluté) a karty vikinských nájezdů (vínové), dřevěné disky hráčů v pěti barvách a kartonové žetony: osm velkých destiček ovládání území, červené žetony vikinských nájezdníků a žetony štítů – ovládání města vikingy, žetony mincí, žetony věhlasu (s obrázkem slunce), modré prstence klášterů a dva červené prstence začínajícího hráče/aktivního města (ve hře budete potřebovat jen jeden). Dále jsou v krabici také pravidla a karty nápovědy neboli lamakarty.    

Komponenty hry Brian Boru jsou kvalitní a funkční. Krabice je dokonce pevnější, než jsem u her zvyklá. Grafika je tematická, byť určitě nesedne každému. Zejména lidé mají často poněkud nezdravou barvu kůže, na krabici zase září podivným odstínem oranžové. Musím se ale přiznat, že jsem si na to rychle zvykla. Karty bych asi raději měla v klasické velikosti než tarotové, které jsou pro hraní z ruky přece jen trochu nešikovné. Ikonogafie je přehledná a rychle vejde pod kůži – lamakarty jsme přestali používat po prvním kole první hry. Pravidla jsou psána jasně a přehledně, nechybí příklady a po prvním přečtení je možné hru bez problémů hrát.

Příprava hry

Příprava hry Brian Boru je rychlá a jednoduchá. Mapu Irska položíte doprostřed stolu tak, aby na ni všichni hráči dobře viděli. Pro plánování strategie potřebujete neustále vědět, kdo ovládá které město, kde se usídlili vikingové a kolik kde zbývá neobsazených měst. Na příslušná vyznačená místa v pravém dolním rohu herní desky rozmístíte šedou stranou nahoru destičky ovládání území. Prozatím jsou zamčené, nedostupné. Všechny karty vikingů (vínové) zamícháte a položíte balíček vikingů lícem dolů poblíž herní desky. Ze světle žlutých karet námluv nejprve vyberete kartu dánské princezny. Podle pravidel by se měla položit vedle desky poblíž stupnice námluv, my ji ale umísťujeme rovnou na pole námluv nad ním (což šetří místo na stole, Brian Boru není úplně malá hra). Zbylé karty námluv zamícháte a náhodně z nich vyberte dvě (pro hru tří hráčů) nebo tři (ve hře čtyř nebo pěti hráčů) a umístíte je lícem dolů na kartu dánské princezny. Ostatní karty námluv můžete vrátit do krabice. Z žetonů vikingů, mincí, věhlasu a klášterů vytvoříte společnou zásobu. Každý hráč si vybere jednu barvu a vezme si všechny dřevěné disky v této barvě, tři mince, jeden žeton věhlasu a lamakartu. Každý z hráčů umístí po jednom ze svých disků na pole označující deset vítězných bodů (dále jen VB) a na velké pole pod stupnicí námluv. Náhodně určíte prvního hráče (např. můžete prvním hráčem učinit toho, kdo byl naposledy v Irsku, nebo kdo naposledy pil irskou whiskey) a dáte mu červený kruhový žeton. Poté hráči (počínaje prvním hráčem) umístí každý jeden svůj disk na libovolné město na mapě – nesmí to ale být do regionu, kde už se nachází disk jiného hráče. Nakonec řádně zamícháte akční karty a boj o nadvládu nad Irskem může začít! 

Jak se to hraje

Brian Boru se hraje na 3 nebo 4 kola (podle počtu hráčů). Každé kolo má čtyři fáze. Ve fázi příprav odhalujete dvě karty. Karta vikingů udává, kolik žetonů vikinských nájezdů se přidá na příslušní pole na mapě, kartu z balíčku námluv umístíte ke stupnici sňatků na herní desce. Počet žetonů vikinských nájezdů představuje aktuální míru nebezpečí pro irská města; karta z balíčku námluv osobu, o jejíž ruku se jako jeden z aspirujících vládců Irska můžete ucházet (pro sebe, ale také pro vašeho syna či dceru). 

To poslední jsme zpočátku nepobrali a moji spoluhráči se nijak nehnali do sňatků s vikinskými a irskými šlechtici. Při odhalování karet sňatků jsme se tak docela nasmáli: „Hele, Aodhán. Kdo chce Aodhána?“

„A co bych s ním jako dělal? No, ale ten kůň je docela dobrej…“ 

V následující fázi draftu obdrží hráči po osmi, šesti nebo pěti kartách (ve hře tří, čtyř a pěti hráčů), které draftují netradičně po dvou. Každý hráč si ponechá dvě karty a zbytek pošle hráči po své levici. Takto se pokračuje, dokud hráči nedostanou pouze dvě nebo jednu kartu, které si musí ponechat. Draft v sobě ukrývá asi největší dilemata celé hry. Tady plánujete svou herní taktiku pro celé kolo. Akční karty mají hodnoty a barvy a dvě akční pole: horní (primární), které vám umožní získat nadvládu nad aktivním městem (to bude volit první hráč na začátku následující akční fáze), a spodní (sekundární), kde je na výběr ze dvou akcí (bílé trumfové karty mají i ve spodní části akci jednu), přičemž jedna z nich je spojena s barvou karty. Červené karty vám umožní porážet vikingy, žluté získávat přízeň aktuálního ženicha či nevěsty a modrými si na svou stranu můžete naklonit církev. Horní akci karty hraje ten hráč, který s její pomocí vyhrál štych. Čím vyšší je hodnota karty, tím slabší (dražší) akce je. Pomocí karet nižší hodnoty ovládnete aktivní město a ještě k němu dostanete něco navíc. Ovládnete-li město kartou vyšší hodnoty, musíte za svůj úspěch zaplatit – a ty mince zaručeně budou ve hře chybět. 

Já si to tematicky představuji tak, že čím vyšší karta, tím větší armáda, a ti vojáci prostě něco stojí…

V následující akční fázi využívají hráči draftované karty k hraní štychů a primárních či sekundárních akcí. Na začátku této fáze umístí hráč, jenž vlastní žeton aktivního města, tento žeton na libovolné neobsazené město na hrací desce. Následně zahraje kartu z ruky. Barva karty se musí shodovat s barvou právě aktivního města, přičemž bílé královské karty představují „žolíky“ – mohou zastupovat libovolnou barvu. Pak hrají po jedné kartě postupně ostatní hráči, přičemž (na rozdíl od jiných štychových her) nemusejí ctít barvu – mohou hrát jakoukoli kartu (takto se zbavíte vysoké karty, jejíž primární akce by vás vyšla draho). Štych vyhrává hráč, který zahrál kartu nejvyšší hodnoty stejné barvy jako byla první hraná karta (popř. „žolíkové“ bílé). Hráč, který vyhrál štych, musí vyhodnotit primární (horní) akci na své kartě, jejíž součástí je i ovládnutí aktivního města; ostatní hráči vyhodnotí jednu ze sekundárních (dolních) akcí své karty. Vyhodnocovat akce začíná hráč, který hrál kartu nejnižší hodnoty, následuje ten, kdo hrál druhou nejnižší atd. Poté, co svou akci vyhodnotil hráč, který hrál nejvyšší kartu, začíná stejným způsobem další štych hráč, který má aktuálně ve svém držení žeton aktivního města. 

Na kartách můžeme nalézt devět různých akcí. Jak jsem již zmínila, primární akce vždy zahrnuje ovládnutí aktivního města. Další akce už se mohou vyskytovat v obou částech karet. Příjem či ztráta jedné či několika mincí (nemá-li hráč mince, které by mohl zaplatit, ztrácí dva VB za každou chybějící minci). Dále zisk žetonu věhlasu, podpora církve (symbol kříže; přidání disku své barvy na pole církve na herní desce) či zisk žetonu vikinského nájezdníka (symbol sekery). Může být také zahrán posun na stupnici sňatků (symbol dopisu) či ovládnutí města sousedícího s městem, které již ovládáte, za cenu pěti mincí nebo odstranění žetonu vikinské nadvlády ze svého města. Většinu akcí lze posílit penězi. Za každé dvě utracené mince získáváte jeden příslušný symbol navíc. Fáze akcí končí v okamžiku, kdy hráčům zbývá v ruce jediná karta. Tu odhodí a pokračují do další fáze.

Na tohle se v zápalu boje zpočátku dost snadno zapomíná.

Poslední fází kola je fáze údržby, v niž se vyhodnocuje sňatek, boje s vikingy, podpora církve převaha a ovládání oblastí. Nejprve se vyhodnotí sňatek. Hráč, který zaujímá nejvyšší příčku na stupnici námluv, získá kartu nevěsty či ženicha, která je aktuálně k dispozici, a s ní významnou politickou alianci a řadu výhod uvedených na kartě. Vždy nějaké VB a k tomu většinou ovládnutí jednoho z měst oblasti, z níž nevěsta či ženich pochází, popř. žeton věhlasu. Poté přesune hráč, který politický sňatek uzavřel, svůj žeton na první (nejnižší) pole na stupnici námluv. Ostatní hráči získají odměnu, zobrazenou u pole škály námluv, kde se právě nachází jejich disk. Může jít o mince, žetony slávy nebo možnost ovládnout město. Disky těchto hráčů následně zůstávají tam, kde jsou. Poslední nevěstou v nabídce je vždy princezna dánská, která představuje možnost uzavřít spojenectví s (nyní již značně zoufalými) vikingy. Hráč, který princeznu získá, má tři možnosti: pokud s vikingy uzavře vojenský pakt, budou se nadále všechna města, ovládaná vikingy, počítat jako města ovládaná tímto hráčem. Včetně konečného skórování ovládaných měst, nikoli však oblastí. Pokud se rozhodne s nimi uzavřít obchodní dohodu, budou se na konci hry vikingy ovládaná města tomuto hráči počítat jako jeho vlastní – při skórování počtu regionů, v nichž hráč ovládá nějaké město. Hráč se také může rozhodnout dánskou princeznu zapudit, s vikingy se nepaktovat a okamžitě získat čtyři VB.

• 

• 

• 

Další součástí fáze údržby je boj s vikingy. Vyhodnocování boje začíná vikinským nájezdem. Pokud na příslušném poli herní desky nezbyly žádné žetony vikinských nájezdníků, byli vikingové protentokrát úspěšně odraženi a nájezd vikingů se nevyhodnocuje. Pokud zde leží alespoň jeden žeton, ztrácí hráč, který má ve svém držení nejméně žetonů vikinských nájezdů (a byl tedy nejméně aktivní v jejich potlačování) jedno ze svých měst (dle volby hráče s nejvíce žetony vikinských nájezdů). Na disk tohoto hráče se umístí žeton vikinské nadvlády. V průběhu hry je možné se ho zbavit a získat tak město zpět. Poté bude bez ohledu na to, zda vikingové byli či nebyli zcela odraženi, vyplacena bitevní kořist. Hráč, který má nejvíce žetonů vikinských nájezdů, získá jeden žeton věhlasu a následně tolik VB, kolik má aktuálně žetonů věhlasu. Své žetony vikinských nájezdů pak vrátí do společné zásoby. Hráč, který má nyní nejvíce žetonů vikinských nájezdů, získá jeden VB. Poté vrátí všichni hráči do společné zásoby po jednom žetonu vikinských nájezdů.   

Chytrý herní systém může při popisu mylně navozovat dojem, že Brian Boru není příliš tematický. Hraní ale tento dojem rychle smyje. Peerovi Sylverstrovi se povedlo do herních mechanismů zakomponovat značnou část historické reality Irska doby přelomu tisíciletí. Geniálně je tu zobrazena realita úpadku vikingů. V době, kdy se hra odehrává, seveřané již dávno ztratili svá výsostná území na irské půdě (zejména Dýflinn/Dublin) a jejich nájezdy představovaly pro místní vládce již spíše jen otravné nepříjemnosti než nějakou reálnou hrozbu. Ano, byli vytrvalí, ale zničit Irsko již nemohli. A podobě to cítíte ve hře. Vikingy odrážíte spíše tak akorát, abyste nebyli tím, komu ovládnou město. Popřípadě si hlídáte protihráče, aby věhlasem získaným za odrážení vikinských nájezdů neohrozili váš nárok na pozici velkokrále. Dokonce ani o ruku dánské princezny se většinou nestrhne žádná krvavá bitva a její zapuzení není výjimkou.  

V následujícím kroku fáze údržby jsou hráči odměněni za podporu církve. Hráč, který má nejvíce disků na poli církve, umístí kolem jednoho ze svých měst modrý kruhový žeton kláštera. Město s klášterem se pro účely ovládání oblastí počítá jako dvě města. Tento hráč si následně vezme žeton aktivního města a odstraní všechny své disky z pole církve. Hráč, který má nyní na poli církve nejvíce disků, získává jeden VB a odstraní odtud jeden svůj disk. Nakonec, počínaje hráčem s žetonem aktivního města, může každý hráč, který má na poli církve alespoň čtyři disky, umístit klášter do jednoho ze svých měst. Každý, kdo tak učiní, musí z pole církve odstranit všechny své disky.   

Povinnost aktuálně nejúspěšnějšího hráče vrátit žetony vikinských nájezdníků, disky z oblasti podpory církve a svůj disk na nejnižší pole stupnice sňatků, představuje skvělý vyrovnávací mechanismus a předchází tzv. efektu sněhové koule. Hráč, který nahromadil velké množství žetonů nájezdů, či umístil velké množství svých disků do oblasti církve již nebylo možné v rámci tří nebo čtyř kol hry dostihnout. Zároveň jsme se shodli na tom, že se necítíme být trestáni za úspěch. Odměny, které před tímto „resetem“ získáte, jsou nemalé.

V posledním kroku fáze údržby si hráči nárokují regiony, v nichž ovládají nejvíce měst. Nejprve se otočí lícem vzhůru všechny žetony ovládání oblastí, které leží lícem dolů a v nichž je ovládáno stejně nebo více měst, než je limit, uvedený na rubové straně žetonu. Následně je třeba u každého žetonu ležícího lícem vzhůru ověřit, který z hráčů ovládá v dané oblasti nejvíce měst. Tento hráč ovládne daný region a vezme si jeho žeton. Ovládají-li danou oblast vikingové, zůstává žeton na herní desce. Popřípadě se tam vrací, pokud vikingové ovládli oblast patřící jednomu z hráčů.   

Brian Boru poskytuje i dostatek interakce, byť škodit si budete dost nepřímo. Není možné odstranit z mapy disk soupeře, pouze ho překrýt žetonem vikinské nadvlády. Už v druhém kole musíte při draftu karet přemýšlet nejen nad svou strategií, ale i nad tím, abyste soupeři neposlali nějakou pro něj velmi výhodnou kartu. Při hraní štychů můžete dobře načasovaným zahráním žolíka soupeři „vyfouknout“ téměř jistý štych – a ovládnutí města, které opravdu chce. A kdo si chce opravdu zaškodit, může se soustředit na odrážení vikingů. 

Konec hry nastává po konci třetího nebo čtvrtého kola. Hráči si spočítají VB. K VB, jichž dosáhli během hry, přičtou následující: hráč, který má nejvíce mincí, získá jeden VB. Hráč, který má aktuálně u sebe žeton aktivního města, získá rovněž jeden VB. Všichni hráči získají po jednom VB za každý svůj žeton věhlasu. Za každý žeton regionu, který má hráč ve svém vlastnictví lícem vzhůru, si přičte VB, které jsou na něm uvedeny. Nakonec získají hráči nula až deset VB podle toho, v kolika regionech ovládají alespoň jedno město. Hráč s nejvíce VB se stává velkokrálem celého Irska. 

Shrnutí

Na to, jak je Brian Boru hra pravidlově jednoduchá, přístupná a svižná, nabízí až překvapivě velké množství hráčských rozhodnutí a slušnou komplexitu. Mozek vám pravděpodobně nezavaří, a dokonce i analytičtí paralytici (Michal tvrdí, že já jsem zářným příkladem) své tahy odehrají bez větších záseků (přiznávám, že při draftu občas zdržuji). Hru si užijí zkušení i nezkušení hráči, jen vás musí bavit myslet.   

Pro koho je hra určena

Brian Boru je svižná komplexní hra plná hráčských rozhodnutí a se střední mírou interakce. Díky poměrně jednoduchým pravidlům má šanci zaujmout i středně zkušené hráče nebo rodiny se staršími dětmi. Klidně i o něco nižšího věku, než je na krabici uváděných čtrnáct let – komunita Board Game Geeku uvádí dvanáct let. Jelikož je významnou částí Briana Boru i podpora křesťanské církve, přinese ho určitě rád i Ježíšek – a udělá radost všude tam, kde se ke hře pravidelně sejdou nejméně tři hráči. Ve dvou se Brian Boru hrát nedá, pro sólo hru nabízí Board Game Geek neoficiální pravidla s automou jménem Šílený Mac (Mad Mac). Sólo hraní mě nebaví a tam jsem automu nezkoušela, nicméně po přečtení mi přijde hraní proti Šílenému Macovi dost mechanické. Myslím, že Brian Boru si prostě zaslouží živé protihráče. 

Pokud vás hra zaujala a chtěli byste se dozvědět víc, můžete mrknout na náš rozhovor s autorem Peerem Sylvestrem, který budeme publikovat již zítra.

BRIAN BORU: VELKOKRÁL IRSKA získává od Říše her ocenění:

Často mívám problém, jaké ocenění recenzované hře dát. Mně se líbí, ale dosahuje skutečně takové kvality, že si ocenění zaslouží? U Briana Boru to mám naopak a těch ocenění by ode mne mohl získat i víc.

Poděkování

Za poskytnutí hry na recenzi děkujeme společnosti Fox in the Box.

Hru můžete zakoupit přímo zde.