A teď si prosvištíme japonskou mytologii.

Bitoku je duch. Bitoku se může stát Velkým duchem Lesa. Bitoku je nová hra španělského tvůrce Germána Palomara Millána a grafika Edu Vallse, kterou do českých luhů a hájů doručují REXhry. Jedná se o eurohru poměřně těžké váhy, nejen co se krabice týče. Bitoku je výzva i pro pokročilejší hráče, zvláště pro nové příchozí, protože pravidla jsou obsáhlá a hemží se japonskými termíny. Stojí za vloženou námahu a čas? Odpověď najdete na následujících řádcích (spoiler alert: odpověď je kladná).

Za dávných dob, za časů našich předků, v období, na něž již lidstvo dávno zapomnělo, obýval Les Velký duch. Již pouhá jeho přítomnost sytila vše životem, hojností a pokojem. Poté, co se jeho čas naplní, však musí Velký duch odejít do nenávratna. V té chvíli povstane jeden z duchů Bitoku, a bude-li hoden, zaujme jeho místo a zajistí, aby rovnováha Lesa byla zachována.
Tento pradávný, tisíce let starý Les sahá od Zemětřasných plání až k úpatí pohoří Akaiši. V těchto horách se nachází pramen posvátné řeky Kurirakugan, jejíž mohutný tok prochází skrz Les a nakonec její vody padají z útesů Mořského spáru.

Les nemá žádné jiné jméno. To všechny ostatní lesy světa přebírají svá jména po něm. Je jedním z pěti srdcí světa a říká se, že v jeho nejhlubších a nejneprostupnějších částech jsou stromy a keře tak husté, že ztracené duše, které sem zabloudí, mohou konečně nalézt klid a přejít na druhou stranu. Nebo se v Lese ztratí navždy a rozplynou se, až zmizí i poslední vzpomínka na to, že kdy existovaly.

Nikdy nebylo a nikdy nebude žádné další místo, jako je toto. Žijí zde kouzelné bytosti a duchové, které dnes známe už jen z pohádek

Bitoku přináší zábavu pro až čtyři hráče, doporučeným věkovým limitem je čtrnáct let a tentokrát bych to s mladšími dětmi moc nezkoušel. Hru si lze užít i v sólo variantě. K té se v recenzi dostaneme níže. Partie trvá kolem dvou hodin, ale zde se jedná o nástřel – v první partii zabřednete určitě na delší čas, ale pokud se sejdete ve skupině obeznámené a ostřílené v Bitoku, tak v daných dvou hodinách lze stihnout i přípravu a úklid hry.

První dojmy po rozbalení

Bitoku je čistokrevná eurohra zasazená do krásného a exotického prostředí, ovlivněná orientální japonskou tématikou a mytologií. Po rozbalení objevíte přehršel převážně kartonových komponent, dřevěných figurek a ukazatelů/žetonů, hlavní herní desku a další desky pro každého z hráčů. Vše se topí v barvách, dominuje zelená, ale jedná se o pestrou změť, z které napoprvé přechází zrak. Je to asi první hra, u které jsem usoudil, že dokoupení pořadačů a insertů je nezbytnost, protože absence jakéhokoli insertu a množství materiálu může člověka odradit od častého návratu ke hře. A to by rozhodně byla škoda.

Pravidla jsou čtení na delší čas, prošpikovaná japonskými termíny a pojmenováními, ve kterých se z počátku bude ztrácet asi každý, protože japonské názvy pro budovy, žetony, postavy a další prvky jsou úplně všude a i jen základní orientace v pravidlech zabere čas. I proto se REXhry rozhodly hráčům pomoci a ve spolupráci s Deskofobií vzniklo video rozebírající a popisující celá pravidla. Z vlastní zkušenosti můžu vřele doporučit podívat se na přiložené video klidně už před čtením pravidel, nebo v jeho průběhu, bude to velice přínosné k pochopení hry.

Nyní již přímo k materiálu hry. Zde musím vyzdvihnout propracovanost detailů ilustrací na kartonových dílcích, i dřevěných postaviček a figurek, speciálně poté ukazatele kola a fáze (pagoda a Velký duch) jsou opravdu působivé.

Jak jsem již zmínil, hlavním prvkem hry je herní deska, oboustranná a poskládaná na osminy. Jedna strana je určena ke hře sólo či ve dvou, druhá poté pro hru tří nebo čtyř soupeřů, kde do výřezů doplníte správnou stranou kartonové dílky. Tímto způsobem má hra vlastně trojici odlišných herních ploch. Díky výřezům vše výborně drží na místě.

Karty zastupují balíčky yokai a bitoku – v nabídce pro každé kolo budou čtyři kusy od každé, dále karty vidění, pro sólo hru poté i karty akcí tengu. Tengu je název automatického hráče pro sólovou hru.

Na desce je místo (krom balíčků a nabídek karet) i na nabídku dílků krystalů, duchů mitama, vážek a budov; pro každé kolo budou k dispozici 4 kusy od každého dílku. Dalšími komponenty na ploše budou brány torii, pět stupnic jezerních pokladů, při hře méně než čtyř hráčů se využijí některé z dílků starodávných budov a pro každou partii použijete pět až devět (podle počtu hráčů) z třinácti kamenů iwakura do nabídky na ploše.

Do společné zásoby vedle plochy se umístí ještě zásoba dřevěných žetonů surovin čtyř druhů – dřeva, kamení, nefritu a saké, kartonové amulety s hodnotami jedna, dva a tři, dále dílky trojnásobných surovin a hikaru značky ke skrytí využitých akcí v prostoru „nad řekou“.

Pro každého z hráčů je zde jeho herní deska (z druhé strany je naopak plocha pro tengu). Do výřezu patří vlajka identifikující barvu hráče, případně dílek tengu. Ten je o milimetr širší než vlajky a nevejde se do výřezu, což je snad jediný funkční nedostatek herního materiálu. Dále dvojlist nápovědy obsahující seznam a vysvětlení ikon, popis fází hry i detaily závěrečného bodování. V hráčově barvě jsou další komponenty – trojice kostek, trojice figurek pro označení pořadí ve hře, žetony poutníků, ukazatelé kodamů, žetony budov a počátečních 5 karet yokai.

Z výše uvedeného výčtu je jasné, že komponentů je opravdu hodně. Stejně tak je velká i zásoba jednotlivých dílků, což napomáhá větší variabilitě partií a obecně znovuhratelnosti Bitoku. Různé možnosti nabízejí desítky či stovky možných kombinací a tedy prostor pro unikátní strategii v každé nové hře.

Rozlehlost lesa konkuruje jeho majestátnosti

Hlavní herní plocha nabízí mnoho různých oblastí, kdy úplně nahoře jsou počítadla kol a fází označené figurkami pagody a Velkého ducha, pod nimi Cesty moudrosti s branami torii, po obvodu plochy se rozkládá Cesta ducha – počítadlo bodů ctnosti (neboli vítězných bodů). Přibližně v polovině protíná desku Posvátná řeka Kurirakugan, přes ní se hráči budou dostávat do Kopců Hikaru, kde mohou rozšiřovat své pomocníky yokai a cestu bitoku, uprostřed nich je dále Příbytek Velkého ducha. To je první z pěti obydlených oblastí lesa, a jediná nad řekou. Ostatní oblasti lesa jsou pod řekou a jsou jimi Země Jomi (možnost zisku duchů mitama či vážek), Schody vědění (zisk bodů pohybu pro Cesty moudrosti či Cesty bitoku u hráčských desek), Nefritová paseka (zisk surovin) a Výhně (zisk krystalů a stavba budov). Pod každou oblastí jsou oblasti budov, které poskytují další akce v daných lokacích dle dostupných dílků budov. Součástí každé oblasti je i stupnice jezerních pokladů, na níž se budou hráči předhánět. Ve spodní oblasti herní desky jsou nabídky dílků budov, krystalů, vážek, duchů mitama, kamenů iwakura a karet vidění.

Předcházející odstavec osvětluje matoucí množství názvů a termínů z japonské mytologie, které jsou pro začínající Bitoku-hráče gulášem nicneříkajících slov. Jakmile se v nich však zorientují, začne vše dávat smysl a herní partie začnou být zajímavé, zábavné, plné taktiky a napětí. Ačkoli je totiž hlavní premisa hry „jednoduchá“, tak možností je přehršel.

Poslední čtyři roky rozhodnou o následníkovi Velkého ducha

Herní partie se odehrává ve čtyřech kolech, neboli sezónách (též letech). V každém kole se dle očekávání setkáme se čtveřicí fází odpovídajících ročním obdobím. Zatímco na jaře hráči absolvují primárně přípravu na nové kolo, dočerpají a připraví si karty yokai a případně posbírají úrodu z fialových krystalů, v létě probíhá vlastní tělo hry – hráčské tahy. Následně během podzimu se pouze upraví pořadí hráčů ve hře dle aktuálních pozic v oblasti Příbytku Velkého ducha. V zimě probíhá primárně úklid hry – hráči si vezmou zpět z plochy kostky beze změny jejich hodnot, mohou vyřadit ze hry jednu z aktuálních karet yokai (při splnění podmínky), ostatní následně odhodí. Nabídka žetonů a karet na herní ploše se vymění či doplní.

Nejobsáhlejší fází hry je tedy léto. V něm má hráč na začátku tři karty yokai v ruce, tři zamčené kostky na své desce, případně další herní materiál. Jako svou akci může na svou desku umístit jednu ze tří karet yokai, čímž odemkne sousedící kostku, vyhodnotí schopnost na vyložené kartě a případně i na sousedním krystalu. Tím získá nějaký komponent nebo možnost pohybu. Nebo může umístit odemknutou kostku na plochu na jednu z pěti obydlených oblastí. Dle hodnoty na kostce hráč využije akci lesa (opět získá komponenty nebo body pohybu) a může využít i akci jedné z budov v dané oblasti. Má-li hráč již kostku na některé obydlené oblasti, může danou kostkou překročit řeku do Kopců Hikaru, zde získá kartu bitoku, kartu yokai, nebo některé z dalších bonusů. To je vlastně všechno. Takže hráč vždy vyloží tři karty na svou desku, použije tři odemknuté kostky a může s nimi přejít přes řeku. Poslední akcí je pasování, tedy oznámení o ukončení svých akcí v rámci dané fáze léta.

Po čtyřech kolech přichází na řadu závěrečné hodnocení. K bodům nasbíraným v průběhu partie si hráč přičte (či odečte) body z karet a žetonů ve hře, za splnění podmínek na kamenech iwakura, za (ne)splnění karet vidění, za součet hodnot kostek a zbývajících surovin, za své pozice na stupnicích jezerních pokladů, vyhodnotí poslední sklizně z krystalů, první hráč v pořadí navíc získá bonus a nakonec se sečtou body za uvolněné pozice z hráčských desek.

Herní zážitky, strategie a možnosti

Dosud jsme probrali hlavně výčet komponent hry a herních možností, zdánlivě nepropojených. Popsali jsme si oblasti herní plochy a zaplnili hlavy množstvím termínů, někdy nicneříkajících. Z toho všeho však už vystupují první rysy samotné hry, tedy dostupné akce. Těch je opět nepřeberné množství, když vezmeme v potaz všechny oblasti na ploše a možnosti výběru karet či dalších komponent. Jak k nim tedy přistupovat? Důležité je, že ve hře Bitoku neexistuje žádná jasná cesta k vítězství. To budou hráči složitě dobývat správným řetězením svých akcí a výběrů, protože každé jedno rozhodnutí ovlivňuje další budoucí možnosti směřování hry. Nejedná se pouze o to, jaké karty se rozhodnou hráči vyložit a získat tím nějaké bonusy, které využijí. Nemá totiž cenu získat komponenty, pro které nemáte již vymyšlené využití. Schopnosti strategie jsou zde nezbytné a stejně tak i trpělivost.

Příjemně osvěžující je zapojení lehkého deckbuildingu. Ačkoli balíček karet je opravdu mizivý, lze z každé karty vytěžit celkem dost. V jednotlivých kolech navíc zahrají hráči vždy pouze po třech kartách. Získávat další lze, ale zároveň je třeba vybírat i jiné bonusy, ať už rozšiřovat cestu bitoku nebo získávat postup na stupnicích jezerních pokladů. Rozhodně nelze stihnout věnovat se všem oblastem, je tedy potřeba si vybrat správnou kombinaci a napřít veškerou snahu daným směrem. Hráč má dostatek figurek, se kterými může putovat, takže musí každý krok promyslet, zda zapadá do celkové strategie. Použití kostek je celkem překvapivé, protože se s nimi během hry nehází. V počátku mají danou hodnotu, kterou lze navyšovat použitím amuletů, nebo je snižována překročením řeky. Kostky tak vlastně zastávají pozici figurek, které vysíláte do oblastí na ploše, ale jejich hodnota určuje zisk z daných polí.

Hra je stejně napínavá ve dvou i více hráčích. Díky odlišným herním deskám a nabídkám na nich, jsou hráči udržováni ve víceméně stejném presu. Právě herní plocha dost napomáhá rovnováze ve hře v různém počtu hráčů, je velice dobře proplánovaná a chytře vytvořená. Jen je třeba mít na paměti, že nároky na prostor pro celou hru jsou nemalé a nejeden stůl pro ni může být malý.

Sólová varianta hry využívá logicky plochu pro dva hráče, tím druhým je tengu, automatický protivník. Jeho akce jsou řízeny balíčkem deseti karet a složitou tabulkou aktivace tengu (TAT), která se nachází na konci pravidel. Díky těmto dvěma faktorům jsou tahy tengu celkem promyšlené a často reagují na tahy samotného hráče, hra je tedy překvapivá a nepřímočará. Jedná se o jeden z nejlepších sólových systémů, které jsem v komplexních hrách viděl. Rozhodně se nedá okoukat tabulková strategie tengu, je téměř neuchopitelná a zachovává tak napětí v průběhu celé partie.

Porodními bolestmi by se dala nazvat první zkušenost s první sólovou partií. Je to nejslabší element celé hry, protože pravidla jsou často vágní a nedostatečně konkrétní a popisná, první partie mi nakonec zabrala více než tři hodiny, v prvním roce jsem strávil víc času na diskuzích na internetu než samotným hraním. Je to škoda, kdyby totiž autoři vynaložili pravidlům sólovky více snahy, mohlo by se jednat o super zážitek, takto i po pár odehraných partiích přetrvává hořká pachuť z prvního pokusu.

Pokusili jsme se během testování zařadit tengu i do partie dvou hráčů. Rozhodně se tímto způsobem dá zvýšit počet hráčů, aniž by se rozpadla základní myšlenka hry. Pokud však bude tengu ovládat pouze jeden z hráčů, pro ostatní může jít o spíše nudnou partii, protože prodleva při vyhodnocování akcí tengu není zanedbatelná a ovládajícího hráče navíc brzdí v promýšlení vlastních dalších kroků. Doporučil bych tedy tuto variantu spíše pokročilým a znalým hráčům, kteří se o roli tengu mohou částečně podělit.

Závěrečné ohlédnutí

Hra Bitoku posbírala hned několik nominací na různých akcích – American Tabletop Complex Games 2022, či Golden Geek 2021. Další nominaci, na UK Games Expo 2022, proměnila v cenu pro nejlepší eurohru. To je zasloužené, protože po vizuální stránce se jedná opravdu o klenot. Po herní stránce je hra velice povedená též, komplikací jsou složitá pravidla, což REXhry vyřešili pořízením vysvětlujícího videa, jež značně pomůže k zasvěcení do hry. Pravidla samotná jsou celkem dobře strukturovaná, horší je to potom u sekce věnující se sólové hře, kde se v první partii jedná doslova o boj s pravidly, v tom mohou pomoci debaty na boardgamegeek.com, které se jim vehementně věnují. Po jejich pochopení je ale sólová varianta dost zábavná a je víceméně vyváženým společníkem běžné hry více hráčů.

K znovuhratelnosti hry už jsme se dostali (zajišťuje ji množství materiálu v zásobě snad každé z komponent hry), hra si však zaslouží i ocenění Klenot herní sbírky. Pokud totiž před přáteli otevřete tuto hru poprvé, skoro určitě zadrží dech. A to hned ze dvou důvodů – kvůli množství komponent v krabici, ale hlavně kvůli grafickému zpracování. Z něj na všechny rázem dýchne příběh a prostředí japonské mytologie, magického lesa plného duchů a nerušeného klidu Lesa. K dokonalosti chybí snad jen inserty a pořadače, ale těch je na trhu poměrně slušný výběr.

Bitoku získává od Říše her ocenění:

Poděkování

Za poskytnutí hry na recenzi děkujeme společnosti REXhry.

Hru můžete zakoupit přímo zde.