Co by byl hrdina bez talentovaného barda

• 

• 

• 

Již se šeří. Stráže u brány se svým zrakem snaží proniknout skrze houstnoucí mlhu. Najednou se zdáli ozve klapot kopyt. „Kdopak se to teď večer kodrcá k našemu městu?“ Pomyslí si strážce a připraví svou halapartnu k boji. Z šera a mlhy se pomalu vynořuje postava na koni. Jede důstojně a hrdě. Strážce stojí jako přimrazen. S obdivem a bojácnou úctou hledí na onu postavu. Ví, kdo to je, již mnohokrát se tento rek vracel ze svých hrdinských výprav do města. Postava projela bez povšimnutí kol strážného. Za postavou však kráčí ještě někdo. Strážce pohlédne na příchozího a usměje se. Příchozí mu pokyne na pozdrav. Strážný jej opětuje. Je to věrný hrdinův bard. Umělec, který opěvuje slavné činy svého pána. Jakmile postavy projedou, strážný zavře bránu. Ač ještě není úplná noc, do města se nyní již nikdo nedostane. „Ať jdou všichni k šípku, přece si nenechám ujít hospodské vystoupení toho zpěváka a nepřijdu kvůli hlídce o novinky!“ pomyslí si strážný a peláší do města.

Do hospody vrazil právě včas. U největšího stolu přímo naproti kuchyni sedí hrdinný rek obletován nadšeným hostinským. U ostatních stolů je narváno k prasknutí. Každý sedí a s posvátnou úctou hledí na hrdinu. Hostinský přináší rekovi spoustu talířů obložených nejrůznějšími pochutinami – pečené ryby a kuřata, vepřové kousky se švestkovou omáčkou, placky se škvarky, pečená jablka, tvarohové a povidlové koláče, pecen voňavého chleba, jáhlovou kaši, pivo, víno, medovinu, zkrátka vše, co může jeho podnik nabídnout, je zde na stole. Hrdina pokynul rukou a pustil se do jídla.

Z tmavého koutu najednou vystoupil strakatě oblečený zpěvák s loutnou. Hrábl zkušenou rukou do strun a začal zpívat:

Náš statečný hrdina, dery dam dam dej, se za dobrodružstvím vypravil, dery dam dam dej, když byla správná hodina, dery dam dam dej, aby zlo porazil.

Při pouti lesní tišinou, dery dam dam dej, on uzřel zlatý klíč, dery dam dam dej, však zraněn pastí hrozivou, dery dam dam dej, prchá z lesa pryč.

V pohoří k nebi klenutém, dery dam dam dej, nalezl mocnou zbraň, dery dam dam dej, a v souboji v poušti dlouhém, třeskutém, dery dam dam dej, padl mu k nohám z věže pán.

Ve studánce lesní omyl své šrámy, dery dam dam dej, pak v tůni rybku mluvku chyt, dery dam dam dej, však strašlivé horské velikány, dery dam dam dej, mu trošku strhli řiť.

V poušti pak mocným úderem, dery dam dam dej, písečné červy bil, dery dam dam dej, aby v boji nerovném, dery dam dam dej, meč svůj otupil.

Naštěstí náš hrdina, dery dam dam dej, zbraň novou v písku nalezl, dery dam dam dej, tou zhynula celá rodina, dery dam dam dej, jedových strašných plazů.

Pak v horách jako odměna, dery dam dam dej, kovaná truhla dlí, dery dam dam dej, a ještě teď ozvěna, dery dam dam dej, opakuje nadšení.

Malý klíček zlatý, dery dam dam dej, k truhle pasuje, dery dam dam dej, a proto zde můj pán zlatý, dery dam dam dej, blaženě hoduje.

Bard skončil svůj zpěv a hostincem se rozhostil bouřlivý potlesk a řev. Hosté provolávali hrdinovi slávu. Ten jen, nepřestávaje žvýkat, pokynul davu rukou a rozhodil mezi nadšené měšťany hrst zlatých mincí. A jeho věhlas a sláva opět stoupla.

Zkazky

Před sebou mám novou ryze českou hru Balada. Jedná se o hru autorského tria Petr Vojtěch, Jindřich Pavlásek a Jakub Muřín. Poslední dva jmenovaní mají na svědomí také grafickou stránku hry. Balada vyšla z dílny Time Slug Studia a její vydání zaštítilo vydavatelství Albi.

Jedná se o hru pro jednoho až šest bardů starších osmi let, přičemž jedna cesta s hrdinou za dobrodružstvím zabere asi dvacet minut.

Ve hře Balada jsme se vžili do rolí bardů vyprávějících odvážné skutky hrdinů. Zvítězí bard, který předloží obecenstvu ten nejnapínavější příběh.

Balada patří do kategorie her „otoč kartu a zakresli ji“.

Intermezzo I:

Co se týče počtu hráčů, ten je prakticky neomezený, každý má svůj list papíru, do kterého si kreslí příběh podle vyložených karet, které jsou společné. Horní hranice šesti lidí je tedy na krabici spíše z důvodu šesti tužek v krabici. Další hráči můžou hrát s vámi, ale musí si vzít vlastní psací potřeby. Druhou poznámku mám k věku. U nás hra s dětmi nefungovala. Holky (7 a 9 let) sice pochopily pravidla, mladší si je ostatně sama přečetla a nám ostatním je vysvětlovala, nicméně samotné hraní je nebavilo. Obtížně se orientovaly v tom, co znamená který symbol a už vůbec se jim nechtělo počítat body.

Výbava na cesty

V krabičce naleznete malá čtyřstránková pravidla, karty prostředí a událostí, tužky a blok s listy, na něž zakreslujete dobrodružství svého hrdiny.

Intermezzo II:

Moc se mi líbí listy na kreslení dobrodružství. Představuji si to takto: na jedné straně jde hrdina pěkně ve dne vzhůru do hor, aby je vzápětí přešel a na druhé straně v noci seběhl dolů do údolí. Na listu je také prostor pro zapsání jména hrdiny, zaznamenávání životů či získaných bodů. Při hře je tak vše přehledně zapsáno na plánku. Karty jsou ve hře barevně odlišené rubovou stranou. Karty prostředí jsou modré, karty událostí jsou červené a žluté. Co se týče obrázků na kartách, mně osobně se líbí. Působí na mě originálně, mají zajímavý design, barvy a přehledné symboly k zakreslení do listu. Opět ale narážím na doporučený věk hry. Dětem se ilustrace nelíbily, mladší dokonce kvůli nim nechtěla hru vůbec hrát. Myslím si, že by u hry pro osmileté měli být karty více dětské, pohádkové.

Přípravy na cestu

Baladu jsme měli na stole rozloženou rychlostí blesku. Každý hráč si vzal jeden list mapy a tužku, na stůl jsme položili všechny tři zamíchané balíčky karet a je to, mohli jsme hned začít hrát.

Pojďme se nyní společně podívat na pravidla. Jsou opravdu dobře a jednoduše napsaná. A hlavně jsou pravidla hry opravdu snadná. Hru podle nich pochopila má sedmiletá dcera úplně sama a pak nás to všechny naučila. Nechybí spousta obrázků a příkladů.

Výprava za dobrodružstvím

A jak se tedy Balada hraje? Každý jsme si připravili list dobrodružství denní stranou nahoru, ta představuje první kolo hry. Noční strana je pak kolo druhé. Pak jsme si pojmenovali hrdinu, o jehož hrdinských skutcích budeme skládat písně. Mimochodem vymýšlení jmen trvalo skoro stejnou dobu jako pozdější odehrání jednoho kola hry. A pak se vždy otočila jedna karta prostředí, která nám prozradila, kde náš hrdina zrovna je, a dvě karty událostí. Jedna z červeného balíčku označeného písmenem A, a druhá ze žlutého balíčku s B. Každý z nás se pak rozhodl, kterou z vyobrazených událostí využije a kam ji nakreslí na svou mapu, s tím, že je potřeba dodržet příslušné prostředí. A tak se to opakovalo dvanáctkrát, do chvíle, kdy jsme měli všechny pozice na mapě zaplněné nějakou událostí. Tím první kolo skončilo. A v čem je tedy to zábavné hraní? Každá událost nějak souvisí s těmi dalšími a je tedy docela oříšek promyslet, kam tu či onu příhodu umístit. Je zde překážka, kterou musí hrdina zdolat mečem, či bez meče za zranění. Je zde fontána, ve které se hrdina osvěží a vyléčí si tak až pět životů. Po cestě lze nalézt meč, který zdolá překážku, či rozštípe truhlu s pokladem. Dva meče získané po cestě zase pomohou hrdinovi porazit nestvůru. Pak je možné nakreslit hrdinovi do cesty portál, na jehož místo můžete při vyhodnocení umístit libovolnou událost z jiného místa na cestě. Také může statečný rek narazit na věž, která posiluje sousední překážky, ale pokud má hrdina klíč, získá návštěvou věže bodíky navíc. Pak lze nalézt již zmiňovaný klíč, kterým jde odemknout truhlu s pokladem či otevřít věž. Nechybí ani ta truhla s pokladem, či sličná princezna čekající na svého zachránce a oceňující překážky, které pro ni hrdina při své cestě zdolal. No a nechybí ani zlaté ryby, jejichž chycení dá hrdinovi určitý bodový bonus.

Jak vidíte, je toho hodně a spousta událostí spolu nějak souvisí. Takže správné rozmístění událostí je důležitým klíčem k vítězství.

Jakmile měli všichni zakreslenou celou denní cestu svého hrdiny, vyhodnotili jsme si bodovou hodnotu hrdinských skutků a pak otočili list dobrodružství na jeho noční stranu. A opět jsme zakreslili dvanáct událostí, kterým náš hrdina musel po cestě čelit. Následovalo druhé vyhodnocení bodů za hrdinské skutky. Nakonec jsme porovnali součet bodů za obě hrdinské poutě a zjistili jsme, který bard převyprávěl nejúžasnější a nejhodnotnější příběh svého hrdiny.

Intermezzo III:

V několika prvních partiích jsme měli veliký problém. Nikdo si nedokázal zapamatovat vztahy mezi jednotlivými událostmi. Tady mě chyběla pro hráče nějaká přehledová karta, neboť ustavičné nahlížení do pravidel nebylo příliš šťastné. Nyní si už samozřejmě souvislosti pamatujeme, ale co když budeme hrát s nějakými nováčky, kteří hru neznají. Zde bude jednoznačně výhoda na straně zkušenějších hráčů. Také zjednodušená varianta pro děti, kdy používáte pouze červený balíček událostí, se nám příliš neosvědčila. Z rozhodnutí hráče tak zůstalo pouze umístění zadané události na některý z předepsaných terénů. Úplně zmizela možnost volby události, která by se mi více hodila. Hra tak sklouzla k nahodilosti. Ani dětem, kterým je varianta určena, se to nelíbilo a raději hrály plnou verzi hry, kde se mohly vyhnout nestvůře, či sbírat zlaté rybky.

Nicméně čím více jsem Baladu hrál, tím více jsem objevoval možností, jak hrát. Z počátku jsem se soustředil jen na rozmisťování překážek a před ně pokládání mečů. Pak jsem objevil, že vlastně ne všechny překážky chci rozbít mečem, ono se hodí i nějaké to zranění, které bych si mohl za bodíky vyléčit. Další nalezenou možností bylo posilovat pěkně překážky věžemi, abych získal více bodů. Dobrou taktikou je také nacpat příšeru hned někam na začátek a místa před ní si pošetřit na meče, či si tam šoupnout portál, a meče přemístit později. Dlouho jsem přemýšlel, jak tohle všechno co nejlépe zkombinovat s princeznou, neboť není snadné nechat k princezně souvislou řadu nebezpečí bez léčení. U klíče a truhly to naopak byla jasná volba a první a poslední políčka jsem se snažil do poslední chvíle rezervovat právě jim. A právě možnost kombinování všech těchto variant postupu je na Baladě to nejlepší.

Bardův úkol

Balada je jednoduchou, dostatečně taktickou a rychlou hrou, která dobře zabaví velkou skupinu hráčů. Pro mě osobně slouží jako výplň času mezi většími deskovými hrami, či si ji zahrajeme na konci deskoherního setkání, kdy již na nějakou větší hru není čas. Také si dovedu představit, vzít si Baladu s sebou na cesty, neboť bez krabice hra nezabere mnoho místa.

Na závěr si dovolím prozradit vám pár zážitků z našeho hraní.

„Káťo, pojď, zahrajeme si Baladu.“ „Ne, to hrát nebudu, už je večer a mě by se o tom zdálo.“

reakce sedmileté dcery na večerní hraní Balady, malinko jí děsily obrázky překážek a nestvůry.

„Tak další událostí bude rybka, nebo věž v lese.“ Po chvíli: „A máme tu setkání s trojkovou překážkou nebo portál do bažiny.“ Po chvíli: „Tak a teď tu máme lesní lovení ryby, nebo klíč.“ „Tati počkej, já kreslím teprve tu věž.“ „Ale to nemusíš kreslit takové krásné obrázky, stačí to jen načrtnout.“

Starší dcera pojala hru jako cvičení v kreslení.

Poděkování

Za poskytnutí hry na recenzi děkujeme společnosti Albi.

Hru můžete zakoupit přímo zde.