Říše her

Vše o deskových hrách na jednom místě…. to je Říše her

Azul: Vitráže Sintry

Azul 2. díl

Úvod

 „Umělečtí sklenáři celého světa, vítejte v Sintře! Který z vás vyzdobí okna paláce těmi nejkrásnějšími vitrážemi?“

Vítejte u druhého dílu série recenzí zaměřených na Azul vydaného v místních končinách Mindokem. Autorem hry i jejím ilustrátorem jsou stále titíž, tedy Michael Kiesling, autor Maskové trilogie, a Chris Quilliams, který ztvárnil například stromy v karetce Arboretum (2015). Pokud vám utekl první díl a chcete se seznámit se základními pravidly hry, můžete tak učinit zde. V prvním Azulu herní kameny představovaly keramické dlaždice skládané do nástěnné mozaiky, v Sintře z roku 2018 to jsou tabulková sklíčka pro mozaiku okenní.

Ve slovníku recenze není rozdíl mezi hracím kamenem, sklíčkem, tabulkovým sklem a dlaždicí.

Pod víkem

Hned úvodem je třeba říci, že v krabici najdeme jiné komponenty a uspořádání, než jsme zvyklí z prvního Azulu. Spolu s návodem nás čekají čtyři kartonové desky s výlohami, pásky vzorů k vylomení (osm v barvě každého hráče). Ty jsou oboustranné a s jinými vzory v rámci kusů, leč stejné napříč setem hráčů. Pátá deska nabízí opět devět výloh a pak tu jsou ještě další menší plata s deskami paláců v barvě hráčů. Palác spolu se vzory tvoří desku hráče. Z tužšího papíru, nikoliv kartonu, pod víkem nalezneme i počítadlo bodů, které je společné pro všechny hráče. Pod ním se již skrývá modrý insert s růžovým látkovým váčkem, sto tabulkových sklíček (po dvaceti kusech v pěti barvách), azulová dlaždice začínajícího hráče a papírová věž. Další výrazně lišící se prvek od předchozí hry je přítomnost čtyř figurek a osmi kostiček, obojí v barvách hráčů.

Připravená deska hráče na počátku hry.

Pravidla

Základní pravidla Sintry jsou stejná jako v prvním Azulu. Dle počtu hráčů je rozmístěno množství výloh do středu stolu tak, aby tvořily kruh a uprostřed zbýval prostor. Pět výloh pro hru dvou hráčů, sedm pro hru tří a všech devět pro hru čtyř. Každý hráč si sestaví desku z paláce s okny a nad ně umístí pásky se vzory, z nichž každý pojme pět sklíček. Zcela doleva nad první vzor umístí svou figurku sklenáře. Z váčku jsou rozlosovány sklíčka a po čtyřech zaplní přítomné výlohy. Na počítadle kol kromě obvodové bodové stupnice je ve středu plánu i stupnice rozbitých sklíček. Na obě umístí hráči po své barevné kostičce. Nakonec od každého sklíčka vezme jedno, ta zamíchá a položí na pole II. až VI. a k nim na pole I. vylosuje z váčku šesté sklo. Hra je hrána na šest kol a v každém kole příslušná barva přinese bonusový bod za každé sklo stejné barvy.

Počítadlo bodů na počátku hry. V každém kole jedna barva přinese za každý svůj kus v dokončeném vzoru jeden bod navíc. K zástupcům všech barev byla pro první kolo vylosována modrá.

Hráč ve svém tahu volí mezi dvěma akcemi – braním sklíček a návratem sklenáře. Buď si standardně vezme všechny skla stejné barvy z jedné z výloh, a zbylé umístí do středu stolu, anebo si je vezme ze středu stolu (případně s žetonem začínajícího hráče). Sebrané kostky umístí na ten vzor, nad kterým se právě nalézá sklenář či jakýkoliv napravo od něj. V takovém případě pohne sklenářem doprava tak, aby stál nad vzorem, který je právě plněn skly. Skly nikdy nelze plnit vzory nalevo od sklenáře. Proto, potřebuje-li s ním hráč pohnout zpět, existuje druhá akce, ve které se hráč vzdá braní z výloh, a namísto toho se vrátí sklenářem nad první ze vzorů.

Deska hráče na konci kola. Hráč dokončil dva vzory. Nejprve z pásku nad druhým oknem přesune jeden kámen do vrchního okna a získá za něj 3 body, plus napravo jsou další tři obsazená či načatá okna. Za ně tedy dostane navíc 3+2+1 bod. Za pásek nad šestým oknem po přesunutí sklíčka do okna získá 1 bod plus 1 bod navíc za obsazené okno napravo. Celkem si tedy hráč toto kolo vydobyl 11 bodů. Pokud by jedna ze tří přítomných barev skel na páscích byla bonusová pro toto kolo, získá bod za každou takovou. Na příkladu červené by to bylo 5 bodů. (Na zcela levém/prvním pásku jsou vidět dvě šedá žolíková pole obsaditelná kteroukoliv z barev.)

Jakmile jsou skla rozebrána, je čas bodovat. Pokud jste vzor dokončili a leží na něm pět sklíček požadované barvy, přesuňte jedno z nich do vrchního okna paláce, zbylé čtyři sklíčka vysypte do papírové věže (do ní přijdou vždy i rozbitá/nevyužitá skla) a přičtěte si body. Jaké a kolik? V základu dostanete tolik bodů, kolik je uvedeno pod oknem a dále pak tím aktivujete bodování všech alespoň částečně obsazených oken nalézajících se napravo. Nakonec si přičtěte bonusové body za počet sklíček v barvě, která je bodována toto kolo. Pokud jste umístili sklo do vrchního okna paláce, pak pásek se vzorem otočte na druhou stranu. Pokud jste však vzor dokončili již podruhé, sklo položte na spodní okno paláce a pásek se vzorem odstraňte ze hry.

Za žeton začínajícího hráče či každé nevyužité sklo si na stupnici rozbitých skel klesněte ukazatelem o pole dolů. Na konci hry se vám toto množství bodů odečte. Pokud byste posledního pole s -18 body dosáhli mezi koly, pak si je odečtete hned a posunete svou kostičku na začátek stupnice, aby mohla začít klesat znovu. Odstraňte tabulku skla, jejíž barvu jste bodovali toto kolo a připravte skla do výloh pro kolo následující. V případě, že došly ve váčku hrací kameny, naplňte jej kameny z papírové věže.

Dokončili-li jste šesté kolo, je čas na závěrečné bodování. Přičtěte si jeden bod za každý vzor, na kterém máte alespoň tři skla. Odečtěte si body za všechna rozbitá skla. Pokud jste hráli na straně „A“ s ornamenty v paláci, pak si spočítejte sklíčka, která každý jednotlivý ornament obklopují. Za všechna čtyři sklíčka získáte deset bodů, za tři sklíčka šest bodů, za dvě sklíčka tři body a za nulu či jedno sklíčko nula bodů. Pokud jste hráli na straně „B“ bez ornamentů, pak spočítejte dokončená okna (se sklíčkem ve vrchním i spodním okně) a toto číslo vynásobte počtem skel jedné libovolné barvy přítomné v paláci (ve všech oknech).

OBRÁZEK ZÁVĚREČNÉ BODOVÁNÍ  

Závěrečné bodování na straně „A“ s ornamenty: První dvojice oken obsazená třemi kameny přinese mistru skláři 6 bodů, druhá dvojice oken se dvěma kameny 3 body, třetí dvojice plně obsazena čtyřmi kameny 10 bodů a poslední čtvrté okno s jedním sklíčkem 0 bodů. Celkem tedy hráč získá 19 bodů.
To samé závěrečné bodování na straně „B“ bez ornamentů: Dokončena jsou čtyři okna – horní i dolní řádek je zaplněn v druhém, třetím pátém a šestém okně. Nejvíce kamenů stejné barvy je trojice žlutých. Hráč tak získá 4 x 3 bodů, celkem 12 bodů. Kdyby však hrál více na žlutou a z deseti přítomných kamenů alespoň polovina byla žlutá, získal by již víc bodů než na straně „A“.

Zhodnocení

Vitráže Sintry bývají mnohdy opomíjeným Azulem. Lidé obvykle hrají první a třetí. I já jsem byl jedním z nich. Nicméně to byla chyba. Sintra sice trpí estetickými chybami, ale herně je skvělá, svižná, nabízí vícero možností k uplatnění herních kamenů a kombinací.

Původní Azul nabízel přípravné řady o celkové velikosti patnácti kamenů a mozaice dvaceti pěti kamenů, hra obvykle trvala pět až osm kol. V Sintře trvající striktně šest kol. Jedna strana přípravných řad (před otočením a znovu využitím pásku) skýtá prostor čtyřiceti kamenům a mozaika polí šestnácti. Stejně jako v základní hře ani zde nedojde se závěrem hry k plnému složení mozaiky. Díky zvýšenému množství máte možnost upotřebit více kamenů a postavení zábavnějšího enginu (v podobě posloupnosti oken), který vám přinese více bodů při efektivní aktivaci. Je zábava chodit se sklenářem. Jeho posun a zúžení perspektivy totiž celou dobu vede k dilematu, v jakém pořadí brát skla z výloh. Zatímco v prvním Azulu jste více škodili, pokud jste nehráli čistě na své desce a nesledovali okolí, nyní úvahy spíše plní kalkulace toho, co všechno zvládnete vzít a jak zmanipulovat soupeře, kterého správným tahem buď odkážete k zabavení sklíček vámi nechtěné barvy, anebo k jeho pochodu sklenářem. Tak jako tak získáte další tah, ve kterém si nahrabete jednu opravdu chtěnou barvu kamenů navíc. Díky libovolné (náhodně rozlosované) herní desce každého hráče dochází nejen k nekonečné variabilitě a znovuhratelnosti, ale i ke střídání momentů. Jednou si z výloh bere každý pro sebe kameny barvy, o které druzí nestojí, a naopak jindy se všichni poperou o tu jednu barvu, protože všem jejich vzory pod sklenářem diktují požadavek na tři až pět kusů žádané barvy.

Ze hry jsem nadšen, ne tolik z jejího zpracování. Co se povedlo a co ne?

Plastové hrací kameny jsou průhledné a simulují opravdu sklíčka v okenní mozaice. Vřele doporučuji se skrze ně dívat do světla a to i skrze dva kameny různých barev naráz. Je vlastně škoda, že hra není hrána vertikálně. Barevně bych pro okenní mozaiku volil spíše jiné barvy. Zachoval bych zdejší červenější růžovou a oranžovou, modrou bych nahradil svěže zelenou a ze žluté a bílé bych jednu z nich nahradil fialovou. Každopádně každá barva a kámen v ní disponuje i svým vzorem a výlohy nabízí na rubové straně možnost rozlišení kamenů i pro lidi s poruchou zraku a barevného spektra. Výlohy i váček jsou vzorově stejné, avšak barevně odlišné od původního Azulu. Tato vstřícnost a propojenost je fajn.

Co se týká pásků vzorů, tak došlo k estetickému zločinu, kdy je uříznut a nepřítomen vršek okenního oblouku. Když vidíte při rozbalení hry, že vršky oblouků jsou na kartonové desce a nikoliv samotné destičce, tak se vám příčí ty pásky se vzorem z kartonu vylomit. Pásky i desky paláců se z kartonu navíc hůře vylamují. Jejich plnění kameny a otáčení během hry vše zpestřuje, jak bylo řečeno výše, ale také s každým vyjmutím, vysunutím, otočením pásku riskujete, že si rozhodíte zbylé pásky a sklíčka na nich.

Bodovací kostičky a figurky sklenářů jsou matné a solidní, nicméně od pohledu nevábně přiznaně plastové. Je to pěst na oko v estetickém rámci udávaném sklíčky a ilustracemi hry. Papírová věž se sice snadno vsune do váčku k přesypání kamenů, nicméně je křivá, do insertu se složená nevejde, byť by podle symbolů na insertu měla. Insert samotný je pro uskladnění hry bez demontování věže či rozdělení hracích kamenů zcela nevhodný.

Tematicky je pak škoda, že pásky vzorů jsou ztvárněny jako skutečná gotická okna, zatímco palácová okna vypadají spíše jako podloubí s výklenky. Ostatně i obálka krabice (vrchní ilustrace víka) je ze všech Azulů nejméně lákající k otevření krabice a zajímání se o to, co v sobě skrývá.

Pokud se přes zmíněné estetické neduhy přenesete a místo papírové věže budete dlaždice odkládat třeba do lopatky na pralinky či led, pak si hru určitě užijete. Z hlediska herního prožitku i bodování ji mohu vřele doporučit. Je to příklad abstraktní moderní deskové hry, která může svým důvtipem i zpracováním propojit malé a velké, stejně jako pravidelné hráče s prvohráči. Po této hře si chcete zahrát hned další partii i poznat další nové hry.

V příští recenzi se podíváme na Azul: Letohrádek. Bude to jen recyklování pořád toho samého, nebo bude mít čím překvapit? Příští pátek najdete odpověď na našich stránkách.

Azul: Vitráže Sintry získává od Říše her ocenění:

Poděkování

Za poskytnutí hry na recenzi děkujeme společnosti MindOK.

Hru můžete zakoupit přímo zde.

Tags:

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Mohlo by Vás zajímat také: