Historické dobrodružství oblíbené videoherní značky už i na stole.

Benátky počátkem 16. století se vyznačují výrazným rozmachem, aby se v nadcházejících letech staly centrem Evropy, které se pyšnilo mimořádným bohatstvím, kultivovanou společností a mimořádným uměleckým dědictvím. Město se stalo křižovatkou obchodu mezi východem a západem, díky čemuž se stalo jedním z nejbohatších a nejvíce prosperujících měst té doby. Prosluly také svými obchodními spojeními s celým světem, a to především s blízkým východem, severní Afrikou a Asií. Benátská republika se stala středem obchodních a námořních aktivit, což mělo za následek mimořádný kulturní rozvoj města. Renesance v Benátkách znamenala kulturní revoluci, která ovlivnila všechny aspekty společnosti. Benátky se staly jedním z center renesančního umění a architektury, což můžeme vidět na mnoha stavbách, jako je katedrála sv. Marka, bazilika Santa Maria della Salute nebo Palazzo Ducale.

Nicméně, tato doba také přinesla mnoho politických neshod a intrik, které vedly k mnoha bojům o moc a kontrolu nad městem. Benátky byly ovládány zkorumpovanými politickými elitami, které používaly své moci k vlastnímu prospěchu. Tento boj o moc vytvořil ve městě napjatou a nebezpečnou atmosféru. To je historické pozadí tvořící základ pro deskovou hru Assassin’s Creed: Brotherhood of Venice za níž stojí společnost Triton Noir. Hráči se ve hře ocitnou v roli tajného spolku zabijáků, snažící se zabránit Templářům v jejich snaze ovládnout město. Hra nabízí hráčům možnost prozkoumat toto nádherné město a zúčastnit se bojů o moc v ulicích Benátek, kde se setkají s mnoha historickými postavami a stanou se svědky událostí této doby.

Pro jistotu zmíním, že Assassin’s Creed je videoherní série od francouzského gigantu Ubisoft, která se stala jedním z nejpopulárnějších herních univerz v historii videoher. Tato série je známá svým kombinováním historických událostí s fikcí, aby vytvořila poutavý a unikátní svět, jenž hráči mohou prozkoumávat. V některých dílech byl dokonce k dispozici i edukativní režim, který objasňoval dobové aspekty. V drtivé většině her Assassin’s Creed je zaměřeno na tajnou organizaci zabijáků, známou jako Asasíni, kteří bojují proti Templářům, usilujících o světovládu.

Hráči se v různých dílech série ocitají v rozličných historických obdobích a místech, jako například v křižáckých válkách, viktoriánské Anglii, koloniální Americe, Francouzské revoluci a mnoha dalších. Hráči se ujímají role různých postav, jež jsou členy Asasínů a bojují proti Templářům v této fikční verzi historie. V současné době asi není tajemstvím, že se hráči ocitnou i na druhé straně barikády a v nejnovějších dílech se od tohoto sváru autoři pomalu ale jistě, příběhovým zasazením vzdalují.

Co je nutné ještě zmínit, že v každém AAA titulu z univerza Assassin’s Creed se autoři snaží velmi detailně ztvárnit prostředí s historickými detaily, což vytváří fascinující a autentický zážitek pro hráče. Lze prozkoumávat města a památky, jako jsou římské koloseum, Velké pyramidy v Gíze, katedrála Notre-Dame (po požáru v roce 2019 byla dokonce zdrojem pro restaurátory) a mnoho dalších. Univerzum Assassin’s Creed se stalo velmi populární herní sérií a vydalo se již mnoho dílů, včetně spin-off her, knih, komiksů a filmů. Série Assassin’s Creed nabízí hráčům zábavnou kombinaci historie, akce a intriky, která bude fascinovat hráče ještě mnoho let.

Desková hra Assassin’s Creed: Brotherhood of Venice je historicky, příběhově a možná i kanonicky (ale za to ruku do ohně nedám, protože jsem ji zatím neměl možnost vyzkoušet) nejblíže druhému dílu videohry (a možná i o drobet více navazujícímu dalšímu dílu s podtitulem Brotherhood). Právě v tomto dílu se hráči vydali na „historický výlet“ do renesanční Itálie, přesněji řečeno do Říma, Florencie, a právě zmíněných Benátek. Navíc dalším pojítkem je jedna z nejznámějších postav z této série Ezio Auditore da Firenze. Ve videohře s ním hráči prožili celý jeho život (a to hned ve třech dílech). Od drzého „spratka“, až po rozvážného muže, který se stal členem řádu Asasínů, aby se postavil do boje s Templáři. Nechci úplně prozrazovat, jakou roli bude Ezio v Assassin’s Creed: Brotherhood of Venice plnit, zda bude hratelnou postavou nebo jen mentorem. Nicméně vzhledem k faktu, že se narodil roku 1459 a příběh deskové hry je zasazen do počátku 16. století, lze očekávat, že bude tím umírněnějším a rozhodnějším Eziem.

Hlavním důvodem, proč nechci moc o Eziovi (a jiných postavách) nebo snad dokonce o příběhovém zasazení cokoliv prozrazovat, je fakt, že jde ryze o příběhovou kooperativní deskovou hru, která se pyšní postupným učením jednotlivých herních mechanik v průběhu jednotlivých misí (či snad sekvencí? No, raději se v tomto preview držme slůvka mise). Pokud jste hráli třeba Zombie Kidz Evoluce, určitě víte, co postupným učením jednotlivých mechanik mám na mysli. Ano, spousta zapečetěných obálek, které se otevřou až v ten správný čas a hráči se dozví něco nového, obdrží nějaké karty vybavení apod. Těchto zapečetěných obálek bude v Assassin’s Creed: Brotherhood of Venice opravdu velké množství.

Krom těchto obálek jsou v krabici k nalezení dva velké sešity – kniha pravidel a kniha vzpomínek. Z knihy pravidel lze vyčíst, že lze ke hře přistupovat dvěma způsoby. Je možné si je celé přečíst (naučit najednou) a v knize vzpomínek brát v potaz, jak konkrétní mise upravuje pravidla, nebo zda vůbec se všemi herními fázemi počítá apod. Druhá možnost je pro mě na první pohled lepší. Hráči si přečtou jen určené pasáže pravidel a posléze se drží jen knihy vzpomínek, která říká, co a kdy se hráči mají v pravidlech naučit, tak aby nebyly zbytečně zahlceni vším, když to budou potřebovat až v pozdějších misích. V knize vzpomínek se lze u každé mise dočíst, jak se rozvine příběh mise (které mimochodem na sebe navazují), v jakých kulisách se budou hráči pohybovat, jaké jsou cíle k úspěšnému splnění mise apod.

A ještě, než pootočíme list v knize vzpomínek, rád bych se krapet pozastavil u herních kulis, přesněji řečeno u herní desky. Ta je v každé misi jiná a určuje ji, jak jsem zmínil, kniha vzpomínek. Mapa je poskládaná z kartonových dlaždic, podobně jak to můžete znát třeba z Panství hrůzy. Těchto dlaždic je v balení pěkná řádka, od 35 malých, přes 4 střední, až po 2 velké oboustranné dlaždice. Díky nim lze vystavět opevněné vězení, tržnici či přístav plný lodí apod. Myslím, že z tak velkého množství mapových dílků lze vystavět pořádnou dávku kulis pro všech dvacet šest misí, které v Assassin’s Creed: Brotherhood of Venice lze odehrát. Osobně si dokážu představit, že první mise budou na stole zabírat jen málo místa, zatímco v pozdějších misích tomu bude logicky zcela obráceně. Tak, aby si hráči užili pořádný parkur při skákání po střechách, ukrývání se v kupkách sen apod. Stejně tak lze očekávat, že tomu bude i u časové náročnosti jednotlivých misí. Třeba na serveru BoardGameGeek je zveřejněná časová náročnost v rozmezí mezi třiceti až devadesáti minutami na jednu partii, což potvrzuje moji zmíněnou tezi.

Nyní ale pojďme trochu zalistovat v knize vzpomínek. Ačkoliv se v ní nedoporučuje bezúčelně listovat, aby nedošlo k prozrazení něčeho, na co by bylo lepší přijít, až nadejde ten správný čas. Nicméně v zadní části je prostor pro lepení samolepek za splnění misí, či zaznamenání počtu získaných zkušeností, které následně vedou k postupnému levelování vaší postavy. Na začátku se hráčům dostanou do ruky prostí asasinští učni a po absolvování několika misí, se stanou solidně vybavenými tichými zabijáky. Jasně, celou hru je téměř nemožné odehrát na jeden zátah, ale tak tomu už u příběhových her bývá. Hra se dá po dokončení mise uložit a další sezení pokračovat se získaným vybavením a získanými dovednostmi.

Pokud bych měl ve stručnosti napsat něco málo o tom, jak se Assassin’s Creed: Brotherhood of Venice hraje, lze každé kolo rozdělit do čtyř na sebe navazujících fází. V první fázi si každý hráč vezme tři kostky akcí a otočí se karta událostí, která bude ovlivňovat podmínky hraní během celého kola. Druhá fáze je věnována jednotlivým akcím asasínů, což je ve své podstatě pohyb po mapě, plnění úkolů (což hráčům dokáže spotřebovat jednu, dvě nebo tři akční kostky v závislosti na náročnosti úkolu), výměna vybavení mezi hráči, použití vchodu do podzemí pro ukončení mise a mnoho dalších speciálních akcí, kterém hráčům propůjčuje jejich vybavení nebo mechaniky dané mise. Třetí fáze je věnována přivolání posil a pohybu nepřátel směrem k odhaleným asasínům a boji s nimi. Závěrečná fáze je spíše „uklízecí“, ve kterých se dají do pořádku veškeré ukazatele a vyhodnocuje se, zda už nastal úspěch či neúspěch celé mise. Pakliže nenastane ani jedna situace, hráči pokračují dále ve stejném duchu.

Jsem rád, že tvůrci ze společnosti Triton Noir kladou důraz na to, aby Asasíni dbali na svoji tichost během plnění úkolů, podobně jako ve videoherní předloze. Ačkoliv je pravdou, že ne vždy to tak u videoher šlo a mnohdy došlo na lité střety, které byli vyostřeny spuštěním poplachu a přivoláním nekonečného zástupu posil a jedinou možností na přežití bylo se někam ukrýt a počkat, než se vše uklidní a v tichosti pokračovat dál.

Asi sami uznáte, že po stránce deskoherního designu to nevypadá na nějakou raketovou vědu. Ačkoliv je otázka, co postupné přidávání nových a nových mechanismů s hrou udělá. Osobně to však nečekám, protože si myslím, že hra jednoznačně chce využít potenciál známé značky Assassin’s Creed. Nechápejte to tak, že bych hru chtěl zatracovat, to vůbec ne. Osobně se na ní hodně těším, protože si myslím, že o úspěchu/neúspěchu bude rozhodovat právě odvyprávěný příběh, na který si počkám, až se k nám do redakce dostane česká verze hry.

Ano, čtete správně o českou lokalizaci se postarala společnost ADC Blackfire, za což mají ode mě velké díky. Nejnovější videoherní předloha už totiž přeložená není. Jsem moc rád, že v deskoherním světě je tomu jinak. Pro úplnost zmíním, že na pultech obchodů najdete hru za pár měsíců pod originálním názvem Assassin’s Creed: Brotherhood of Venice s dovětkem „České vydání“. Zároveň se v balení nedočkáme plastových figurek, ale standees figurek. Pro někoho zklamání, pro někoho úleva, že cenovka tak monumentální hry nebude natolik ožehavá. Otázkou však je, zda se dočkáme jenom základní hry nebo i některého z trojice velkých rozšíření Roma, Tokyo XXI a Creed vs Crows. Ale o tom nejspíše rozhodnou prodeje. Zda to bude dávat smysl i ekonomicky.

Autoři ze společnosti Triton Noir už dávno s Assassin’s Creed: Brotherhood of Venice zkoušeli své štěstí na crowdfoundingové kampani na Kickstarteru, kde se jim povedlo vybrat téměř 1,4 milionů kanadských dolarů (v přepočtu přibližně 22,5 milionů českých korun) od téměř sedmi tisíc backerů – což teda rozhodně není málo. Otázkou zůstává to, na co jsem narážel o pár řádků výše. Zda mezi přispěvateli byli převážně deskoherní nadšenci, kteří hru podpořili kvůli kvalitní deskové hře, nebo byli spíše z řad nadšenců univerza Assassin’s Creed.

Ať tak či tak, nedělejme předčasné závěry a počkejme si až se nám hra dostane na stůl. Jistě vám přineseme naše zevrubné pocity z hraní této kooperativní hry pro jednoho až čtyři hráče. Na internetu sice už koluje řada gameplay videí, které odhalují, jak to v praxi vypadá, jenže pokud si chcete užít příběh, tak se raději těmto videím vyhněte, podobně jako já. Na první pohled vypadá Assassin’s Creed: Brotherhood of Venice jako pravidlově jednoduchá hra, která hráče postupně učí jednotlivé mechanismy, okořeněná o příběh sváru mezi Asasíny a Templáři v kulisách Benátek počátku 16. století, s variabilní herní mapou z kartonových dlaždic, která navíc i hezky vypadá. Teď už jen vydržet těch pár měsíců, než se to celé vyrobí a dostane na pulty místních obchodů.