Tetris zase trošku jinak.

Nemohu se ubránit dojmu, že letošní rok je tak nějak ve znamení „tetrisoidních“ her. Přesněji řečeno čeští vydavatelé pro nás připravují jeden titul tohoto ražení za druhým. Z hlavy mě hned napadá například New York Zoo nebo Paříž – město světel. No a v dnešním preview se podíváme na další podobnou hru pojmenovanou Alenčina zahrádka (v originále Alice’s Garden), kterou si pod svá křídla vzala společnost MindOk, přinese nám ji na pulty obchodů už během letošního léta a pochopitelně plně v češtině.

Nerad bych nedopatřením vynechal základní fakta o hře, takže je raději zmíním hned na začátku – pojďme tedy na to: Autorem této hry je poměrně neznámý Ikhwan Kwon, kterého byste mohli znát třeba z Dig It Up (na BoardGameGeek mimochodem nedosahuje příliš lichotivého hodnocení). Hrát můžete sami nebo až se třemi dalšími spoluhráči s doporučeným věkem od 8 let a jedna partie by měla trvat okolo 30 minut.

Jak už samotný název naznačuje, Alenčina zahrádka čerpá ze známého příběhu Lewise Carrolla o Alence v říši divů, jenž se kromě knižní podoby v minulosti dočkal i filmových nebo videoherních zpracování a nyní se nám již brzy na stoly dostane i desková hra. Hráči se v roli Alenky snaží pomoci nebohým zahradníkům s návrhem té nejkrásnější zahrady, ve které stromy porostou co možná nejdále od sebe, nejpřepychovější keře růží zaplaví celou Říši divů a mezi nimi bude upravena cestička, po níž by mohly důstojně kráčet šachové figurky. A proč? No proto, že si to přeje Srdcová královna a rozhodně nikdo si nepřeje poznat sílu jejího hněvu.

Pokud se královniny nelibosti budete chtít vyvarovat, je vhodné hned na počátku hry podstoupit krátkou přípravu – tedy alespoň podle návodu se tak tváří. Do šesti sáčků je potřeba rozdělit dílky podle jejich tvaru; tedy konkrétně větší dílky do pěti sáčků a do posledního sáčku dáte zbývající malé bonusové dílky, které pokrývají pouze jedno políčko. Každý hráč se chopí svého herního plánu o velikosti 8×6 polí sestávající z travnaté plochy a šachovnicové cesty. Zvolí se hráč, který bude začínat – podle pravidel to může být ten, kdo jako poslední zaléval květiny – a může se jít na věc.

Ještě předtím bych se však rád zastavil u samotných dílků, které svým tvarem viditelně připomínají notoricky známou počítačovou hru Tetris. Každý velký dílek zabírá 4 pole, na nichž se vyskytují keře růží, stromy, houby, šachové figurky nebo zahradníci. Můžete tedy najít třeba dílek skládající se ze dvou polí s růžemi, jednoho se stromem a jednoho s houbou, zatímco jiný bude mít pole obsazena úplně jinak, ale přitom jeho tvar bude stejný.

Nechci předčasně hodnotit náročnost Alenčiny zahrádky, obzvláště když jsem neměl možnost si hru osobně vyzkoušet, ale pravidla hry vypadají na první pohled jednoduše. Aktivní hráč si ve svém kole vybere pytlík s velkými dílky ve tvaru, který se mu hodí do jeho zahrádky, náhodně z něj vytáhne tolik dílků, kolik je hráčů (v prvním kole o jeden navíc) a umístí do jejich dosahu. Sám si z nich jeden dílek vybere a umístí jej na svůj herní plán. Poté následují další hráči po směru hodinových ručiček. Pokud se některému hráči povede seskupit vedle sebe pole symbolizující zahradníky, může si navíc z příslušného sáčku vzít a umístit na herní plán malý bonusový dílek. Na konci kola zůstane jeden dílek, který tvoří základ nabídky v dalším kole. Role začínajícího hráče se zhostí následující hráč v pořadí a tak neustále dokola.

Tohle zní opravdu jednoduše; vtip je však v tom, že je nutné dílky pokládat na svůj herní plán uvážlivě. Pole, na nichž jsou vyobrazeny šachové figurky, vám například přinesou body pouze v případě, že se nachází na šachovnicovém podkladě. Keře růží spolu musí sousedit, avšak nesmíte to zase moc přehánět, protože maximálně získáte body jen z pěti sousedících růžových keřů a další už vám body nepřinesou. V takovém případě je vhodnější umístit je do jiné části zahrady. Houby se pro změnu bodují pouze ve sloupcích. Stačí, aby v jednom sloupci byly dvě (a dokonce nemusí ani přímo sousedit) a máte hned 8 bodů. Oproti tomu stromy fungují přesně obráceně, jejich bodové ohodnocení se tudíž počítá v řádcích. Z pozitivního hlediska je to vše. Z negativního hlediska můžete ale obdržet i minusové body za neobsazené oblasti nebo neumístěné malé bonusové dílky.

Hráči se takto střídají, dokud některý účastník partie už nedokáže umístit žádný dílek z aktuální nabídky na svůj herní plán. Poté si všichni hráči vezmou a umístí na herní plán ještě poslední malý bonusový dílek a jdou se sčítat body. Kdo má po sečtení nejvíce bodů, stává se vítězem a může se těšit na pochvalu od Srdcové královny, ostatní pak budou sežehnuti jejím hněvem.

A to je opravdu vše. Tedy vlastně pro úplnost je tu ještě již na začátku zmiňovaná sólová varianta s mírně upravenými pravidly. Po jejím absolvování podle pravidel vyhodnotíte, jak se vaše dílo líbí Srdcové královně, a hned uvidíte, jestli jste královnu mírně řečeno nepotěšili nebo jste ji naopak nadchli natolik, že vás jmenuje Královským dvorním zahradníkem.

Alenčina zahrádka bude dozajista určena především pro rodinné hraní nebo jako šikovný filler mezi epickou galaktickou bitvou a budováním nové civilizace. Osobně se těším, až se mi tento titul ocitne v rukou, abych vám na něj mohl zpracovat důkladnou recenzi. Myslím, že moji malí deskoherní nadšenci doma by ji mohli zvládnout, a to i navzdory tomu, že ještě nedosahují doporučené věkové hranice. Tomuto předpokladu nahrává i fakt, že kladné body lze získat pouze čtyřmi různými způsoby. Praxe nás však může přesvědčit o opaku a ony čtyři způsoby mohou být dostačující k většímu potrápení naší šedé kůry mozkové. Nedělejme předčasné závěry a chvíli si ještě počkejme. Všechno si budeme moci ujasnit už za pár týdnů, kdy se na pulty obchodů dostane v češtině Alenčina zahrádka díky společnosti MindOk.