Albi Game Days ohlasy – 2. část

V prvním dílu Albi Game Days ohlasů jsme psali o prostorách festivalu a zejména dětských hrách. Najdete v něm i odkazy na youtube videa s rozhovory a záznamy celého víkendového dění. V tomto článku se podíváme již na hry složitější.

Čtyři zahrady

Příjemné překvapení, ke kterému jsem se během festivalu ve volné chvíli ještě vrátil. Jedná se o počin královéhradeckého rodáka Martina Doležala, který byl nejprve vydán v Jižní Koreji.

Ve středu stolu stojí čtyřpatrová pagoda. Hráči se z ní snaží získat zdroje a skrze ně postavit karty. Jak to přesně funguje? V balíčku karet jsou čtyři tapisérie v několika kopiích a každá se skládá ze dvou, tří, čtyř, potažmo pěti karet. Abyste je postavili, potřebujete vlastnit dvě až čtyři kusy surovin. Ty jsou čtyř druhů – tráva, kámen, voda a dřevo. Na pagodě každé patro patří jedné surovině a ta se vyskytuje z každé strany čtyřstěnné pagody právě jednou, dvakrát, třikrát či vůbec.

Ve svém tahu máte na ruce pět karet, z nichž tři zahrajete, dvě si ponecháte a opět si doberete do pěti karet. Buď můžete kartu vyložit před sebe jako rozestavěnou zadarmo, anebo udělat tři akce placené právě odhozením karty s příslušným efektem z ruky. Prvním efektem je otočení označeného patra pagody o 90° a nabrání si dostupných surovin ze strany pagody čelem k vám. Nutné je dodržet směr nabírání podle šipky na odhozené kartě. Hráč může mít maximálně čtyři suroviny, pokud své skladiště nerozšíří o páté pole. Druhým efektem je použití vozíčku a přenesení surovin ze skladiště na své rozestavěné karty, přičemž ty mohou být maximálně tři. Třetím efektem je dobrání libovolné jedné suroviny-kusu a položení přímo na rozestavěnou kartu. Za každou dostavěnou kartu se člověk posune na jedné ze čtyř barevných stupnic dle barvy v rohu dostavěné karty. S každou postavenou kartou ze stejné tapisérie se bodují znovu i všechny její již dostavěné části. Jakmile je tapisérie komplet, hráč si vybere jedu ze tří výhod – zisk bodů, rozšíření skladiště o páté pole, anebo zisk surovin. Hra končí, jakmile jeden hráč dostaví devátou kartu.

Originální je pojetí čtyř bodovacích stupnic. Pokud někdo na dané stupnici vede a má se z pole číslo deset posunout výš, tak místo sebe vpřed posune ostatní hráče na stupnici o odpovídající počet polí vzad. Pokud někomu vypadne ukazatel z bodovací desky, nemůže se již o body v dané barvě ucházet.

Hra je jednoduchá, zapeklitá, pěkně udělaná. Funkce obří 3D pagody by šlo redukovat na 2D otočný mechanismus, ale to by nebylo tak elegantní a neposilovalo by to atmosféru hry. Za mě jsou Čtyři zahrady hrou, ke které se ještě rád vrátím.

Unmatched

Dále jsem se vrhl do vyzkoušení asymetrické rubačky. U nás vyšly dvě krabice, v zahraničí celá hromada. Každá krabice v sobě skrývá figurku a unikátní balíček karet pro dva až čtyři hrdiny, kteří by se nikdy nepotkali, ale nyní mají šanci poměřit své síly. V našem pojetí to byl Drákula a sestry noci versus Jekyll a Hyde. Ale hrdinou může být opravdu kdokoliv. Můžete si vybrat ze Sherlocka Holmese a dr. Watsona, Alenky z Říše divů, Sindibáda, Medúzy, Neviditelného muže. Albi chystá i další krabici Robin Hood versus Big Foot.

Užil jsem si hru? Překvapivě ano. Neužije mě obvykle na hry, jejichž cílem je v malém prostoru se nahánět a usilovat o zničení soupeře a jeho zašlapání do země, nicméně zde mi hra přišla zajímavá pro možnost zkoumat právě asymetrii karet a schopností. Svým principem je hra velmi jednoduchá a pravidla se naučíte do pěti minut. Pak již stačí se seznámit se svou postavou a jejím balíčkem a jste připraveni dát si do nosu.

Virtú

První den jsem končil hrou kombinující euro prvky a válečné prvky – Virtú. Moc mě mrzí, že jsme si hru jen představili a stihli odehrát jen dvě kola, ale o to víc se k ní chci vrátit. Jedná se o souboj až pěti šlechtických rodů o nadvládu nad renesanční Itálií. Každý hráč má trochu jinak uspořádanou desku a na ni či vedle ní pokládá pořízené karty služebníků, přičemž sloty na desce umožňují využití pěti přítomných schopností, ale ve hře jich je mnohem více a hráč volí, zda si sloty zaplní kartami s odpovídajícími schopnostmi pro jejich aktivaci zdarma, anebo kartami nabízejícími jiné talenty.

Základním rysem hry je právě tato deska, po které se karty v kruhu posouvají a různě aktivují. Města lze dobývat vojensky i oslabovat skrze špiony. Najdete tu piráty, možnost se přesouvat po moři i po silnici. Poměrně jednoduché, chytré, bohaté. Mezi postavami tu potkáte i Machiavelliho. Co víc si přát.

Istanbul Big Box

Druhý den ráno jsme začali Istanbulem. To byla paráda. Moc si nepotrpím na čistě ekonomické hry s cílem sbírat bohatství, ale tady to sedlo. Herní plán se tu skládá z 16 destiček lokací s různými efekty a nabídkami na získání peněz, surovin, schopností.

Cílem hry je jako první nasbírat 5 drahokamů. K nim se člověk dostane na několika lokacích různými způsoby, které zahrnují směňování vícero surovin, nákup za velké množství peněz či jejich získání v rámci odměny při nákupu drahých destiček se schopnostmi. Jádrem hry je pohyb šéfa obchodníků (dřevěný žeton s podobiznou) a jeho přisluhovačů (obyčejné disky). Hru začíná šéf se svými přisluhovači-disky naskládanými pod sebou. Hráč smí využívat pouze efekty lokací, na kterých je zároveň šéf a sluha. Přičemž žetony sluhů při příchodu na lokaci na ni zůstávají a nemohou ji znovu vytěžit. Takže po prvních čtyřech tazích se hráč rozhoduje, jak s nimi dál naloží, jak je opět posbírá, kam je vyšle a zda svým pohybem o dvě lokace je zvládne šéfem aktivovat.

Nesmím opomenout to, že váš vozíček na začátku pojme od čtyř surovin (ovoce, koření, látky, prsteny) pouze dva kusy. Takže je radno svůj vozíček zvětšovat a dokupovat do něj příčky. O to víc se pak vyplatí chodit na lokaci doplňující danou surovinu zdarma na maximum. Také je možné získat pátého sluhu a mnoho dalších komodit a schopností. Je to zábavný závod, ve kterém člověk rozpoznává kvality klasických tahových her.

Velká čínská zeď

Z Velkého bazaru jsem doletěl až k prapočátkům budování zdi zadržující nájezdy Mongolů. V rolích generálů vysíláte své úředníky těžit čtyři suroviny (dřevo, kámen, zlato, čchi) a rozhodujete se, co s nimi uděláte. Buď je odevzdáte pro budování zdi, anebo si je ponecháte a nakoupíte si za ně vojáky, které je nutno od prvopočátku vysílat na zastavení nájezdnických hord. Úseky zdi, tedy fronty, jsou tři a před nimi se hromadí hordy, tedy velké karty s mnoha políčky zdrojů, představujícími jednotky Mongolů.

Můžete vyslat své pěšáky, lučištníky a jezdce, aby jednotku po jednotce zlikvidovali. Pěšák zabere jedno pole se zdrojem na kartě nepřítele, jezdec dvě pole sousední. Majitelé vojáků si dané zdroje či (vítězné) body cti doberou. Musí se též rozhodnou, zda jejich voják bude stažen na zeď (a může být použit znovu), anebo v potyčce umře (což může něco přinést). Lučištník střelami zabírá políčka a pomáhá k poražení nepřítele, ale nečerpá odměny. Zato obvykle přežije. Zlikvidovat jednotku tedy znamená zakrýt všechna pole, které se na její kartě nachází.

Ve svém tahu si hráč nejprve vybere jednu kartu k zahrání (ta má obvykle efekt pro něj, pak pro ostatní a nakonec pro všechny) a rozhodne se pořadí zahrání karet v tomto kole. Hráč vysílá své úředníky po plánu, a pokud jich všichni složí dostatek na dané lokaci a zaplní požadované sloty, započnou těžbu. Je možné dokupovat nové úředníky, i karty rádců s dalšími schopnostmi, či posílat vojáky na těžební lokace, aby zvyšovali produkci (ale již je není možné později nasadit do bojů). Pokud se nezúčastním boje, kteří ostatní prohrají, dostanu mínusové body hanby. Je zkrátka opravdu hodně co objevovat a nad čím přemýšlet.

Přestože je to možnostmi rozsáhlá hra na několik hodin, pravidla čítají 16 stran a my stihli odehrát tři kola z pěti. Po těch třech kolech v plném počtu hráčů mohu říci, že stále se něco děje a většinou je člověk vtažen do dění i v tazích druhých. Všechno funguje, šlape, zeď roste, rozvíjí se příběh všech vztahů a kombinací (vašich rádců, aktuálních voleb a možnost reagovat na útočící jednotky). Hra obsahuje nádherné miniatury v množství větším než velkém. Nevíme, kolik to bude stát, ale pokud chcete velkou funkční hru s vysokou estetickou úrovní a neholdujete scénářovým hrám vyžadujícím stejnou partu lidí, pak by toto mohla být cesta.  

Robin Hood

Z Číny do Sherwoodu hola hej! Autor Andoru přišel s další rodinou dobrodružnou hrou. V rolích Robina Hooda, Willa Scarleta, Mariany a Malého Johna se budete pohybovat po adventním kalendáři. Velká hrací plocha je totiž dvouvrstvá a plná otvorů ucpaných oboustrannými destičkami. Díky nim se pod lesem může objevit kočár, zatímco v hradu je na nádvoří úplný klid (kromě věšení Malého Johna). A náhle kniha s pokyny vyzve k obrácení konkrétních (očíslovaných) destiček, kočár z lesa zmizí a objeví se na nádvoří. Nebo jsme šli kolem hradu ve stínu lesa a náhle se objevil strážný. Za zmínku stojí pohyb. Každý hráč disponuje dvěma stojícími figurkami, dvěma spěchajícím s krátkým ocáskem a jednou uhánějící s dlouhým ocáskem. Figurky vypadají jako slimáci. Tyto ocásky jsou potřeba k určování vzdáleností, kam až figurky může po plánu doběhnout.

Stihli jsme odehrát jeden či dva scénáře pro naučení se hry, a to nebyl prostor na mnoho hráčských rozhodnutí. Hra nás vedla za ruku. Určitě se k Robinovi vrátím. Jsem zvědav, jak se vše bude vyvíjet dál. Jenom doufám, že Albi herní plán i destičky udělá z tlustého kartonu, neboť přítomná anglická verze byla tenká a destičky určené k obracení se velmi rychle poškodily stiskem prstů, odřením při hrabání nehtem pro jejich otočení apod.   

Jan Žižka

Konečně jsem také měl možnost nechat si vysvětlit hru spjatou s Jáklovým filmem od Petra Vojtěcha a Jindry Pavláska, která ovšem nenásleduje filmovou linku a je pouze hrou tematicky navázanou. Přiznám se, že jsem neměl chuť si zdejší prototyp po vysvětlení zahrát jako moc jednoduchý a náhodný, zároveň by se mělo jednat o sandbox až na hodinu a půl.

Hráči představují kapitány loupeživých tlup, kteří mohou mít ve své skupině až čtyři kumpány. Ve svém tahu se mohou po mapě pohnout až o dvě pole. Na nich buď získají peníze, možnost v krčmě najmout někoho dalšího, anebo při střetnutí se spolu utkat. Na některých polích jsou výzvy a na rubu destičky je zobrazeno, o co zhruba půjde, ale až po přijetí výzvy se destička otočí a jeho líc vyjeví konkrétní podmínky splnění. Tyto podmínky jsou tři a stupňují se. Je pouze na hráči a jeho skupině lapků, co zvládnou. Vše ve hře rozhodují kostky. Nejvíce zajímavým je rozhodnutí pohybu po myšlené ose dobra a zla, kdy každá postava k něčemu inklinuje a jak se hra a s ní vaše banda lapků vyvíjí, tak se omezuje portfolio vašich kumpánů – do bandy hrdlořezů nepůjde najmout dobráka a ten najatý již od vás uteče. Určitě jsem zvědav na to, jak hra dopadne ve finále, ale protentokrát jsem se rozhodl dát přednost jiným hrám.

Bláznivá kuchyně

Dokonce i vyzkoušení slibované Bláznivé kuchyně. Kooperativní hra, kterou je možné si postupně ztěžovat přidáváním dalších úseků kuchyně. Principem je v reálném čase v předem stanoveném limitu splnit vítězné podmínky – ukuchtit včas požadované množství jídel. V základu si člověk dá časovku ke dveřím na příchod nových zákazníků do podniku či na bar k přijetí objednávek – karet s požadavky na konkrétní suroviny, velikost talíře a dobu vaření. Pak běží do spíže, kde nabere suroviny. V dalším kroku se přesune k plotně, dá suroviny na talíř a vaří jeden až tři cykly. Dalším krokem či cyklem je myšleno přesypání písku v hráčových hodinách. Teprve po něm se smí i s hodinami přesunout k další fázi procesu.

Hru je možné ztížit přidáním spíže a vyčleněním chleba ze skladu do ní či skleníku a kartiček jídel vyžadujících koření právě odtamtud. Přes pěknou produkci mě hra moc nezaujala, neboť se mi hráčsky nelíbilo hrát v reálném čase a přitom čekat na přesypání hodin, nemoci je obracet sem tam, hrát si s různými časovkami. Čekal jsem asi nějaká rozhodnutí jako ve hře Kyvadlo. Gró hry je jasné. Předem si naplánovat co nejefektivnější souslednost kroků a v rámci partie to s kolegy komunikovat. Možná jsem byl do hry uveden pouze zcela základně a vše se nějak ještě dál posune a vyvrbí, nicméně toto mi stačilo, a raději jsem se vrátil na moře.

Ostrov pokladů

Ve sklepě na mě již čekal Ostrov pokladů. Nádherná velká hra částečně na motivy románu Robert Louis Stevensona. John Silver je uvězněn ve věži a snaží se získat čas, než se mu podaří uprchnout. Ostatní piráti zatím pátrají po celém ostrově, kde je zakopaný poklad. John jim musí napovídat. Někdy pravdivě, jindy lživě. Je na pirátech, zda na to přijdou. Na mapě se skrze nápovědy postupně zužuje prostor, kde poklad může být. Hráč za Johna si na počátku partie nakreslil křížek na svou malou mapu a nyní se ostatní snaží svést z cesty.

Ostatní hráči za zástěnami na svých mapkách skrze společné úsilí i individuálně získané informace od Johna zuřivě škrtají, rýsují, píší si poznámky. Po velké mapě se mohou posouvat rychle, pomalu a provádět malé kopání, či na místě provádět velké kopání. Na vše tu jsou pravítka a kruhy, odměřují se vzdálenosti. Nechybí ani velké kružítko. Jakmile hra pokročí a John uprchne z věže, snaží se k pokladu dostat dříve než ostatní hráči. Když hra skončí, hadrem se všechny stopy od fixů smažou a pátrání může začít znovu.

Je to paráda! Konečně někdo udělal tematickou pirátskou hru a v době, kdy už jsem pohřbil naděje na lokalizaci, se někdo chopil zakopání truhly i v našich končinách. Snad bude hra úspěšná a dočkáme se i velkého rozšíření Treasure Island: Captain Silver – Revenge Island.

.

Nestihl jsem pochopitelně zahrát vše. Zcela mě minulo pokračování Tainted Grail a Frosthaven, u ISS Vanguard a Frostpunku jsem se díval pod ruce hráčům, ale po chvíli zas spěchal dál. Druhý den jsem nakonec v posledních třiceti minutách zakončil Bylo nebylo. Byl to perný víkend a na obří hry stejně nebyl čas. Mrzí mě, že jsem nestihl chystanou duelovku Rychlých šípů a sólovku Mini Rogue, ale jinak jsem si vyzkoušel vše, co jsem chtěl.

Zbývá poděkovat Markovi od registrace, Vaškovi za vysvětlení Virtú a Velké čínské zdi a prodloužení její herní doby, Tomovi za rychlý vhled do současných dětských her, Martinovi za Frostpunk a Hynkovi za možnost se vydat na Ostrov pokladů.

Z nezmiňovaných her, které jste si mohli vyzkoušet a které stojí za povšimnutí, jmenujme alespoň Anno 1800, Pakal, Vinohrad a rozšíření Toskánsko, Akvárko, Prokletou stezku či Vampire: The Masquerade – Vendetta.

Tags:

One Reply to “Albi Game Days ohlasy – 2. část”

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Mohlo by Vás zajímat také: