O minulém víkendu se konala za poslední dobu největší deskoherní akce široko daleko. Vydavatelství Albi na něm prezentovalo již ohlášené hry i novinky, o kterých jsme se dozvěděli až během pátečního předvečera. Na akci jsme samozřejmě nemohli chybět a prošli jsme si velkou část her.

Ve dvoudílném článku si zrekapitulujeme, na co všechno se můžete těšit v příštím roce a po čem můžete sáhnout již nyní.

• 

• 

Jak to tam vypadalo? U vchodu do kláštera jste dostali kartičku, na kterou jste u jednotlivých herních stolů a stanovišť sbírali razítka. Za každý zaplněný řádek jste dostali placku s hodností herního nadšence a za plnou kartičku Albi tričko. Hned za vítacím stolem následoval na hlavní chodbě malý krámek, kde jste mohli dokonce najít poslední dva kusy Tapestry v češtině. Za krámkem se nalézalo občerstviště s koláči a horkými nápoji a na konci chodby byl umístěn dětský koutek plný balónků, puzzle a knížek. Napravo od hlavní chodby se nalézal hlavní sál, který vás přivítal hrami pro nejmenší. Od těch jste se stůl po stolu propracovávali dál ke hrám složitějším. Na protější straně vstupu do sálu pak bylo malé podium se stolem, ke kterému si moderátoři David Rozsíval a Petr Čáslava zvali hosty na rozhovory. Ostatně z celé akce najdete na youtube dva záznamy.

(Den první a den druhý. Neměli byste minout ani keynote, pokud chcete zvědět podrobně, co Albi chystá.)

V patiu kláštera jste si mohli vyzkoušet vědomostní hádací hru Na lovu s televizní lovkyní Dagmar Jandovou (a jejím poražením vyhrát tričko), prohlédnout si nástěnku soutěžících druhé řady Dne deskovek, vyfotit se ve fotokoutku s bojovnicemi z Karaku či se Šampiony jablečného království, anebo si na vymezeném stolním hřišti zahrát Vzhůru na palubu. Z patia vedl vchod do sklepa, kde se točily složitější a časově náročnější hry, o které byl velký zájem a proto u nich byla vyžadována registrace. (Registrovat se šlo i až na místě.) Proběhl tam také turnaj v Unmatched. Veškeré herní sekce ve sklepě i hlavním sále disponovaly znalcem či znalkyní ve žlutém tričku, kteří vám hru představili a vysvětlili. Každý z nich se na své hrudi honosil plechovými plackami her, pro které byl kompetentní, a tak bylo od pohledu zřejmé, na koho se v případě dotazů obracet.

• 

• 

Ve žlutém tričku místních hermanů nechyběli Karel Szako a Hynek Palatin, Tomáš Volný z Tomova herního okénka či Ondra Cigánek z Deskofobie, který se společně s Oldou Rejlem jal vysvětlovat jejich nový herní počin Dva bratři. Na chodbách či u stolů jste mohli potkat Kubrta, kluky z Joubcastu, LazyCat, Anet z Deskofobie, Michala Peichla, Martina Hrabálka z REXher či Davida Navrátila z BoardBros. A samozřejmě v rámci produkčního týmu nechyběla Bára Joštová, Michal Šmíd a Ondra Poštulka z Albi.

Jaké hry jsem si vyzkoušel?

Dva bratři

Jako první jsem zašel za Ondrou a Oldou podívat se na jejich Bratry, na kterých se ještě podílel třetí autor Ivan Dostál. V této hře vykládáte destičky a la Carcassonne, tedy do neomezené mřížky. V každé partii si pro hru vyberete ze šesti balíčků právě tři po devíti kartách. Z kruhové nabídky dle dosahu ukazatele, který se odvíjí od vaší ne/přítomnosti dalších žetonů, si vyberete kartičku a tu si buď ponecháte na ruce, anebo ji vyložíte. Každá karta vyložená ve hře vyžaduje splnění jistých podmínek pro závěrečné bodování, které probíhá do přiloženého notýsku. Hraje se tu na typ budov a jejich tři terénní pozadí (les, pole, skála).

Hra některými mechanikami evokuje podobnost se 7 divy světa (přítomnost budov znamená splnění vyžadovaných surovin pro postavení budov jiných) či s Limes (ukazatelem na konci hry na konkrétních destičkách určuji tu, která mi přinese dvojnásobek bodů – v Limes tím určuji obecně bodování oblasti). Partii jsem si užil a přesto, že to byl trochu mozkolam, jak vše správně uspořádat, vidím ve hře potenciál a znovuhratelnost. Je to dáno především 6 balíčky, z nichž každý poskytuje karty jiného charakteru a typu bodování. Jejich kombinacemi se vám tedy bude měnit strategie pro konkrétní partii.

What do you meme?

Další mou zastávkou byla párty hra (či její prototyp?) pro pobavení kombinující absurdní výroky a stresové situace a la Shit happens s internetovými obrázkovými hity v meme světě. Princip je prostý. Hráč na tahu vybere ze své ruky jedno meme a umístí o do středu stolu. Ostatní se snaží ze své ruky zvolit frázi či situaci, která nejvíce vystihuje obrázek. Jaká kombinace autora meme nejvíce pobaví, vezme si meme kartu jako připomínku jednoho bodu. Hra může zajisté ve správné partě pobavit, ale její znovuhratelnost naráží na nízký počet frází, které je potřeba vyjádřit právě meme obrázkem. Naopak obrázků je tu požehnaně.

Vzhůru na palubu!

Nesměl jsem chybět ani u hračky vydávající se za pirátskou hru. Každý hráč disponuje krytým ostrovem s věží (2 body) a třemi loděmi (po 1 bodu). Ostrovy se rovnoměrně rozmístí a pak začne bitva. Tah po tahu hráči plují po vytyčené ploše a snaží se velkým dřevěným dělem zasáhnout lodě či věž jakéhokoliv soupeře. Komu střela srazí komponent k zemi, ten o něj přišel, a přináší vítězné body útočníkovi. Jakmile jeden hráč přijde o všechno, nastane konec hry. Ve svém tahu hráč nejprve útočí z aktuální pozice, pak hodí kostkou, a podle symbolu se s pomocí provázku pohne o jeden, dva či tři uzly. V případě, že se lodě dostanou na dosah, probíhá boj zblízka na život a na smrt hodem kostky. Symboly míru i boje jsou zastoupeny rovnoměrně, tedy šance je 50 %. Kdo jako první zasáhne, pošle soka ke dnu. Pro děti na akční zabavení dobré, ale hrou bych to nenazýval. Kdo disponuje starým pirátským legem z 90. let, ten Vzhůru na palubu neupotřebí.

Na místě se hrálo v kruhovém hřišti se stěnami bránícími ztracení dřevěné střely. V něm byly otvory, takže i malé děti (nízkého vzrůstu) dosáhly na své lodě a dělo. Pěkně vymyšleno!

Legie: Sibiřská cesta

Po svinutí plachet nastal čas sejít konečně do sklepa a vyzkoušet si hru o československých legiích lapených na Sibiři v boji mezi rudými, bílými a nebohými místními. V ní každá frakce disponuje jinou schopností, kartou velitele, počátečními kumpány a balíčkem karet, které je možné si postupně do svých jednotek a družstev nabírat. Velitel hráči na začátku kola poskytne zdroje a ty hráč rozdělí mezi první fázi (aukci o 8 kartách) a druhou fázi (aktivaci postav, čímž je učiní schopné účastnit se zápletek). Postavy disponují číslem síly a třemi možnými atributy, které určují, jakých zápletek se mohou účastnit – vojenská síla, intriky, vůdcovství. Samotné postavy disponují svými zvláštními efekty. Ovšem hráč může svou pozici posílit i vydraženým vybavením či najmutím dalších cizích postav v rámci aukce.

Zápletky jsou kompetitivní i kooperační a hráči vysílají své muže a ženy, aby jim pomohli zápletku vyhrát. Hráči mohou i spolupracovat a domluvit se v sestavení společného silného družstva, které jim pomůže porazit družstvo jiného hráče. Kdo vyhraje nejvíce zápletek v daném kole (je jich pět), získá nejen body z ní, ale i bonusové body z lokace, o kterou se hrálo. Postavy hráčů získávají zranění a omrzliny. V případě udělení druhého zranění či omrzliny umírají.

Herně nic převratného, ale hře se daří držet svého kréda, že cesta je zde samotným cílem. Zprostředkování zážitku a převyprávění jistého příběhu se daří, byť doufám, že v rámci dalších kol by se to ještě lépe rozvinulo. (V rámci hraní jsme měli čas pouze na dvě kola ze čtyř.) Vizuálně povedené bylo udílení zranění a omrzlin, kdy mezi kartu a její obal byl vsunut průhledný rámeček s krvavým či namodralým okrajem. Na druhou stranu to nevyniklo u postav, které trpěly obojím.

Želví skluzavka

Ze zimy bylo třeba se přesunout do tepla, a tak jsem vyrazil zpět do hlavního sálu s dětskými hrami. Želví skluzavka kombinuje zručnost a paměť a mohu říci, že mě zaujala hned po ránu u vstupu do sálu. Z kartonu je postavena skluzavka a jezírko. Každý hráč dostane kartu o třech řadách se čtyřmi zvířátky, která si přehazují nafukovací balón. Ve svém tahu hráč cvrnkne do želvího kotouče a podle toho, kam dopadne, získá k dispozici jeden, dva či tři tahy. Vedle jezírka je pexeso mřížka o dvanácti kartičkách a hráč se snaží najít ta zvířátka, kterým potřebuje hodit balón. Kdo je jako první najde v tom pořadí, aby se dostal co nejrychleji do cíle a zařídil, že každé zvířátko si hodilo balónem, ten se stává vítězem! Na Želví skluzavku již u nás najdete jeden článek a recenzi. Musím říci, že přestože jsem v pexesu velmi dobrý, tak roztříštěná pozornost zaměřující se i na pořádné cvrnknutí a k tomu vícero partií v řadě dokáže i mozek pěkně potrápit. Taky jsem byl na hlavu poražen!

Myší domeček

Další pěknou a chytrou kratochvílí byl Myší domeček, který již v obchodech koupíte. Z krabice hry je sestaven model domečku o čtyřech místnostech s širokými průchody. Je to koupelna, jídelna se stolem, ložnice a obývák s krbem. Dírou ve středu stropu jsou dovnitř vsypány dřevěné žetony všelijakých věcí a krabicí je zatřeseno. Potom je otvor ucpán světlem, které se rozsvítí na 30 sekund.

Všichni kolem stolu se vrhnou k okenním štěrbinám a snaží se zapamatovat, jaké předměty jakou stranou jsou v jaké místnosti. Když světlo zhasne, je čas se podívat na desku s počítadlem bodů, která dle zvolené obtížnosti a na ni rozlosovaných žetonů klade samé záludné otázky. Jsou klíče v ložnici? Vyskytuje se v domečku jahoda čerstvá či ohlodaná? Co všechno je v obýváku? Co bylo za žetony naskládané v jídelně za stolem? Nemůže to být pod tím knoflíkem šachová figurka? Je to postřehová, pozornost a paměť vyžadující hra, která zabaví děti i dospělé. Je tu kladen důraz na komunikaci a spolupráci. Obtížnost hry lze zvyšovat. Zkrátka skvělý počin!

• 

• 

Ovocný ráj

Od myší jsem se nechal zavézt do ráje plného ovoce, kde si každý vyrobí tolik džusů a zmrzlin, kolik jen bude chtít. Musí přitom ale chytře hýbat ústředními zástupci druhů ovoce po své hráčské desce. Za každé překročené pole hráč získá kus ovoce dle žetonu, kterým pohnul. Při dostatečném množství těch správných druhů ovoce lze plnit nabídky na své hráčské desce, z ní odebrat destičku poptávky, přičíst body a hlavně si zvětšit manévrovací prostor. Lze plnit i unikátní poptávky z hlavní herní desky, získávat nějaké výhody a dokonce při správné konstelaci ovoce proměňovat ve vysoce bodované zmrzliny. Kdo čekal pohodovou odpočinkovou hru, mohl by být znejistěn tím, kolik je toho potřeba vymyslet, aby se člověk někam bodově vyšplhal. To neznamená, že hráč na něco čeká. V podstatě v každém kole něco získá (či alespoň má tu možnost) a je jen na něm, čeho chce dosáhnout a kdy a čím chce být odměněn.

Leo musí ke kadeřníkovi

Mezi dětskými hrami bylo potřeba vyzkoušet i Lea. Z destiček lícem dolů je sestavena cesta, kterou musí Leo urazit ke svému kadeřníkovi. Hráči se střídají ve vynášení karet s rychlostí 1 až 4 a různě barevným pozadím. Hráč dle rychlosti na kartě popojde daný počet políček a destičku, na které se zastavil, otočí lícem nahoru. Pokud to není neutrální destička, nýbrž ta se zvířetem, Leo se s danou zebrou, krokodýlem či nosorožcem zakecá. Pokud je zvíře stejně barevného pozadí jako hráčova karta, která Lea svedla na kus řeči, ručičkou hodin se nehýbe. V opačném případě podle čísla na zvířeti otočte ručičkou na hodinách. Na to dojít ke kadeřníkovi mají hráči 8 hodin. Jakmile je limit překročen, destičky se otočí zpět lícem dolů, přerozdají se karty a Leovi naroste další kus hřívy. Hráči takto mají pět pokusů, aby se zvládli s Leem včas dostavit na ostříhání. Hra může potrápit i paměť dospělého, ale žádný zábavný zvrat nenabízí a je tak určena jako výzva pro malé děti.

Pokud chcete vědět, co za složitější hry jsme si vyzkoušeli, počkejte si na druhý díl Albi Game Days ohlasů.