Říše her

Vše o deskových hrách na jednom místě…. to je Říše her

Akvaristou za pár minut

Nápovědní karta.

Ponoření se

Hledáte-li jednoduchou rodinnou či party hru, můžete si vybudovat svoje Akvárko. Navrhl ho grafik Michal Peichl, autor běsné Divočiny a bortící se Prokleté stezky. Hru před letními prázdninami vydalo Albi, a v říjnu zamíří společně s Prokletou stezkou na prezentační stánek Albi v Essenu 2022. U obou her je Michal Peichl podepsán pod mechanismy, ilustracemi i celkovou grafikou.

V krabici najdete 99 karet živočichů, 9 karet nápovědy, bodovací bloček a česká a slovenská pravidla. Budete-li mít štěstí při koupi, dostanete se i ke dvěma promo balíčkům, z nichž každý obsahuje jeden nový duh ryby v šesti kopiích.

Jak plavat

Akvárko v sobě pojí draft karet a jejich následné vykládání do mřížky 4×4. Karty na své líci disponují rybami a korýši, na rubu rostlinami, které pomáhají dohnat alespoň nějaké body těm, kterým se nedaří dostavit akvárium dle svých představ. Hra je rozdělena na dvě fáze, v každé z nich se posílá osm karet, ovšem podruhé opačným směrem než ve fázi první. Na začátku hry tak hráč z původních osmi karet na ruce vyberu jednu, kterou dá lícem dolů před sebe. Pak pošle zbylých sedm karet hráči v domluveném směru. Následně všichni hráči odhalí svou kartu a tu umístí do své mřížky. Tím je kolo u konce. Body hráči získají na konci hry po položení šestnácté karty a tento zisk se odvíjí od splnění požadavků každého tvora – polohy tvora v mřížce a množství jeho druhového zastoupení ve vašem akváriu.

Skvěle zužitkovaný prostor. Hráčce nejvíce bodů přineslo obklopení Sekavců, kteří vyžadují sousedění každou svou stranou s jiným druhem ryby či korýše.

Jednoduchost a zároveň vyšší možnost reakce na právě obdrženou kartu je nenutnost pokládat karty tak, aby spolu od počátku sousedily. V jiných hrách obdobného typu obvykle musí karty vertikálně, horizontálně či výjimečně diagonálně sousedit. A tak se vymezený prostor plní od rozbíhavých ramen původní destičky či karty. V Akvárku takto nejste svázáni. Již jednou položené karty nemohou měnit svou polohu posunem z místa na místo, nicméně je na vás jako architektovi, kde nakonec svým postupným pokládáním karet stanovíte střed a kde okraje mřížky. Na našem obrázkovém příkladu je zjevné, že hráč chtěl zaplnit druhou řadu Krunýřovci, nicméně z ní se časem nedopatřením stala řada první/vrchní.

Hráč poměrně dobře umístil Dánie, Parmičky, Neonky a Terčovce, nicméně chybný počet Skalár a neefektivní umístění Krunýřovců zebrových kvůli náhlé změně priorit v reakci na draftované karty ho stálo hodně potenciálních bodů.

Výsledky chovu

Při popisu Akvárka se znalým hráčům vybaví jistě Limes (2014) či Ecosystem (2019). Všechny tři hry spojuje vykládání do mřížky a závěrečné bodování do bločku (v případě Limes chybí, ale radno si ho vytvořit).

Limes od Martyna F, které navazují na původní hru Cities (2008), se také odehrávají na mřížce 4×4. Každá karta je složena ze čtyř zón (čtverečků). Ty jsou čtyř typů (pole, les, voda, strážní věž). Jedná se o dvojkovku, ve které oba hráči disponují totožným balíčkem 24 karet a svou vlastní mřížkou (do které si vzájemně nezasahují). Zvolený hráč náhodným líznutím zvolí kartu, kterou oba hráči zahrají do své mřížky, a druhý hráč si ji najde ve svém balíčku a také ji umístí. Mimo to oba disponují sedmi figurkami, které umisťují či přemisťují mezi zónami, z nichž se snaží tvořit větší oblasti – stejný typ krajiny na sousedících kartách. Tyto figurky pak rozhodují o tom, za které zóny a oblasti hráč obdrží body na konci hry. Bodování tu tedy není podmíněno vzorcem jako u Akvárka a Limes vám snadno evokují Carcassonne.

Ecosystem od Matta Simpsona se odehrává na mřížce 4×5. Draft i mřížka tu jsou centrálními mechanismy jako u Akvárka, ovšem namísto striktních vzorců sází na snášenlivost karet. Každá má jasně vymezeno s kým jiným musí či nesmí sousedit, má-li přinést body, je však jedno z jaké strany. Karty zde jsou samotnými ilustracemi bez dodatečných podmínek, symbolů a textů. Ecosystem může vzdáleně připomenout i Kaskádii či Divočinu Severní Ameriky, byť tam je zkombinováno vícero mechanismů. Zda zvolit Ecosystem či Akvárko se odvíjí od způsobu, jakým chcete nad svou mřížkou přemýšlet. Akvárko je dle mého názoru více abstraktní a možná o šupinu jednodušší určenými vzorci a menší plochou, v případě Ecosystemu si zase užijete volnost zvyšující kombinatoriku a propojenost tématu a mechanismů – pstruh přinese body za sousedící potok či vážku, naopak liška nevyhledává společnost vlků a medvědů.

Hledáte-li rychle odsýpající, na vysvětlení jednoduchou a na cesty snadno sbalitelnou karetku, neuděláte s Akvárkem chybu. Hra je nádherně ilustrovaná a kresby vás vtáhnou snadno do hry, která je přitom abstraktní (neunikla-li mi symbióza některých živočichů).  Ze všech tří Peichlových her je tato rozhodně nejpřístupnější široké veřejnosti. A pokud jste jen dva, nezoufejte. Ozvláštnění draftu ve dvou je to, že vždy při přebírce karet od soupeře jednu náhodně vylosujete a zahodíte. Pak si z balíčku doplníte právě jednu kartu a odehrajete svůj tah dle běžných pravidel. Stejně tak je možné zúžit balíček o několik druhů ryb, takže stoupne pravděpodobnost na úspěšné dostavení mřížky – prolízání se včas k potřebným kusům.

Po delší úvaze uděluji Akvárku ocenění Hodně muziky za málo peněz a Vstupní hra, neboť hra nabízí jednoduchý koncept s jistotou, že každá partie bude jiná a zároveň zabaví větší množství lidí. Prvohráči se na ni snadno seznámí s mechanikou draftu a stavění mřížky. A pro svou snadnost a důraz na logiku může přitáhnout lidi k dalším hrám.

Nakonec neuděluji ocenění Propojení tématu a mechanismů. Osobně mi hra přijde abstraktní, byť při zařizování akvária je třeba dbát na rozlišení jednotlivých pater a jejich obsazení k sobě vzájemně neagresivními druhy ryb. U některých živočichů životní zvyklosti přenesené do hry vidím a u mnohých ne. Nicméně kamarádi akvaristé si prostorový požadavek živočichů dokázali odůvodnit. Příkladem budiž Krunýřovec, který se pohybuje obvykle u dna či u skla. Tak, jak je hra pojatá, dává smysl, že se to celé zjednoduší a vyčlení se Krunýřovci vedle čtvrté spodní řady i řada druhá. Otázka je, proč ne třeba krajní řady jako sklo? Zřejmě by to narušovalo rozložení karet v mřížce a tedy i rovnováhu hry. Realitě odpovídá třeba kreveta, která ve hře vyžaduje sousedění se dvěma až čtyřmi kusy stejného druhu. Neboť krevetám vyhovuje, jsou-li již chovány s někým dalším, že se jedná o nekonfliktní zástupce jednoho druhu a nikoliv druhů vícero. Čirá abstrakce hry je pak hlemýžď, který má herní požadavek stejný jako kreveta, byť na jiné pozici v mřížce, ale v reálu mu je všechno jedno. A tak by se dalo pokračovat. Je zkrátka na vás, co si v tom najdete.

Závěrem dím, že Umělecké dílo to bezpochyby je a všichni ilustrátoři sázející na rozplizlé moderní karikatury lidí a zvířat by se tu měli silně inspirovat.

.
Nu, a pokud vás Akvárko zaujalo, rozhodně doporučuji vyzkoušet i Limes a Ecosystem. Všechny tři jsou cenově srovnatelné a zábavné. Sami uvidíte, zda vám postačí jedna z nich, či užijete doma všechny tři. Pro milovníky kompromisů se nabízí ještě varianta čtvrtá. Nyní v srpnu 2022 vyjde Ecosystem v mořském hávu jako Ecosystem: Coral Reef. Ten přináší nové podmínky bodování a trochu vylepšený balanc původní hry. Je však velkou neznámou, jaká bude dostupnost v české distribuci.

Michale, Zdeněk Pospíšil by byl na Tebe hrdý. Akvaristice zdar!

.

Vážení čtenáři. Pokud vás více zajímá tvorba Michala Peichla, počtěte si zde.

.

Akvárko získává od Říše her ocenění:

Poděkování

Za poskytnutí hry na recenzi děkujeme společnosti Albi.

Tento obrázek nemá vyplněný atribut alt; název souboru je Albi.png.

Hru můžete zakoupit přímo zde.

Tags:

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Mohlo by Vás zajímat také: