Říše her

Vše o deskových hrách na jednom místě…. to je říše her

AHO aréna

Hra, kterou bude mít každý hráč ojedinělou

Před několika měsíci jsme vás informovali o šikovném panu Jiřím Šebestovi, který se zabývá řemeslnou výrobou svých vlastních deskových her. Konec konců o tom, že jde o vskutku unikátní kousky, svědčí i všeříkající název Tajuplný svět podivuhodných her Jiřího Šebesty. Přiznávám, že po bližším prozkoumání portfolia titulů pana Šebesty jsem získal dojem, že nejenom že má zlaté české ručičky, ale také se nebojí použít prakticky jakýkoli materiál, včetně například jeleního paroží nebo krtčích nožiček. Vrtalo mi v hlavě, jestli stejnou nápaditost a originalitu najdu i v herním designu, tedy v autorem navržených herních mechanismech. Pro účely recenze jsem získal hru AHO aréna a nyní se pokusím sobě i vám na tuto otázku odpovědět. Pojďme ale hezky popořádku.

Příběhové pozadí nás uvede do světa, kde se dva soupeři snaží navzájem si ukrást vzácný symbol Kadžoké a dopravit jej bezpečně do své základny na poli Svatyně. Autorovou inspirací tedy zjevně byl multiplayerový režim z videoherní scény známý jako Capture the Flag. Pro vysvětlení zmíním, že jde o režim využívaný převážně u “stříleček”, kdy jedna družina se snaží ukrást vlajku z pevnosti toho druhého a odnést ji do své pevnosti. Herní mapa bývá často navržena symetricky, tzn. že terén a základna jednoho týmu kopíruje protějšek. Vraťme se zpět k AHO aréně, v níž se hráči budou snažit o totéž na základě poupravených pravidel pro dva hráče s nádechem mystiky. Jedno zápolení zabere okolo 15-30 minut v závislosti na hloubavosti hráčů a doporučený věk sice stanoven není, ale dává mi smysl zhruba od 10 či 12 let.

Vím, že jsem hned od začátku možná přísný, ale jsem přesvědčen, že by hře slušelo trošku rozsáhlejší uvedení do děje. Prostě pořádný příběh, který by hráčům vysvětlil proč vlastně mají ukořistit soupeři symbol Kadžoké a proč se o totéž budou snažit i ti druzí. Jde o drobnost, která ovšem pomůže hráče mnohem více vtáhnout do hry. Nicméně věřím, že tento drobný nedostatek se dá do budoucna snadno napravit díky originalitě každého kusu této hry. Autor se cíleně ani nesnaží vyrábět stále stejné provedení a každá vyrobená AHO aréna je tak zaručeně jedinečná. To, co zůstává stejné, je rozložení herní desky, ztvárnění jednotlivých komponent (nicméně použitý materiál může být rozličný) a pochopitelně také pravidla. V tomto ohledu stojí za zmínku, že s autorem se dá dohodnout téměř na čemkoliv a jediné, co vás limituje, bude vaše fantazie a suma, kterou budete ochotni do AHO arény investovat. Můžete sami posoudit rozdílnost jednotlivých provedení na obrázcích níže.

Moje AHO aréna, kterou pan Šebesta vyrobil pro účely recenze, je dle jeho slov celkem střízlivého provedení. Samotná krabička je stvořena ze zbytků dřeva, které prý bylo použito primárně pro výrobu nové postele. Na víku je vyrytý název AHO a doplněn o malbu bájného symbolu Kadžoké. Zavírání je na řetěz, snad půl století starý a pořádně prorezlý. Po otevření krabičky najdeme pravidla na sedmi zalaminovaných kartičkách upevněných na kroužku, herní desku rozdělenou symetricky na žlutou a zelenou oblast a pytlíček z bavlny, v němž jsou ukryty veškeré herní komponenty vyrobené ze dřeva nebo kamínků sesbíraných u řeky Morávky. Konkrétně se jedná o 12 karet hvězd, 2 symboly Kadžoké, 2 pajduláky Kadžo, 2 Kamenné Nešvary, 2 Černé strážce, 2 Přikrývky a 1 AHO kostku. Povrchová úprava všech komponent je na slušné úrovni; působí bezpečně a nemusíte se tedy bát, že byste si třeba zadřeli třísku do prstu.

Během postupného seznamování se s herním materiálem jsem cítil, že doslova každý kus na mě vyzařuje atmosféru bájné hry. A to nejen zrakem nebo hmatem, ale dokonce i při přičichnutí můžete cítit vůně použitých materiálů.

Omlouvám se, že jsem se možná až příliš rozepsal o kvalitě a originalitě provedení AHO arény, ale opravdu stojí za to. Pokračujme a v kostce si pojďme říci, co si s tímto titulem počít na stole v pohodlí domova nebo při cestách vlakem u roztřepaného stolku. Nebo mně se třeba podařilo si hru rozbalit na balvanu poblíž říčky. Samotná příprava nezabere ani pět minut – stačí z krabičky vyndat herní plochu, na níž si každý hráč umístí svou figurku Kadžo se vzácným symbolem Kadžoké, který této figurce zasadíme “do hlavy”. Dále se na příslušná místa umístí Kamenné Nešvary, Černí strážcové, Přikrývky a každý hráč si vezme 2 karty hvězdy, které plní roli platidla nebo je lze použít k souboji s druhým Kadžem. Zbylé karty se umístí na dosah obou hráčů, stejně jako osudová AHO kostka. Hráč, hájící žlutou barvu, se chopí svého Kadža a může začít svůj první krok.

Hráči se ve svých tazích postupně střídají a mají vždy na výběr jednu z několika možných akcí: pohnout se po vyřezaných dvojčárách k dalšímu bodu, aktivovat některého pomocníka/záškodníka, házet AHO kostkou pro získání karty hvězd nebo v oblasti Xixo provést některou z akcí, která závisí na tom, zda je hráč ve své nebo oponentově oblasti. No a pochopitelně další možností je samotný střet mezi hráči, směřující k uzmutí symbolu Kadžoké a jeho přinesení do své Svatyně.

Nechci zabíhat příliš do detailů a nahrazovat tak pravidla, ale rád bych zmínil pár zajímavostí, které dělají z AHO arény opravdu záludnou hrou, při niž musí hráči vážit každý krok. Kupříkladu takové cestování od jednoho políčka k následujícímu může lehce zpestřit pole Čáropřechodu (pojmenování skoro jako z knih Terryho Pratchetta, že?), umožňující se teleportovat úplně na druhou stranu herní plochy. Zato při aktivaci Černého strážce s ním hráč může učinit hned tři akce – kupříkladu umístit jej na jakékoli pole ve své oblasti, kde Černý strážce bude bránit protihráči v průchodu a jedinou možností, jak jej může odstranit, je použití dvou karet hvězd. Dalším pomocníkem, na nějž mohou hráči narazit, je Kamenný Nešvar, při jehož aktivaci jej hráč například může umístit na jakékoliv volné pole a jakmile na něj narazí oponent, přijde o jeden tah. Můžete se samozřejmě ptát proč by tam měl protivník jít a odpověď můžete nalézt ve zvolené strategii, kdy výhoda jednoho tahu povede k vítězství a Kamenný Nešvar tak plní roli barikády. A věřte mi, že jsem si to vyzkoušel na vlastní kůži – nejednou to hrálo klíčovou roli a stál na tom osud celé partie.

Zmíněné schopnosti Kamenného Nešvaru a Černého strážce nejsou jediné, které umí hráčům znepříjemnit život, ale dají se užít více rozličnými způsoby. Hráči tedy nemají jistotu co se bude dít a musí tak být neustále ve střehu a případně přehodnocovat zvolené strategie.

A to nemluvím o totálně odlišných možnostech v Xixo oblastech, kde například, pokud jste ve své oblasti, lze za karty hvězd zrušit používání AHO kostky do konce celé partie, čímž velmi výrazně oběma hráčům zpomalíte průchod herní plochou. Naopak když jste v soupeřově Xixo oblasti, můžete získat kartu hvězdy obětováním jednoho tahu, což se jeví jako výrazná ztráta, ale v konečném účtování to může být rozhodující element. A to jsou jen dvě schopnosti ze sedmi, které Xixo nabízí. Ještě mi to nedá a zmíním jednu opravdu výraznou možnost s kruciálním dopadem na celou partii (nutno zmínit, že tedy pořádně drahou) – ukradení symbolu Kadžoké na dálku a jeho nasazení na svého Kadžo.

Další možností získávání karet hvězd kromě Xixo oblastí je prodej předmětů, jako je například Přikrývka, v místním “kšeftě”.

Každá partie AHO arény mi jistým způsobem připomínala partii šachu, kde každá chyba je trestána a máte velmi malou šanci na zvrácení (i když jistá naděje stále existuje). Místo figurek (jezdec, střelec, věž…) mají hráči k dispozici společné pomocníky a oblasti nabízející řadu kombinací nečekaných akcí. Špetku náhody do tohoto strategického zápolení přináší AHO kostka, která umí docela zavařit.

Vzhledem k variabilitě, kterou hra nabízí, je během prvních partií určitě dobré mít na dosah pravidla. Jelikož mají podobu malých zalaminovaných kartiček, najdete na nich snadno a přehledně všechno potřebné. Po několika odehraných partiích se vám ale určitě všechno dostane do krve a pravidla už tak vůbec nebudete potřebovat, nicméně tak tomu bývá u většiny deskovek.

AHO arénu jsem zkoušel hrát (ostatně jako vždy) s mými dětmi (4 a 6 let) a je pravdou, že mnou zvolené strategie byly vždy vítězné. Bylo znát, že pro mou čtyřletou dcerku je hra ještě příliš náročná a starší syn sice dokázal parzii odehrát, ale efektivní využití herních možnosti na něj bylo moc složité. Pravdou však je, že syn je zvyklý hrát spíše jiný typ her. Pokud ovšem máte doma budoucího šachového velmistra, myslím, že AHO aréma by mohla být pro něj příjemným zpestřením. Nejvíce jsem si hru užil se soupeři podobně mladými jako já a konstatuji, že tohle není zrovna věc vhodná na bujarou párty, ale spíš k šálku čaje během deštivého odpoledne.

Stoji AHO aréna jen na kvalitním provedení?

Od AHO arény jsem čekal hlavně kvalitní provedení (a toho jsem se opravdu dočkal), ale velmi příjemně jsem byl překvapen i herním designem nabízejícím řadu možností, jak můžete výrazně ovlivnit dění na herní ploše. Jsem přesvědčen, že díky příjemné a strategické hratelnosti by vůbec nebylo marné zkusit hru vyrábět sériově, nicméně to by AHO aréna asi přišla o své jedinečné kouzlo, které vás k hraní přitahuje. Jediná výtka, kterou bych snad měl, je dána mým výrazným vztahem k příběhovým pozadím her. Jedna kartička návodu, přinášející poutavý příběh a uvedení do hry, by přidala celé hře na autentičnosti a hráči by se lépe ztotožnili se svou misí a vědomím proč se mají snažit o ukořistění bájného symbolu Kadžoké svému oponentovi. Výrazným bonusem AHO arény vyráběné samotným autorem Jiřím Šebestou je možnost nechat si vyrobit hru takříkajíc na míru, přesně tak, jak si ji představujete vy sami. Myslím, že může jít o krásný přírůstek do každé deskoherní sbírky.

AHO aréna získává od Říše her ocenění:

Poděkování

Za poskytnutí hry na recenzi děkujeme Tajuplnému světu podivuhodných her Jiřího Šebesty.

Hru je možné si nechat vyrobit zde.

Tags:

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Mohlo by Vás zajímat také: