Equinox
Turnaj magických tvorů uprostřed panenských lesů
Dobrý den, seznamte se …
V kouzelném lese se schází několik významných šampionů, aby se spolu utkali a zjistili kdo z nich je nejmocnější. Mezi těmito rivaly můžeme najít například Jelenčara, Mechobra, Lišakýnu nebo třeba Kozloděje. Úkolem hráčů bude si dobře vsadit na jejich vítězství a získat tak dostatek vítězných bodů. Pokud by vám náhodou hra z fotek něco strašně moc připomínala, a nemůžete si vzpomenout co, pak vězte že to bude Colossal Arena. Tu stvořil (stejně jako Equinox) v roce devadesát sedm pan doktor Reiner Knizia. Hra má v podstatě stejné herní mechanismy, ale do Equinoxu přibylo podstatně více karet, a samotné karty nám také poněkud vyrostly. Jsou také obdařeny zajímavými ilustracemi, za kterými stojí pan Chris Quilliams. Equinox v angličtině vydalo Plan B Games a následně ji pro náš trh lokalizovalo Piatnik.
Equinox – Rovnodennost (lat. aequinoctium) je okamžik, kdy je Slunce v rovině zemského rovníku, takže jeho paprsky dopadají na Zemi kolmo k její ose, souběžně s průřezy zemských rovnoběžek. Rovnodennost nastává dvakrát do roka.
Když jsem začal Equinox objevovat, byl jsem trochu zmatený z několika obrázků na krabici. Na webu vydavatele Plan B Games jsem se dozvěděl, že se hra prodává hned ve třech provedeních. Ve fialové barvě, zelené a golem edici. První dvě jsou krom krabic naprosto identické, ale golem edice má jinak ilustrované karty (ve stylu golemů) a místo kamenů má krystaly. Akce konkrétních šampionů jsou ale stejné jako u prvních dvou edicí. Pokud se vám hra zalíbila a máte zájem posunout ji o kousek výš, můžete si pořídit tematickou herní podložku.
Co se skrývá pod Mechobrem?
V tomto bloku se podíváme na kvalitu komponent, které najdeme v krásně ilustrované krabici. Sama krabice je zpracovaná standardně, až na povrchovou úpravu. Ta na mě působí jako kdyby voskově. Podle mého vydrží trochu víc, obzvlášť při nechtěném střetu s vodou, ale bohužel díky tomu nejde úplně snadno otevřít. Na jednu stranu je to výhoda, protože krabice se jen tak neotevře, a nemůže se tak stát nějaká nehoda. Na druhou stranu je výhoda nevýhodou, protože někdy je to opravdu oříšek se do krabice prokousat. Pod horním dílem krabice najdeme česká a slovenská pravidla. Ta jsou také volně stažitelná na stránkách vydavatele. Nepodařilo se mi v nich najít nějakou gramatickou chybu, ani hluché místo. Jedinou chybou tak asi zůstává překlep v popisu herních komponentů. Zde je chybně uvedeno, že bojových karet je jedenáct, a jsou očíslované od nuly do jedenáctky. Správně jsou očíslované od nuly do desítky. Jinak je vše precizně definováno a jasně vysvětleno. Výhodou může být i jejich jednoduchost, díky které je hra velice přístupnou, a vysvětlíte jí nováčkům během chviličky. Grafika mi přijde trochu oldschoolová, ale není nikterak protivná a vlastně to působí tak nějak nenásilně. Jinak řečeno, na osmi stránkách pravidel lze najít vše, co hráč bude potřebovat. Pravidla spočívají na plastovém insertu, který slouží jako útočiště herním komponentům. Bílá barva mu sluší a díky ní vypadá hezky čistě. Po uzavření a řádném zatřesení zůstalo vše na svém místě, takže v tomto směru je rozhodně funkční. Nicméně funkčnost v ostatních směrech může být už horší. Například vyndání kamenů ze svých přihrádek tak, aby alespoň jednou nevypadly, prostě není možné. Kameny nemají rovné plochy a v insertu se dají chytit jen za okraje. Díky tomu prostě není možné je vytáhnout bez upuštění. Dalším problémem můžou být obalené karty. Ty tam nenarvete ani omylem. Rozměr obalu je podstatně větší, a karty samy o sobě se vejdou do insertu jen tak tak. Pokud si chcete Equinox obalit, pak vězte, že budete muset insert vyhodit.
Dalším problémem s obalováním může být nestandardní rozměr karet – 70×122. Tomu jsou nejblíže obaly tarotové velikosti o rozměrech 70×120. Po vložení karty do obalu mi z obalu koukalo asi tak půl milimetru karty. Pro někoho možná banalita, pro mě nervy drásající záležitost. Karty jsem tedy nakonec neobalil, a musím říct, že zatím odolávají skvěle a nejeví žádné známky opotřebení. Grafika na nich je hezky ostrá a to na rubu i líci. Co se týče ilustrací, uznávám, že se nemusí líbit všem. Působí jaksi pohádkově, možná i trochu lacině, ale mě se líbí. K danému tématu se prostě hodí a hezky korespondují s ikonkami ve spodní části. Co bych na kartách změnil jsou jejich barvy. Hra je tak nějak naladěná do růžovo-fialové, což mi k tématu moc nesedí. Tyto barvy by dávaly větší smysl například při použití fialového artu krabice, nebo při hraní na oficiální fialové podložce. Takhle to působí spíše jako „holčičí“ hra. Víc bych chápal třeba barvy lesa (zeleno-hnědé) nebo barvy noci a dne (černo-bílé) v návaznosti na oslavu rovnodennosti. Z karet se postupně vyskládá herní plán, který nepatří mezi ty nejmenší. Mám rád velké herní plány, ale pak bývá problém s tím, kde si hru zahrát. Počítejte tedy s tím, že Equinox zabere herní plochu o rozměrech minimálně 800×800. Díky tomu by se možná dalo namítnout, že karty jsou zbytečně velké. Kdyby byly menších rozměrů, herní plán by zabral podstatně méně místa, a karty by se zřejmě lépe míchaly. Já ale zastávám názor, že tyto velké karty jsou super. Prostě se mi líbí. Vše je hezky vidět, a díky většímu počtu karet jsou jasně rozeznatelné i z větší vzdálenosti. Navíc je to hezké zpestření ve srovnání s ostatními hrami, kde se setkáváme s běžnou velikostí karet.
Karty šampionů 
Karty řad a zapomnění
Co do funkčnosti karet nabízí obsah krabice šest základních druhů. Karty šampionů jsou v šedých barvách a vykládají se úplně nahoru do první řady. Pod ně se postupně vykládají bojové karty opatřené bojovými čísly. Ty lze nahradit také kartami chameleonů, které lze přiložit na jakoukoliv bojovou kartu a zároveň tím eliminovat schopnosti tohoto šampiona. Pro přehlednost jsou na levé straně herní plochy vyložené karty řad, které zároveň určují možný bodový zisk za sázky v dané řadě. Pokud je některý ze šampionů vyřazen, v dalším kole se jeho místo nahradí fialovou kartou zapomnění. V balíčku sto devadesáti devíti karet se nachází také tři speciální karty. Jsou to stromové karty, které mohou do hry přinést nečekané zvraty. Karta prastarého stromu umožní odhalit tajné sázky, a Dryáda umožní uzmutí libovolné karty z libovolné řady zpět do ruky.
Tím jsme probrali větší část obsahu hry a nyní zbývají už jen kameny a pytlíčky na ně. Pytlíčky jsou ušité z příjemné látky a dají se stáhnout šňůrkou. Mají rozměr 80×100 a jedná se o opravdu hezký komponent. Hezký, ale v celku zbytečný. Nikdy jsem si do něj kameny nedal. Přijde mi to jako úplně zbytečná činnost navíc. Každý si spočítá kolik vám zbývá kamenů, a tak moc nechápu smysl pytlíčků. Jistě ho ale ocení děti, které si na tyto záležitosti potrpí. Žetony jsou z plastu a zřejmě budou mít kovové jádro, protože jsou celkem těžké. Popravdě řečeno se dost podobají skutečným kamenům a jedná se o moc hezké předměty. Na kartách navíc vypadají prostě skvěle. Jsou elipsovitého tvaru o delším rozměru 30 mm a kratším 27 mm. Tím jsme se probrali obsahem krabice a nyní se můžeme vrhnout na pravidla hry.
Nedaleko panenského lesa
Na jednom z nejvyšších kopců v okolí leží přímo na vrcholu monumentální kámen. Je celý porostlý mechem, liánami a všelijakými rostlinami. Vypadá to, jakoby sledoval krajinu před sebou. Krajinu plnou panenských lesů, čistých meandrujících potůčků a svobodné zvěře. Je to nádherný, ničím nerušený pohled. Je skoro až škoda, že ho nikdo nevidí. Snad jen ptáček, který právě přilétá a sedá si na jednu z rostlin rostoucích z kamene. K jeho překvapení se hned po dosednutí začne jeho bidlo pohybovat. Kámen se začíná zvedat a jakoby z něj odpadávaly nějaké kusy. Nejsou to kusy, ale paže a nohy. Celý kámen se tak nějak rozbaluje, až nakonec na vrcholu kopce stojí mohutná postava Mechobra. Humanoid celý porostlý mechem, s mohutnými pažemi, které budí respekt. Rostliny, které vypadaly jako nějaký náhodně narostlý plevel se nyní seřadily v jakési paroží. Ptáček uznal, že Mechobr není ideální místo k odpočinku, a tak raději odlétává pryč. Tento obr zde seděl několik desítek let. Musel si pořádně promyslet, jestli je hoden a připraven na velké klání šampionů ve starém lese. Právě proto vstal a vyráží k okraji lesa …
… Jakmile ho spatří Prastrom, pobídne Mechobra, aby se nezdráhal a přistoupil. U Prastroma už stojí sedm jeho rivalů. Sešli se ze všech koutů země a jsou připraveni utkat se o slávu a vstup do legend. Naši šampióni se seřadí do řady a Prastrom vybídne diváky k podání sázek. …
…Hráči nejprve musejí připravit herní plochu. Úplně vlevo vyloží šest karet řad, které představují jednotlivá kola. Vpravo od úplně horní karty vyloží osm karet šampionů, zamíchají bojové karty zúčastněných šampionů a každý hráč si dobere osm karet. Každý hráč si vezme jednu z barevných sad kamenů a pytlíku. Tím je klání připraveno a nezbývá, než se pustit do boje. …
…Mechobr se rozhlédne po svých protivnících. Někteří vypadají opravdu nebezpečně a děsivě, jako například Ledový silák. Někteří zase vypadají, jako že jsou tu omylem, jako takový Vřískal nebo Skokan. Mechobr ale není hlupák, a ví, že ve světě magie vzhled a svaly nic neznamenají. Za těch tisíc osm set šedesát tři let co je na světě zjistil, že zdání klame. Začne se tedy soustředit jen na sebe a na vítězství v turnaji. …
… Tah hráče se skládá z celkem pěti fází. V té první se hráč rozhodne na kterého šampiona si vsadí. Hned poté může zahrát jednu kartu z ruky, aby mohl přejít ke třetí fázi, tedy odhození karet vyřazených šampionů. Čtvrtou fází je dobrání karet na počátečních osm kousků. Poslední fází je kontrola vyřazení šampiona. Pokud už je v řádku vyložena alespoň jedna karta každého z šampionů, je třeba toho nejslabšího vyřadit. Síla šampiona je vždy znázorněna v levém horním rohu bojové karty. Pokud je nejslabších šampionů více, hraje se do té doby, dokud není nejslabší pouze jeden. Po vyřazení některého ze šampionů se otevře nový řádek dalšího kola. Takto se střídají hráči a kola, dokud se nedokončí páté kolo, nebo dojdou karty v dobíracím balíčku. Vítězí hráč, s nejvíce VB, které získá za kameny umístěné na nevyřazené šampiony. …
… Mechobr stojí uprostřed lesního paloučku obklopen zvířeným prachem. Ten pomalu usedá, a tak může vidět i zbylé dva šampiony, kteří se také probojovali až do konce klání. Bylo to nesmírně náročné a vysilující, ale podařilo se. Mechobr se rozmyslel dobře, a udělal ještě líp, že se do turnaje přihlásil. Nyní jisto jistě vstoupí do legend a bájných příběhů, a neupadne v zapomnění jako jeho soupeři.
Jak se zapsat do bájných příběhů
Jak bylo napsáno výše, VB dostanou hráči za dobře provedené sázky. Nejlepší cestou k vítězství tak bude nejlépe sázet. Rozhodující je si dobře vsadit na začátku hry, nejlépe skrytě, protože tyto sázky mají největší hodnotu. Hodně se mi osvědčila taktika tajných sázek. Musí se to ale povést, což není tak nemožné. Pokud se vám povede si tajně vsadit na šampiona, na kterého si otevřeně vsadí jeden z vašich soupeřů, máte téměř vyhráno. Pak je třeba jen opatrně vynášet karty, aby na vás nepřišel. Ideální je na tohoto šampiona hrát nízké karty, ale zase ne tolik aby byl vyřazen. Je zkrátka třeba trochu blufovat. Soupeř přeci nemůže vědět, co máte na ruce a tak by vám to měl „sežrat“. V této situaci pak nemusíte dělat v podstatě nic a váš soupeř bojuje za vaše VB. Samozřejmě je třeba i dobře kombinovat a vybírat zahrané karty kvůli možným akcím. Hodně také ovlivní náhoda, ale většinou se s ní dá nějak pracovat. Nemusíte totiž jen vylepšovat vaše vyvolené šampiony, ale zhoršovat ty ostatní. Díky tomu je opravdu hodně možností co v tahu dělat. Kdybych to měl tedy shrnout, řekl bych: sázejte chytře, i skrytě a co nejdříve to půjde.
Kolik sázkařů a jak dlouho budou sázet
V jakém počtu se vydat do lesní říše Equinoxu? Podle mého vám tam bude nejlépe ve dvou. Hráči tak mají více šancí na ovlivnění hry, jelikož se častěji dostanou na tah. Ve vyšším počtu hráčů bohužel vyvstává problém s umístěním sázek a s větším podílem náhody. Více hráčů zkrátka znamená více umístěných kamenů sázek a více akcí mezi těmi vašimi. Myslím si, že hru si užijete v každém počtu hráčů, ale ve dvou bude větší prostor pro plánovaní a taktiku. Konec hry udává počet karet a každý hráč začíná s osmi kartami. Paradoxně by tedy měl přijít konec hry ve vyšším počtu hráčů dříve, jelikož v dobíracím balíčku je méně karet. Ten se ale nemusí dobrat vůbec, protože vše záleží také na počtu zahraných karet v daném kole. Pokud ke stolu usednou dva hráči, kteří už mají s Equinoxem nějaké zkušenosti, mohou partii odehrát za půlhodinku. V konečném důsledku bych tedy souhlasil s uváděnou herní dobou.
Zapsáno do legend
Nyní bych se chtěl rozepsat o pozitivech kompetitivní karetky Equinox. Na prvním místě bych chtěl vyzdvihnout její jednoduchost, která v žádném případě neškodí hratelnosti. V předchozích řádcích jsem se spoustou věcí nesouhlasil a ledacos se mi nelíbilo. Co se mi ale líbí jsou právně herní mechanismy. Hra krásně ubíhá, vyžaduje příjemnou dávku strategie a díky spoustě karet má celkem slušnou znovuhratelnost. Hráč nemusí nic složitě počítat, jen prostě zahraje nižší nebo vyšší kartu. Záleží jakou zrovna potřebuje zahrát, aby popostrčil kupředu svého šampiona, nebo upozadil šampiona soupeře. To vše je okořeněno akcemi, které se mění se šampiony. Musí ale také myslet na to, kterou kartu zahrát dříve a kterou později, na co si vsadit a na co raději ne. Často musí volit menší zlo, aby zachránil cennější sázku. Ve hře je k dispozici čtrnáct šampionů, ale hraje se pouze s osmi. Tím pádem každá hra bude trochu jiná. Díky této variabilitě existuje více než tři tisíce kombinací šampionů. Pravdou ale také je, že hru to nijak zásadně neovlivní. Je to příjemné oživení, ale vzhledem k ovládání šampionů a kartám chameleonů se akce použije málokdy. I přes to se hře musí nechat, že disponuje poměrně slušnou znovuhratelností.
V prachu kolbiště
K pochvale patří i kritika. Většinu věcí, které se mi nelíbí, jsem již popsal v bloku věnovaném kvalitě komponent. Proto je už jen shrnu. Jedná se především o celkem zbytečné pytlíky na kameny, atypické rozměry karet, nebo nehodící se barvy na kartách. Poslednímu zmíněnému se musí nechat, že díky takto výrazným barvám, je vyřazení šampionů hezky kontrastní. Myslím si ale, že stejnou práci by odvedla i jasně zelená. Co se týče herních mechanismů, vadila mi pouze jedna věc. Jedná se o čekaní na chybějící bojovou kartu šampiona. Když hráči poskládají celou řadu až na jednoho šampiona, musejí čekat, dokud si někdo tuto kartu nedobere na ruku. Pak záleží jen na kvalitě zamíchání balíčku, a někdy se to může podstatně natáhnout. Když přijde tento zásek, je to hrozně ubíjející. Posledním negativem by mohla být i pořizovací cena, která je na karetku poněkud vyšší. Je třeba ale vzít v úvahu velikost karet a další komponenty, které cenu hry zákonitě zvedají.
Předání cen
Equinox je hrou, která velice příjemně ubíhá. Asi tak, jako Lišakýna lesem. Má velice jednoduchá pravidla a pokud bych ji měl někam zařadit, tak rozhodně mezi rodinné hry. Dobrou volbou bude i pro začínající hráče, kteří si v ní mohou osvojit základní mechanismy. Díky tomu si od Říše her zaslouží ocenění Vstupní hra. Hráči společně budují herní plán, což znamená, že tah vašeho soupeře vás přímo ovlivní. Hra tedy disponuje velkou mírou interakce, a „hrát si na svém písečku“, se vám v této hře prostě nepovede. Díky tomu za Equinoxem letí další ocenění Žádný multiplayer-solitér.
Equinox získává od Říše her ocenění:
Poděkování
Za poskytnutí hry na recenzi děkujeme společnosti Piatnik.
