Karetní klasika Bang! zakořenila v české populaci odkojené westerny. Poprvé ji vydalo italské nakladatelství da Vinci Giochi v roce 2002 a již v roce 2004 jsme se od Albi dočkali první české lokalizace. Ta se od té doby dočkala celkem 18 dotisků a přes 300’000 prodaných kusů. Během prvních deseti let na české scéně získávala víc a víc na popularitě.

Pak přišel velký boom a rychle se ujala jako již tradiční společenská párty hra, která by neměla chybět na žádném vodáckém výletě nebo táboře. Proto jsme rádi, že si během letošního horkého jubilejního léta můžeme společně s autorem Bang! Emilianem Sciarrou připomenout jeho první výpravu do vyprahlé prérie.

– – – – –

Kdo je Emiliano Sciarra?
Narodil jsem se ve městě nedaleko Říma a tady v Itálii byly deskové hry vyhrazeny dětem (dnes je situace o něco lepší, ale stále existují silné předsudky vůči hraní her dospělými). Vždycky jsem rád hrál hry všeho druhu s výjimkou hazardních her. Jednoduché deskové hry jsem začal navrhovat, když mi bylo necelých 12 let. Nejstarší, na kterou si vzpomínám, byla typově jakási Husí hra (Game of the Goose), kde hráči museli utéct z prokletého hradu. O pár let později jsem objevil videohry a počítačové hry (na policích v mém ateliéru září moje původní konzole Intellivision a Commodore 64), které mě okamžitě chytly a já jsem začal navrhovat deskové hry jimi inspirované. Dodnes si vzpomínám na své vlastní papírové a kostkové verze her Beamrider a Vanguard. Poté jsem asi 15 let místo deskových her navrhoval videohry – nakonec jsem získal bakalářský titul z informatiky. Mezitím jsem byl stále zvědavý na nové způsoby hraní: nejen deskové hry (Trivial Pursuit, Scrabble, Heroquest…), ale také Role Playing Games (Dungeons & Dragons a AD&D, s anglickými příručkami), 3D válečné hry (Battlesystem) a také sběratelské karetní šílenství, které odstartoval Magic: The Gathering a poté Lord of the Rings TCG. Dokonce jsem napsal profesionální software pro archivaci a navrhování balíčků pro Magic. Bohužel jsem pokaždé dramaticky předběhl dobu. Když jsem objevil D&D, nikdo nebyl ochoten hrát – ani nechápal, o čem mluvím. A když jsem přešel k 3D válečným hrám, moji přátelé právě objevili RPG… a tak dále!

Co tě přivedlo do herního průmyslu?
Moje první práce v životě byla videohra: Ciuffy, kterou v roce 1986 vydalo nakladatelství Systems Editoriale. Navrhl jsem a začal vyvíjet několik videoher, ale z různých důvodů žádná z nich nespatřila světlo světa. Koncem 90. let začali někteří společní přátelé organizovat malý sraz komiksů a deskových her, a tak jsem se vrátil ke své první lásce a začal znovu navrhovat deskové hry.
Jak už jsem řekl, hry mě vždycky fascinovaly, ale nějaký rok jsem si myslel, že budu pracovat jako počítačový programátor. Samozřejmě jsem doufal, že budu pracovat na hrách, ale protože dávám přednost vysokoúrovňovým jazykům a programům, zdálo se mi to velmi nepravděpodobné, protože pro hry byste měli znát hlavně nízkoúrovňové jazyky jako je C, alespoň tehdy tomu tak bylo.

Všichni tě znají kvůli Bang! a všem jeho rozšířením a variantám. Vymyslel jsi ale mnoho dalších her a podílel ses na dalších herních projektech. Pomůžeš mi naše čtenáře přesvědčit, že nejsi jen chlapík z divokého západu s kolty zavěšenými proklatě nízko?
Samozřejmě, že celosvětový úspěch hry Bang!, která právě letos slaví 20. výročí (první vydání se datuje k červenci 2002), vyžaduje neustálou snahu udržovat hru při životě pomocí rozšíření a doplňků. To mi zabírá HODNĚ času, takže na nic jiného nezbývá moc prostoru. Nicméně jsem navrhl i něco jiného než Bang!, např:

– Invader, hru inspirovanou střílečkami jako Space Invaders; vyšla v časopise PowerKaos ještě před Bang!;

– FarmEd, hru navrženou pro IFAD (Mezinárodní fond pro rozvoj zemědělství – agentura OSN), která má šířit správné způsoby hospodaření na farmě. Byla to velmi zajímavá zkušenost a navždy si budu pamatovat, jak se v Súdánu scházely celé vesnice, aby si hru zahrály! Pokud jste zvědaví, pravidla jsou zde: https://www.ifad.org/farmed/# a zde jsou mé designérské poznámky ke hře: https://emilianosciarra.it/farmed/ (v italštině);

– PlaySicurezza, hru o bezpečnosti práce;

Také jsem napsal tři knihy o hrách: “L’Arte del Gioco” (“Umění hry”), kde uvádím definici toho, co je hra (můžete si přečíst výňatek z mého projevu na XXIV. kolokviu deskových her: https://emilianosciarra.it/what-is-a-game/), “Il simbolismo dei giochi” (“Symbolický význam her”), kde popisuji hluboký a velmi poutavý význam klasických her, jako jsou šachy, tarot, hadi a žebříky a mnohé další, a nejúspěšnější “L’Autore di Giochi” (“Herní designér”), kde vysvětluji, jak navrhnout hru. V současné době jsem vedoucím redakce knižní řady “InGioco” nakladatelství Unicopli, zaměřené na knihy o hrách. Jsem také hudebník a příležitostně skládám hudbu pro divadelní představení, dokumenty a filmy.

Co stálo za zrodem Bang! a jak hodnotíš jeho úspěch?
Bang! jsem vymyslel jako způsob, jak se pobavit s rodinou a příbuznými během vánočních svátků, což je vzácná příležitost, kdy se tady v Itálii scházíme a hrajeme hry. Často se však jedná o stále stejné tradiční karetní hry nebo klasické hry jako Tombola (velmi podobná hře Bingo). Místo toho jsem chtěl něco nového, a přitom přístupného pro každého. Proto jsem pro hru zvolil prostředí divokého západu: člověk nemusí být takový nerd, aby věděl, co je to blaster, ale každý jistě ví, že pokud máte ve hře winchestrovku, jste ozbrojeni a nebezpeční! Navíc prostředí starého západu inspiruje k vtipným rozhovorům u stolu a také dává hráčům okamžitý pocit výzvy. Byl jsem vášnivým hráčem Magicu a z této hry jsem se naučil hodně o manipulaci s kartami a efekty. Role Odpadlíka byla původně zavedena kvůli vyvážení stolů s lichým počtem hráčů: ve vydavatelství daVinci ale řekli, že je tak zábavná, že by měla být v každé hře.

Hru jsem kromě své rodiny ukázal také místnímu šachovému klubu (byl jsem tehdy jeho předsedou a spoluzakladatelem) – podmanila si každého a většina hráčů začala hrát Bang! místo šachů. Někdy se rozjela nekonečná sezení Bang! od šesti večer do šesti ráno, jedna partie za druhou, a to i v následujících dvou letech. Byl jsem tedy přesvědčen, že hra je velmi slibná a potenciální hit, ale samozřejmě jsem si nikdy nedokázal představit, že se stane nejprodávanější italskou hrou vůbec a jednou z nejprodávanějších na světě!

Máš tu hru pořád rád? Baví tě ji stále hrát?
Určitě ano. Částečně ji musím hrát kvůli své práci, abych mohl studovat nová rozšíření. Nikdy neodmítnu partičku, dokonce ani s pouhou základní sadou, po desítkách tisíc partií. Stále se dobře bavím.

Co zpětně soudíš o všech těch rozšířeních? Často se setkávám s názorem, že Bang! je v základu skvělý, ale každé rozšíření ho jen zpomaluje a znepřehledňuje.
Víte, rozšíření pro hru přidává něco k základní hře. Každé rozšíření má svou jedinečnou příchuť: pokud chcete do hry přidat ekonomickou mechaniku, sáhněte po Zlaté horečce; pokud chcete spoustu nových postav, je tu Dodge City; pokud chcete více strategie, zkuste Ozbrojení a nebezpeční; pokud se chcete jen pobavit, použijte Wild West Show; a tak dále. Má to však i svou stinnou stránku: hra už není tak plynulá jak bývala, protože je třeba se naučit nová pravidla a dělat nové věci. Snad nejjednodušší a méně ovlivňující základní hru je Dodge City. Jedno z dalších rozšíření, nazvané Bang! Legendy, má také malý dopad na základní pravidla a již nyní si ho hráči oblíbili. Takže si na další informace musíte ještě chvíli počkat…

Jak si vysvětluješ velký úspěch v České republice? Dnes se říká, že Bang! už skoro nikdo nehraje, ale všichni ho vlastní.
I mě zajímalo, proč jsou prodeje v České republice nejvyšší v Evropě. Jak se zdá, vaše země miluje spaghetti westerny stejně jako Itálie, i když v trochu jiné podobě (takzvané “východní westerny”, filmy s odlehčeným a parodickým přístupem jako ve filmu Limonádový Joe). Pomohlo i to, že Albi je možná největší česká herní firma a jsou to šikovní lidé, kteří umí velmi dobře využít dobré produkty. Ale stejně mě to překvapilo, protože jsem si myslel, že Češi mají ke hrám podobný vztah jako v Německu, kde Bang! není z několika důvodů tak ceněný jako ve zbytku světa (němečtí hráči zřejmě preferují klidnější hry, bez vyřazování hráčů a bez vzájemných přímých útoků). Místo toho čísla ukazují, že opak je pravdou, což se mi líbí.

Pokud jde o druhou část: ano, někdy jsem to slyšel. Myslím, že důvodem je to, že při takovém množství her, které existují, člověk po objevení světa deskových her touží vyzkoušet nové chutě – koneckonců Bang! je uznáván jako jedna z nejúčinnějších vstupních her. Chtěl bych však zdůraznit, že byste si měli vždy pamatovat, kolik zábavy jste si s Bang! užili: jste si jisti, že jste ochotni připravit nové hráče o všechnu tu radost? To, že jste si ho užili vy, ještě neznamená, že by z něj nemohli mít užitek i ostatní. Také nezapomínejte, že možná malá (nebo velká) část toho, proč jste tak závislí na deskových hrách, je způsobena zábavou, kterou jste zažili s Bang! a nechte tedy i ostatní hráče, ať si ho užijí stejně jako vy kdysi.

Navzdory všem moderním a složitým hrám se Bang! v České republice stále dobře prodává. Jak se Bang! daří v jiných zemích a jak je tomu nyní v tvé italské domovině?
Ano, je to tak. Vlastně prodeje Bang! posledních let dosáhly nejvyšších čísel vůbec, takže nemá klesající tendenci, právě naopak. Pravděpodobně to souvisí s tím, že Bang! je vstupní hra a rychle se rozvíjející trh (jako je trh deskových her) potřebuje hodně produktů (her) tohoto typu. Světově se prodalo přes 4 miliony kopií.

.

Vážení čtenáři, pokud se chcete dozvědět více o vývoji Bang!, nezapomeňte zavítat na Říši her i zítra, kdy publikujeme druhou část rozhovoru.