7 divů světa: Duel – Agora
Tuhý boj v senátu
Poté, co se výborná dvojkovka 7 Divů světa: Duel rozšířila o Pantheon bohů, bylo tak nějak každému jasné, že tento původně velmi dynamický a oddechový filler v sobě ukrývá větší hloubku, než se na první pohled může zdát. A dnes recenzované v pořadí druhé rozšíření (a dost možná i poslední), nesoucí podtitul Agora, tento dojem jen zesiluje, a to díky novému politickému aspektu, který hráčům přidá “starosti” navíc. Už to totiž nebude „jen“ o válčení, vědeckém pokroku a sbírání bodů, ale do toho všeho bude potřeba i získávat vliv v jednotlivých komorách senátu a být na pozoru před podlými spiknutími soupeře.
Toto rozšíření má na svědomí opět stejný dvojlístek autorů, jako tomu bylo u základu a u minulého rozšíření – tedy Antoine Bauzu a Bruna Cathalhu. V Čechách se o jeho vydání stará, stejně jako je tomu u všech her z této rodiny, ADC Blackfire.
Jak se to hraje
Agora do základní hry přináší tři nové prvky, a to senátory, karty spiknutí a dekrety. A také přidává novou možnost předčasného vítězství: politickou nadvládu. Senátoři (karty dvou druhů: politici a spiklenci) se na začátku hry přimíchají mezi použité karty a rozšíří tak nabídky karet v každém z věků. Tyto karty mají záměrně jiný rub, takže je lze rozeznat, i když ještě nejsou otočeny. Kartu senátora si hráč může z nabídky vzít standardním způsobem a také s ní provést jednu ze tří standardních akcí, přičemž vyložení vždy stojí o jednu minci méně, než má hráč aktuálně ve své oblasti vyložených senátorů.
Po vyložení se spustí efekt dané karty senátora a to dle jeho typu:
- Politik dá hráči určitý počet akcí v senátu pro komoru, která politikovi přísluší, přičemž čím více má hráč vyložených modrých karet budov, tím více má i akcí. Za ty hráč může buď pokládat své kostičky vlivu do dané komory senátu, nebo nějakou z kostiček vlivu přesunout z jedné komory do jiné sousedící. Vliv v senátu slouží na získávání převahy v daných komorách, tak aby hráč mohl využívat výhod dekretů (viz. níže).
- Spiklenec dá hráči na výběr mezi přidáním jedné kostičky do libovolné komory senátu, nebo dobráním dvou karet spiknutí, z nichž si následně hráč vybere jednu a tu si skrytě ponechá.
Takto získanou kartu spiknutí hráč posléze může připravit tak, že sebranou kartu z nabídky v rámci akce ve svém tahu, zasune pod dané spiknutí a tím ho zosnuje. Tato akce je zadarmo.
Zosnované spiknutí lze poté kdykoliv na začátku tahu hráče (ještě před braním karty z nabídky) spustit a tím někdy vcelku výrazně poškodit soupeře. Dalším přídavkem do hry jsou dekrety. Každá komora má svůj vlastní, ten je náhodně vylosovaný na začátku hry (a použije se jen část z celkového množství, takže o variabilitu je postaráno). Na konci kola se vždy u každé komory senátu určí, kdo v ní má převahu a tím pádem jí ovládá. Tento hráč dostává nějaký benefit, daný konkrétním dekretem. Poslední novinka v tomto rozšíření je zároveň asi i ta nejvýraznější: Hráč nově může vyhrát i tak, že ovládá všech šest komor senátu.
Dojmy
Z odstavců výše, je vcelku patrné, že zde máme co dočinění s tím typem rozšíření, které do hry přidává komplexnost a tím pádem i strategickou hloubku.
Díky kartám senátorů mají nějakou průběžnou funkci i modré karty (čím více jich hráč má, tím více dostane akcí za vyloženého politika), které předtím sloužili jen pro získávání bodů, takže v zásadě se už téměř nestává, že si něco vezmete jen proto, že nemáte co jiného na výběr. Prostě vždy je v nabídce něco zajímavého, byť je pravda, že stále platí, že se nedá soustředit úplně na vše stejně a obzvláště ke konci hry se opět dostaví vcelku velká porce náhody v tom, jaké karty se zrovna otočí. Náhodu ještě nově umocňují i karty spiknutí, které dokáží partii vcelku výrazně zamotat. To na druhé straně s sebou nese nepředvídatelnost a více možností, jak své tahy efektivně propojit mezi sebou. Takže je to něco za něco a rozhodně to činí hru více variabilnější a mnohdy i zajímavější, byť na úkor určité kontroly nad hrou a někdy až moc výrazného škození soupeři. Takto rozporuplné dojmy už ale ostatní prvky nepřinášejí. Jak převahový boj o vliv v senátu za účelem zisku výhod z dekretů, tak i nová vítězná podmínka, jsou obojí zdařilé přídavky, které příjemně prohlubují hratelnost a nutí hráče válčit ještě na více frontách. To samozřejmě může přinášet určité průtahy, ale zase ne tak výrazné, aby to nějak silněji narušovalo dynamickou hratelnost.
Délka hry je však o něco delší, za což hlavně může rozšířená nabídka karet, ale také převahový souboj o senát, který hráče někdy může donutit více přemýšlet. Ale jak píšu výše, na výsledném dojmu ze hry to zase až tolik nepocítíte, a to hlavně díky větší šanci poražení soupeře splněním podmínky k vítězství. Nejlepší na celém rozšíření je pak ona nová podmínka k vítězství, díky níž se zvyšuje napětí u hry a v zásadě se srovnává drobná ztráta dynamiky. Navíc je zde nový velmi solidní způsob jak konkurovat vojenské „šikaně“ a obecně se dá lépe vracet do hry, než tomu bylo v základu. Co však toto rozšíření neřeší, je určitá šablonovitost hraní, kdy obzvláště zkušenější hráči, mohou odhadnout několik tahů dopředu jaký je ideální postup. Ačkoliv karty pletich dokáží partii řádně zamotat, tak stále se hráči mohou dostat do určité spirály předem daných rozhodnutí. Nutno podotknout, že právě tento problém výborně řešilo předešlé rozšíření Pantheon bohů a to díky možnosti vynechat povinnost braní karty z nabídky. Tím se dostávám k celkovým dojmům ze hry, když si ji zahrajete komplet s oběma rozšířeními.
Dojmy po spojení obou rozšíření dohromady
To, co na první pohled působí jako vysoce komplexní a tak trochu přeplácaná kombinace, se už hned po první partii ukazuje jako výtečná a kompletní hra, které konečně nechybí téměř nic a dá se jí vytknout jen máloco. Obě rozšíření hratelnost prohlubují, a také řeší některé neduhy základu. V zásadě lze vytknout jen prodloužení herní doby (i když ne zas o tolik, díky větší šanci předčasného ukončení hry), ztráty svižných tahů a možná trochu většího vlivu náhody (díky kartám pletich).
To je ale pro zkušené hráče základu malá daň za kompletní, hluboký dvojkový zážitek, který stále v pohodě stihnou dohrát do čtyřiceti pěti minut. A popravdě, když se podíváte na výřezy na původní desce, tak se docela nabízí otázka, zda právě tyto dvě rozšíření nebyly původně základem a pak se následně od hry oddělily, aby se později mohly vydat samostatně. Tak či onak, vězte, že 7 divů světa: Duel je nejlepší takto kompletní.
Závěr
Agora je výborné rozšíření skvělé dvojkovky. Hru sice činí komplexnější a delší, ale zároveň přidává novou podmínku k vítězství a nové možnosti jak potrápit soupeře, takže hlavně pro zkušenější hráče základu se jedná o výbornou volbu. A to obzvláště tehdy, pokud vlastníte i předchozí rozšíření.
7 Divů světa: Duel – Agora získává od Říše her ocenění:
Poděkování
Za poskytnutí hry na recenzi děkujeme společnosti ADC Blackfire
Hru můžete zakoupit přímo zde.
