Je libo Rhódský kolos nebo pyramidu?
Zn. postav si sám.

• 

• 

• 

Sedm divů, sedm legendárních staveb, které dodnes vzbuzují úžas. Co na tom, že se dochoval jen jediný z nich? Není třeba truchlit! Je tady desková hra 7 divů světa: Architekti a s ní báječná příležitost cestovat časem a vrátit sedmi krasavcům jejich zašlý lesk a slávu.

Autorem hry 7 divů světa: Architekti je úspěšný designér Antonie Bauza (mj. Takenoko, Draftosaurus, Malý Princ: Postav mi planetu…), který už v roce 2010 vymyslel originální draftovací karetní hru 7 divů světa. Ta je dodnes velice populární, dokonce nepatří ani mezi náročné kousky, nicméně je doporučena hráčům od deseti let. Autor si přál svým dílem oslovit i mladší hráče a tak začal připravovat zjednodušenou JUNIOR verzi. Jenže výsledný produkt při testování bavil děti i jejich rodiče, a tak šlo označení JUNIOR do koše a zrodili se Architekti.

Úkol je prostý: Postavte div

Jak už napovídá název hry, úkolem dvou až sedmi hráčů je stavba jednoho ze sedmi divů světa: pyramidy v Gíze, visutých zahrad v Babylonii, sochy Dia v Olympii, Artemidina chrámu v Efezu, mauzolea v Halikarnasu, Rhódského kolosu nebo majáku na ostrově Faru. Hráči si vyberou každý jeden div a dílo může začít.

Narozdíl od původní karetky, kde se divy stavěly jen symbolicky, budou hráčům tentokrát stavby skutečně růst pod rukama, což je velkým lákadlem hry. Každý div se totiž skládá z několika částí, které jsou vytištěny na oboustranném kartonu. Na jedné straně je třeba konstrukce sloupu, na druhé pak hotový sloup. Stavby se stejně jako ve skutečnosti budují hezky od spoda nahoru, takže nejdříve přijde na řadu základ stavby a na něj postupně další části.

Příprava stavebního povolení

Na začátku hry dostane každý hráč elegantní pořadač, ze kterého si vezme dobírací balíček karet náležící k vybranému divu, a před sebe vyloží kartonové dílky svého divu. Dílky hráči sestaví do budoucí podoby divu, ale použijí stranu, na které je vidět jen konstrukce stavby. Balíček karet položí lícem vzhůru po své levé ruce.

Doprostřed stolu se umístí lícem dolů společný dobírací balíček. Všichni hráči tak mají na výběr ze tří dobíracích balíčku – dvou odkrytých (vlastního vlevo, sousedova vpravo) a společného uprostřed stolu, kde je v nabídce neznámá karta. Vedle středového balíčku je potřeba ponechat místo pro odhazování karet.

Kromě toho se do středu stolu umístí nabídka zelených žetonů pokroku – tři lícem vzhůru, aby bylo vidět, jaký efekt přináší, jeden lícem dolů, pro milovníky náhody. Pokud někdo z hráčů některý z žetonů získá, volné místo se doplní novým žetonem ze zásoby.

Podle počtu hráčů se do prostřed stolu umístí také žetony konfliktu mírovou stranou vzhůru. Někam v jejich blízkosti se připraví žetony vojenského vítězství. Aby toho nebylo uprostřed stolu málo, zabydlí se zde i figurka kočky.

Diveček z karet

Hnacím motorem hry jsou opět karty. Každý hráč si ve svém tahu dobere kartu a vyhodnotí ji. Pak je na tahu další hráč po směru hodinových ručiček a tak stále dokola až do konce hry.

Karet je ve hře pět druhů a mají následující využití:

• Na šedých kartách jsou suroviny či zdroje potřebné pro stavbu divu. Jedna karta má hodnotu jedné vyobrazené suroviny. Tou je dřevo, kámen, cihly, papyrus nebo sklo. Pro vybudování části divu je potřeba získat karty surovin a splnit podmínku. Stavění je v tomto velmi zjednodušené, bez ohledu na typ suroviny jde jen o to získat určitý počet stejných nebo odlišných surovin (například dvě dřeva, nebo dřevo a sklo/papyrus/cihly/kámen). Ve chvíli, kdy hráč získá potřebné zdroje a splňuje podmínku stavby, musí hned postavit část svého divu a tyto zdroje spotřebovat (odhodit karty surovin). Není dovoleno suroviny křečkovat.
• Žluté karty představují peníze a za ty se dá koupit jakákoli surovina. Jinými slovy fungují jako žolík a lze jimi nahradit libovolnou šedou kartu surovin, což je velice užitečné pro splnění podmínek stavby.
• Červené karty jsou vojenskou silou. Čím více červených karet hráč vlastní, tím má větší převahu a v případě válečného konfliktu inkasuje body za vojenská vítězství. Některé červené karty na sobě mají symbol jednoho nebo dvou válečných rohů. Pokud si někdo z hráčů takovou kartu dobere, musí podle počtu rohů obrátit stejný počet žetonů konfliktu uprostřed stolu z mírové strany na konflitkní. Jakmile jsou konfliktní stranou otočeny všechny žetony, přichází boj. Všichni hráči musí porovnat svou vojenskou sílu se svými sousedy po levici a po pravici. Za každého poraženého hráče pak inkasují žeton vojenského vítěžství. Poražení o nic nepřicházejí, jen svou prohrou umožnili soupeřům získat body navíc. Na konci boje musí všichni odhodit karty vojenské síly, které na sobě mají symbol válečného rohu. A může se začít zbrojit nanovo.
• Zelené karty znamenají technologický pokrok. Tyto karty samy o sobě nepřinášejí nic. Pokud ale hráč nasbírá sérii dvou stejných nebo tří různých zelených karet, může je vyměnit za žetony pokroku, které poskytují různé výhody – např. kartu navíc při dobrání některé suroviny, vítězné body navíc za každý žeton vítězství atd.
• Modré karty přinášejí okamžité dva až tři vítězné body a představují zřejmě inteligenci či vzdělání. Na některých je navíc obrázek kočky. Pokud si hráč dobere kartu s kočkou, stává se automaticky majitelem figurky kočky. Po dobu, kdy ji vlastní, má ve svém tahu možnost tajně nahlížet do prostředního společného dobíracího balíčku. Pokud se mu odhalená karta nehodí, nechá ji být a nabídne si karty zleva nebo zprava. Kočka je ve hře jen jedna a v průběhy hry většinou několikrát změní majitele. Šťastlivci, který ji vlastní na konci hry, přinese navíc dva vítězné body.

• 

• 

Když ten dá sklo a ten zas cihlu…

Za každou vybudovanou část divu hráči získají odměnu. Protože je každý div jiný, liší se i odměny, které přináší. Mohou to být vítězné body, zvláštní efekt nebo kombinace obojího. Díky tomu je hra za každého architekta trošku jiná. Další drobný rozdíl najdeme i v balíčcích karet. Všichni architekti mají karet stejný počet, ale liší se poměrem surovin a ostatních karet. Možná tím chtěl autor připomenout fakt, že suroviny stavitelé ani v minulosti nemívali všechny “doma” a museli je získavat od svých sousedů. Sdílené balíčky to hezky znázorňují. Tedy až na skutečnost, že se sousedům za karty nic neplatí.

…tak jenom nejrychlejší dokončí svůj div.

Hra končí ve chvíli, kdy někdo z hráčů dostaví svůj div. Proto je dobré mít oči neustále na šťopkách, jak jsou soupeři daleko, protože tady se nehraje na stejný počet tahů pro každého hráče. Konec může přijít nečekaně a všechny budoucí plány jsou rázem k ničemu. Následuje závěrečný součet bodů, který má takovýto vzoreček:

   body za postavené části divu
+ body pro aktuálního majitele kočky
+ body za modré karty
+ body za žetony vítězství
+ body za žetony pokroku
=================================
= výsledný počet vítězných bodů

Hráč s nejvíce body vyhrává. Následuje asi pětiminutová fáze třídění karet zpět do pořadačů, aby bylo vše připraveno pro další partii.

Zpracování

Hned ze startu musím Architektům vyseknout pochvalu, protože hra vypadá fakt luxusně. Po otevření nezvykle tlusté krabice je vidět, že bylo využito každé volné místo. Po vyloupání všech žetonů a dílků divů sice pod víkem zbyde asi centimetr vzduchu, ale to je maličkost. Na samotné vylupování doporučuji vyhradit si alespoň patnáct minut času, komponent je docela hodně. Na každý pořadač je také potřeba nalepit samolepku, aby bylo zřejmé, který div a balíček karet do něj patří. Samolepky jsou dodávány v české a slovenské variantě. Jakmile je vše vyloupáno a roztřízeno do pořadačů, může hra začít. Sázka na pořadače se vyplatila, díky nim má v krabici vše své pevné místo, nikde nic nelítá, netříská a nemačká se. Podle počtu hráčů stačí na začátku hry vyndat z krabice jen ty pořadače divů, se kterými se bude hrát plus velký pořadač s žetony a společnými kartami. Příprava hry je tak dílem okamžiku.

• 

• 

Ilustrace na krabici, kartách i žetonech jsou velmi povedené a plné barev. Oproti původním 7 divům nešlo ilustrátorům o fotorealismus, ale o zábavné pojetí, takže kresby svým komiksovým vzhledem s množstvím detailů připomínají ilustrace Alberta Uderza (Asterix), což se líbí mně i dětem. Znázornění divů je také moc hezké, kdyby to bylo možné, člověk by se na tu krásu a velkolepost zajel hned podívat. Druhy karet se od sebe neliší jen barvami, ale také symboly, takže si hru mohou užít i hráči s poruchou barevného vidění. Na kartách nejsou žádné texty, které by odradily mladší hráče.

Trochu méně budou potěšeni hráči, kteří rádi chrání své hry pomoci obalů na karty. Ti se sice mohou směle porozhlédnout po obalech velikosti 54 x 80 mm, které jsou v Česku dostupné, bohužel se však obalené karty nechtějí pohodlně vejít do bílých balíčkových držáků v pořadačích divů. Ve finále tam jakž takž vejdou, ale není to ideální, stačilo by přidat milimetr místa na každé straně a vše by bylo naprosto dokonalé. V univerzálním pořadači na společné komponenty zase karty zaberou dvě pozice ze tří, takže je pak potřeba všechny žetony vměstnat jen do jedné pozice. Jsou tam pak dost na těsno, ale vejdou. I tak je insert, nebo přesněji vnitřek krabice, vymyšlen příkladně a ponechává většinu konkurence za sebou.

Součástí balení je český a slovenský návod. Ten je přehledný, srozumitelný a obsahuje názorné příklady. Nejdůležitější je jeho poslední strana, kterou se hodí mít během prvních partií po ruce, protože je na ní přehledný soupis všech efektů divů i žetonů.

Architekti v mezigeneračním souboji

Architekti se v naší rodině zabydleli velice rychle a už téměř měsíc odpírají na stole místo dalším kandidátům. Důvodů je hned několik:

• Téma sedmi divů je fascinující a oba naši kluci 6 a 8 potřebovali postavit každý z nich. Po skončení partie pak zkoušeli jednotlivé části divů různě kombinovat a vytvořit vlastní divy, kterým by se starověcí turisté nestačili divit. O divech pak i mimo hraní diskutovali a snažili se o nich zjistit podrobnosti. Třeba to pro ně bude začátek pozitivního vztahu k dějepisu.
• Zkušení dětští hráči zvládnou hrát Architekty dříve než v osmi letech. Nováčci hru pochopí během první partie a většinou chtějí hrát znovu.
• Pravidla hry nejsou složitá, kluci je zcela pobrali během druhé partie (v té první proběhl lítý boj o vlastnictví kočky, protože kočka je NEJ). Baví nás sledovat, jak to klukům v hlavě šrotuje, co ve svém tahu udělají a proč.
• Hra zároveň není primitivní, pořád se něco děje a stále je potřeba sledovat, kdo co dělá, kolik má zdrojů, armády, pokroku a podle toho přizpůsobit svůj další postup. Stačí neuhlídat jednoho architekta rychlíka a hra končí. Pokud hrozí konec hry a je pravděpodobné, že hráč svou stavbu nestihne dokončit, stojí za to zaměřit se na ostatní možnosti zisku vítězných bodů – např. vyvolat válku nebo ukořištit zajímavý žeton pokroku přidávající vítězné body. Vítězem totiž není ten, kdo hru ukončil, ale nejlepší sběratel vítězných bodů.
• Možnost získat kartu ze třech různých zdrojů zmírňuje vliv náhody. Někdy se i přesto stane, že je na všech dostupných balíčcích karta, která se hráči nehodí. Pak nezbývá než vymyslet záložní strategii. Třeba zaškodit sebráním karty jinému hráči nebo jen některou z karet dobrat, čekat a doufat, že příště bude nabídka rozmanitější. Pokud ovšem ještě nějaké příště bude…
• Náhoda v této hře hraje významnou roli, nedá se říct, že když hru dobře umím, tak určitě vyhraji. Na druhou stranu jsou Architekti celkem vyvážení, bodové rozdíly mezi hráči nebývají propastné a šanci uspět mají všichni, tedy i děti proti ostříleným rodičům. Díky tomu je hra napínavá až do konce. Pro rodinné kompetitivní hraní s dětmi ve věku cca 6-10 let jsou za mě Architekti skvělí. Pro souboj zkušených stratégů (těm ale zpravidla nebývá osm let) bych se raději poohlédl po náročnějším a uspokojivějším titulu.
• Na trhu není mnoho her až pro sedm hráčů. Tato možnost v kombinaci s přístupností dělá z Architektů skvělou záležitost pro rodinné hrání, ke kterému lze snadno přizvat i návštěvu nehráčů.
• S počtem hráčů roste i herní doba. Ve třech jsme hotovi přibližně během čtvrthodiny. Předpokládám, že když hráči znají pravidla, dá se hru stihnout do avizované půlhodinky i v plném počtu hráčů. Tato doba je pro hraní rodičů s dětmi opět ideální. Rozvážní stratégové ovšem budou smutní, podle jejich gusta bude hra končit příliš brzy.

Závěrečné shrnutí

7 divů světa: Architekti jsou svou náročností i délkou ideální rodinnou hrou. Příjemným bonusem je, že baví napříč generacemi. Získané dovednosti a naučené principy z Architektů mohou být dobrým základem pro budoucí hraní složitějších her. Za naši rodinu určitě palec nahoru.

7 divů světa: Architekti získává od Říše her ocenění:

Poděkování

Za poskytnutí hry na recenzi děkujeme společnosti ADC Blackfire.

Hru můžete zakoupit přímo zde.